Počet slov: 1046
Rok: 1977

Příležitost setkat se s Brumbálem v jeho pracovně se mu naskytla velice brzy. Hned dva dny po jejich podivném rozhovoru už stál naproti bytelnému stolu v pracovně, za kterým seděl ředitel.

„Posaďte se u mě," kývl na chlapce přátelsky Brumbál.

Usadil se do malého červeného křesla, které bylo nalevo od něj.

„Možná byste rád věděl, proč jsem si vás pozval," pokračoval ředitel.

„Říkal jste, že kvůli zkouškám OVCE."

„Říkal," zamračil se stařec. „Ale vy moc dobře víte, že o tom s vámi mluvit nechci."

Nasucho polkl.

Brumbál se na něj usmál. „Nuže, Severusi, jaké informace byste chtěl slyšet?"

„Prosím?" Severus absolutně nechápal, o čem je řeč.

„Copak vám Lord Voldemort nedal žádné instrukce?" zeptal se ředitel klidným hlasem. „S tímto přístupem se toho tedy mnoho nedozví... Chcete sušenku?"

„Nevím, o čem mluvíte," zapřel chlapec.

„Sušenku... Koupil jsem je v Medovém ráji, skutečně delikatesa."

„Aha," podotkl Severus. Tušil, že pravdu před Brumbálem neschová.

„Předpokládám tedy, že jste se ptal na ty sušenky," dodal ředitel. „Ohledně té druhé záležitosti - jistě víte, o čem mluvím. Tak povídejte, Severusi."

Věděl, že musí donést nějaké zprávy, poněvadž jinak by ho čekal trest.

„Tak tedy něco, co vám příliš neuškodí," odpověděl po chvilce váhání.

„Ale Severusi... myslíte si, že taková informace by byla pro Pána Zla užitečná?" Brumbál vypadal poněkud nespokojeně, jako by si snad přál, aby po něm Severus vyžadoval cosi potřebnějšího.

Rozhodl se, že půjde s pravdou ven. Ačkoliv starci zcela nedůvěřoval, byl jeden z mála lidí, kteří o jeho smrtijedství věděli. A i když Severus skutečně netušil, jak to zjistil, uvědomoval si, že nemá už co ztratit.

„Já mu nechci poskytovat užitečné informace," prohlásil. „Nechci mu pomáhat."

„Zajímavé," odvětil Brumbál zaujatě. „Většina lidí se stává Smrtijedy právě proto, aby mu mohli pomáhat."

„Unáhlil jsem se," pověděl a vzpomněl si na Lily.

„Zjevně ano," podotkl ředitel. „Co teď hodláte dělat, Severusi?"

„Co mi zbývá? Budu mu sloužit."

Brumbál náhle vypadal dost zklamaně.

„V tom případě byste po mě měl požadovat užitečné informace."

„Nechci."

„Chlapče, na čí straně stojíte? Na straně Lorda Voldemorta a Smrtijedů anebo na straně ostatních kouzelníků, čarodějek a mudlů? Zdáte se mi dost nerozhodný."

„Nemám jinou možnost!" odsekl Severus. Ani netušil, kde se v něm bere taková odvaha vystupovat takto proti starému muži, každopádně mu začala docházet trpělivost. „Chápete to vůbec? Zabil by mě!"

„Ne, kdyby vám i tak věřil," podotkl Brumbál.

Chvíli na něj zíral. „Jak to myslíte?"

„Pokud vám předám nějaké informace, povíte mu je. A nebojte se - nehodlám Lordu Voldemoru dávat informace, které by způsobovaly situace, jaké bych nedokázal zachránit. Moc dobře vím, na co stačím a na co už ne."

„A co za ně chcete?" optal se drsným hlasem Severus.

„Pokud to, co tvrdíte, že Pánovi zla nechcete ulehčovat jeho práci, že ho nepodporujete a nechcete mu pomáhat, zcela jistě nebudete proti, když po vás budu na oplátku chtít to samé - několik málo Voldemortových plánů, o které se s vámi podělí."

„A protože mu budu nosit informace, on mi bude věřit," přemýšlel nahlas Severus. „Tudíž se mi bude svěřovat čím dál tím víc častěji."

