Počet slov: 1020
Rok 1978

K narozeninám dal Lily ozdobný brk. Na první pohled působil obyčejně, ale když se na něj člověk podíval lépe, všiml si jemného zbarvení. Bylo to bohužel to jediné, co si momentálně mohl dovolit. Ona mu dala knihu. Tlustou nádhernou knihu, plnou prázdných stránek. Fascinovala jej její jemná tyrkysová obálka, avšak netušil, co si do ní bude psát. Lily, jako by mu četla myšlenky, tak mu s úsměvem odpověděla: „Tam si můžeš zapisovat opravdu cokoliv. Myšlenky, nápady, nebo třeba příběhy."

„Příběhy?" zeptal se překvapeně.

„Ano, při vymýšlení vlastních příběhů se člověk dost odreaguje," vysvětlila.

„Přijde mi ti zvláštní," pověděl. „Naivní."

„Proč?" optala se poněkud uraženě. „Copak ty rád nečteš?"

„Ale ano, čtu. Jen upřednostňuji naučnou četbu před nějakými pošetilými plky."

Lily se na něj zamračila. „Vážně musíš být tak bezohledný?"

„Vážně po mě chceš, abych psal příběh?" opáčil pobaveně.

„Zase to děláš," špitla. „Zase se schováváš za tu masku. Seve, já chci tebe, ne žádnou přetvářku."

Téměř neslyšně si povzdechl. „Já už nevím, kdo jsem."

Již dlouho tuto myšlenku držel v sobě a neměl v plánu ji nikomu říkat. Avšak Lily byla výjimka. Zasloužila si vědět, proč bývá tak často náladový a mrzutý. Stály za tím přetvářky. Musel se přetvařovat před tolika lidmi, bylo jasné, že občas se tak zachová i před ní.

Na jedné straně stála ona, Brumbál a jeho svědomí. Spousty mudlů, spousty lidí, kterých si vážil. Na té druhé stál Pán Zla, Lucius Malfoy a ostatní Smrtijedi. Poté také Avery, Regulus a Mulciber. Kvůli nim musel svou věrnost hrát i mezi zdmi hradu. Bylo jasné, že ho tato složitá hra bude vysilovat. I Brumbrál ho před tím varoval. Jen netušil, že to vysílení přijde tak brzy. A mimo to - dlouho si to nechtěl přiznat. Teď však už musel.

„Bez tebe bych byl asi fakt na dně," jemně se usmál na dívku. Bylo vidět, kolik ho toto vyznání stálo úsilí. Nerad přiznával okolí i sám sobě, že něco nezvládne sám. Že už nemůže.

Ona to věděla. Znala ho lépe, než kdokoliv jiný. Chytla ho za jeho chladnou ruku a stiskla ji. Nedíval se na ní, hleděl kamsi před sebe a zřejmě přemýšlel, přičemž propletl jejich prsty a stisk dívce oplatil.

*****

„Něco nového, Severusi?" optal se ledově chladný hlas.

„Můj Pane, samozřejmě... Brumbál mi poskytl velmi zajímavé informace. Některé z nich by nám mohly pomoci najít upíry, kteří by se k nám mohli připojit."

„Skvělé, Severusi. Za chvíli budu chtít slyšet podrobnosti. Nelituji, že jsem tě přijal mezi nás."

„To pro mě moc znamená, pane."

„Já vím," odvětil Voldemort sebejistě. „Jen mě tak napadlo, Severusi, co si s tebou počneme, až dostuduješ... K čemu nám pak budeš dobrý?"

„Já - "

„ - nech mě mluvit, Severusi," přerušil Snapeova slova rázně Voldemort. „Co uděláš pro to, aby ses stále dokázal držet u Brumbála?"

Netušil, co odpovědět. Bál se smrti. Zabije ho, pokud mu bude k ničemu? Nevěděl. Věděl všechno možné, jen ne odpověď na tuto zapeklitou otázku.

Pán Zla však bez čekání na odpověď pokračoval dál.

„Musíš mě pochopit, Severusi. Nejsem žádná skládka. A nehodlám tu o mých plánech diskutovat s někým, kdo mi bude k ničemu. Pokud do příští schůzky nepřijdeš s nějakým návrhem, budu ti nucen po dokončení studia zřejmě odebrat jistá privilegia."