„Zcela jistě," souhlasil Brumbál. „Nuže, Severusi, berete tuto nabídku nebo ne? Do ničeho vás nenutím. Jste mladý a takové poslání by vás mohlo zničit."

„Jdu do toho," přikývl bez váhání. Musí, už jen kvůli Lily...

*****

Ani vteřinu neuvažoval o tom, zda to Lily řekne nebo ne. Potřeboval se jí s tím svěřit, už jen proto, aby jí dokázal, že už nestojí na straně Pána zla. Nezáleželo mu ani tolik na tom, jestli s ním dívka bude nebo ne. Sice toužil po její přítomnosti, ale zároveň by byl nerad, aby se jí něco stalo. Důležité pro něj bylo to, že bude Lily vidět, že se svou situací něco dělá, nesmířil se s ní a hodlá bojovat. Sám pro sebe se musel ušklíbnout. Bojovat... Jak nebelvírské. Roky s Lily na něm přeci musely něco zanechat.

Čekala na něj ve Velké společenské místnosti, sedíc na pohovce. Když ho spatřila, v očích jí plápolaly takové malé ohníčky. Naděje.

„Ahoj, Seve," pozdravila chlapce, jakmile si přisedl.

Nikdo kromě nich tu nebyl. Přesto šeptal. Řekl dívce téměř všechno, od úkolu, který mu Pán Zla předal po Malfoyovi, až po riskantní plán, který mu navrhl Albus Brumbál. Když domluvil, Lily dlouhou dobu mlčela.

„Je to tak nebezpečné," vydechla nakonec.

„Napadá tě snad něco jiného?" zeptal se, trochu dotčen její reakcí.

„Ne," špitla.

Náhle se naklonila a pevně Severuse objala. Chlapec, který nebyl příliš zvyklý na takovou náklonnost, ji začal neohrabaně hladit po zádech.

„Ach Seve," zamumlala. „Uvědomuješ si, co všechno riskuješ? Můžeš i - " nedořekla to a stiskla jej ještě pevněji.

„Já vím, zemřít," pověděl poněkud otráveně. „Ale jiná možnost zkrátka není."

Cítil, jak na něj kápla Lilyina slza.

„No tak," potichu jí tišil. „K tomu určitě nedojde," dodal sebejistě, ačkoliv se toho také strachoval.

„Seš tak odvážný," konstatovala.

Odvážný. Poslední dobou ho to slovo až štvalo. Sice na něj nebylo nic špatného, ale nepřipadal si moc odvážný. Zároveň se mu příčilo, díky tomu, že je jednou z vlastností Nebelvíru.

„Když myslíš," odvětil a trochu se od dívky odtáhl. „Teď, když už to víš, mohu jít."

„Kam?" nechápala.

„Pryč," odvětil jednoduše. „Víš, že jsem na stejné straně co ty. Teď nějakým způsobem dokončím ročník, přičemž budu předávat informace a později se tomu budu věnovat zřejmě naplno. To ale ty už budeš mít milující rodinu a ani si na mě nevzpomeneš. A bude to tak lepší."

Překvapeně a zároveň trochu uraženě na něj pohlédla. „Nechci tě opustit."

„Mohl by tě zabít," namítl.

„K tomu určitě nedojde," opakovala slova, která před chvílí sám pověděl.

„Lily..."

„Vím, co dělám, Severusi Snape. A ačkoliv to mezi námi už nikdy nebude jako dřív, přesto tě miluju, víš? Nebo snad ty znáš nějaké kouzlo nebo lektvar, který by mi pomohl odmilovat se? To za prvé. A za druhé: já se odmilovat nechci."

Mlčel. Nevěděl, jak reagovat. Na jednu stranu si přál slyšet to, co dívka tak odhodlaně pověděla. Na tu druhou - bylo to velké riziko, velké nebezpečí...

„Uvědomuješ si, že ti může ublížit?"

„Uvědomuji," špitla.

„Záleží mi na tobě," pověděl tiše. „A nechci, aby se i něco stalo."

„Mohla bych říct to samé," odpověděla klidně. „A právě proto musím být s tebou."

Její slova zněla Severusovi jako ta nejsladší hudba. Už jí neoporoval. Přes všechnu tu špinavou práci, která ho čekala, byl smířený.