Přikývl. „Rozumím."

*****

„Posaďte se," pokynul Brumbál chlapci rukou. „Nuže, Severusi, je něco nového?"

„Pán Zla mě nyní považuje za užitečného, ale později, až dostuduji, už mi nebude věnovat tolik pozornosti ani mi nebude sdělovat některé své plány."

„Jistě," přikývl ředitel, jako kdyby mu byla tato informace roky známá. „Předpokládal jsem, že k tomu časem dojde."

„Tak tedy zcela jistě víte, co dělat," zkusil Severus.

„Ano, ano," mávl rukou Brumbál. „Ale mezi námi - záleží to hlavně na vás."

„Poslouchám."

„Stal byste se jedním z profesorů v Bradavicích. Byl byste tím pádem stále zde a Voldemort by vám pořád důvěřoval."

Severusovi se zatajil dech. Bradavice miloval. Párkrát dokonce sám od sebe uvažoval, že by o místo profesora projevil zájem, nicméně uvědomoval si, že každý ze současných profesorů se svého místa jen tak nevzdá. Pracovat v Bradavicích byla velmi prestižní záležitost a bylo k ní potřeba mnoho znalostí a zkušeností.

„To je dobrý nápad," prohodil jen tak mimoděk a snažil se nedávat příliš najevo své nadšení. Přesto měl však pocit, že jej Brumbál prokoukl a moc dobře ví, jak po místu v Bradavicích prahne.

„Pokud OVCE uděláte stejně úspěšně jako NKÚ, budeme mít o starost méně," přemýšlel Brumbál. „A jelikož profesor Křiklan silně uvažuje o tom, že přespříští rok odejde do důchodu, hned byste se mohl o místo hlásit. A příští školní rok by vás zaučil, tudíž byste tu byl také."

Cítil se poněkud rozčarovaně. Lektvary nebyly zrovna něco, po čem by prahnul...

„A co kdybych učil Obranu proti černé magii?" zeptal se, ačkoliv tušil, že se nenacházel v situaci, kdy by si mohl diktovat co chce. Přesto - tento předmět ho bavil víc a byl si jistý, že v něm má větší vztah než k lektvarům.

„Severusi..." povzdechl si Brumbál. „Se vší lítostí, kterou jsem vám ochoten dát, bohužel ne. To místo vám dá nemohu. A to už jen proto, že po něm kdysi prahl samotný Lord Voldemort. Jak myslíte, že by se tvářil, kdyby zjistil, že vy máte to, po čem on tak toužil a nikdy to nezískal? Potřebujete jeho důvěru, ne závist."

„Ale - "

„Je mi líto, Severusi."

*****

„Skutečně?" Lily jen zářila.

„Ano," odpověděl už o poznání sklesleji.

„Nezdá se mi, že bys z toho byl dvakrát nadšený. Mně to naopak zní báječně."

„Nechci učit Lektvary."

„Moc ráda bych tě měla za profesora," uculila se.

Vážný pohled se mu hrál čím dál tím víc složitěji. Musel se usmát.

„Svým způsobem mám ale štěstí. Je to dobrá práce."

„To ano," souhlasila dívka. „Ale já stále ještě nevím, co budu dělat. Jsem tak nerozhodná."

Věnoval jí ohromený pohled. „Ale Lily! To přeci nemůžeš nechávat na poslední chvíli!"

„Když o tom tak přemýšlím, tak nejspíš něco v Prasinkách," zauvažovala.

„Proč v Prasinkách?"

„Abych to neměla daleko domů," usmála se na něj.

Pochopil. Pevně ji objal a zatoužil po tom, znovu ochutnat její rty. Věděl ale, že ona má myšlenky zcela jinde. Čeká ho ještě dost dlouhá cesta k tomu, než zase plně získá její důvěru.

*****

Je možné, že na vás kapitola působí trochu chaoticky (je rozdělená na celkem dost částí), nicméně byl to záměr. Končí a začíná setkáním s Lily. Je to taková ukázka toho, že zatímco si Lily třeba čte, Sev musí řešit mnohem složitější věci...
Nic víc už dodat nechci, snad jen to, že vám všem přeju pěkné vysvědčení. :'3
A těším se na vás zase v sobotu. ^^