Počet slov: 1056
Rok 1978

Než se studenti nadáli, byly tu zkoušky OVCE, které měly rozhodnout o tom, zda se stanou úspěšnými absolventy Bradavic. Přesto že si byl Severus den před zkouškami na sto procent jistý, že je zvládne, dnes cítil mírnou nervozitu. Odvahu mu nepřidal ani fakt, že ho od rána pálilo znamení zla. Na okamžik ho napadla vtipná myšlenka, že ono pálení způsobil Pán Zla schválně, aby je povzbudil při zkoušce. Ušklíbl se. I když... Averymu a Mulciberovi ono pálení zřejmě pomohlo. Jen Regulus mu přišel trochu zvláštní. Sám dnes sice OVCE neskládal, avšak přesto se tvářil podivně prázdně. Severusovi se skoro zdálo, jako kdyby se mu pálení na předloktí protivilo.

Učitelé studentům už delší dobu nedávali žádné domácí úkoly a na hodinách se věnovali opakování toho, co se s největší pravděpodobností objeví u zkoušek. I tak se málokdo cítil jistý a většina jen rozmrzele přemítala o tom, proč se na hodinách nesoustředila víc.

OVCE začínaly o půl desáté ve Velké síni. Ve vstupní síni se už po snídani hromadili skupinky studentů z pátého a sedmého ročníku, zatímco ostatní odešli na vyučování. Stejně jako tehdy, když Severus skládal NKÚ, i dnes zmizely kolejní stoly a nahradila je spousta malých stolků pro jednoho.

Hned, co se všichni usadili, profesorka McGonagallová otočila velkými přesýpacími hodinami a studenti začali psát. Severus povzbudivě pohlédl na Lily, která seděla několik lavic nalevo od něj. Povzbudivý pohled mu opětovala a chlapec se následně pustil do psaní.

*****

„Vidím to bledě," skuhral Mulciber, jakmile spolu s ostatními vyšel ven ze síně. V ruce držel knihu s výsledky a porovnával si své odpovědi s těmi správnými.

„Idiote," sykl Avery. „K tomu, v čem vidíš svou budoucnost, nepotřebuješ žádné pitomé NKÚ."

„No jo, vlastně," zachechtal se hloupě Mulciber.

„A co ty, Severu - " Avery se ohlédl na místo, kde stál před chvílí jejich kamarád. „Kde sakra je?"

Mulciber jen pokrčil rameny a dál listoval učebnicí s výsledky.

*****

Za umývárnou v komůrce v druhém poschodí bylo v tuto chvíli až nezvykle moc lidí. Konkrétněji: místo pusta se tak nyní schovával jeden pár. Pokud by někdo přicházel z chodby, musel by otevřít dveře, projít několik kroků k dalším a teprve potom by mohl zajít za roh, kde se dvojice ukrývala. Občas se nechtěně dotkli, dívka se se studem pokaždé trochu zarděla. Stres z budoucna a zkoušky OVCE udělaly své. Chtěli být jen spolu. Místnůstka byla poměrně malá, takže Severuse ani nepřekvapilo, že se o něj Lily znovu opřela. Tentokrát to Severus ale neignoroval, naopak. Uchopil dívku za boky a pomalu, lehce, aby ji nepoplašil, ji přitahoval k sobě. Tak pomalu a lehce, aby se mohla vymanit a odstoupit, kdyby se jí to nelíbilo.

Přivřela oči a k jeho obrovské radosti se mu zcela poddala. Najednou se vzájemně drželi v náručí a líbali se. To Lily uměla velmi dobře. Ale bylo to líbání něžné a hezké. Žádná smyslnost, rozdmýchávajíví bezprostřední vášně. Severus ji při tom hladil po vlasech a tváři. Měla zavřené oči a bylo vidět, že to moc pěkně prožívá. Líbali se spolu dlouhé minuty, nevnímaje šum, který vycházel z prvního poschodí.

Když se od sebe dvojice odtrhla, zůstala v lehkém objetí. Lily chlapci položila hlavu na rameno a zašeptala: „To bylo moc hezké."

Připadal si jako idiot. Vážně chtěl kdysi tohle všechno zahodit?

„Nechci tě už znovu ztratit," špitl jen.

Odpovědí mu byl další jemný polibek.

*****

Jen stěží si udržel svůj neutrální výraz v obličeji, když nasedal do Bradavického spěšného vlaku. Strávil tu sedm let, sedm skvělých let. Přestože se sem po prázdninách vrátí, to už bude zcela jiná etapa jeho života. Ačkoliv si to nechtěl přiznat, měl strach. Měl strach z Voldemortových přání, které teď budou zřejmě častější a složitější. Měl strach o Lily a o to, že jí nedokáže zajistit dobrou budoucnost. Nemá zase tolik peněz a příští rok ještě učit nebude, Křiklan jej bude jen zaučovat. Ano, jako zaměstnanec Bradavic bude mít zajištěné jídlo, dostane svůj kabinet, zařízený byt... ale i přesto jej sužovala myšlenka na to, že by dívce nemohl dopřát trochu větší luxus.

Poprvé v životě zatoužil po tom, aby byl on tím bohatším. Nikdy to moc neřešil, ale teď, když má zabezpečit někoho jiného, někoho, na kom mu záleží, přál si být na tom lépe.

Averyho a Muclibera, kteří seděli naproti němu, poslouchal jen na půl ucha. Uvědomil si, že je tento rok vidí možná naposledy. Dále se budou setkávat maximálně tak na smrtijedských schůzkách. Příliš ho to nemrzelo.

*****

Matka evidentně neměla čas, opět na něj totiž na nástupišti nečekala. Na Lily její rodiče čekali, avšak bez Petunie. Jak se Severus později dozvěděl, Petunie si Vernona nakonec vzala a bydleli už spolu. Sám Evansovým přátelsky pokynul a poté se chtěl vydat svou cestou.

„No tak, Seve, pojď s náma!" žadonila Lily a roztomile se na chlapce usmála.

Nemohl této květince déle odolávat. Úsměv jí váhavě oplatil a vydal se směrem k Evansovým.

Cesta mu utekla rychle, hlavně proto, že se domů vůbec netěšil. Vadil mu hlavně jeho otec, který se na něj jistě hned rozeřve, jakmile otevře dveře.

Doma na něj však čekalo velké překvapení. Nikdo tam nebyl. Jen se ušklíbl, hodil sebou na postel a otevřel knihu, kterou sebral ze stolu. Začetl se.

Připadalo mu zbytečné kohokoliv shánět, matka byla pravděpodobně v práci a otec kdo ví kde.

K večeru jeho matka skutečně přišla. Jakmile chlapce spatřila, nervózně se na něj usmála. „Severusi..."

Zamračil se. „Stalo se něco?"

„Tvůj otec - "

„ - zemřel?" zkusil.

Cukla sebou. Severus to řekl bez jakýchkoliv emocí nebo lítosti. Její chlapec se od dětství tak moc změnil...

„Ne, to ne..."

„Tak co tedy?"

„Zavřeli ho."

Zdálo se jí, že se mu na tváři objevil zlomyslný úšklebek. „Dobře mu tak. Za co, že to dostal? Za to, jak se k tobě choval?"

„To tak," usmála se smutně. „Za výtržnictví."

„Konečně klid," oznámil Severus. „A po prázdninách budeš mít klid i ode mě."

Překvapeně nadzvedla obočí. „Jak to?"

„Dostal jsem místo v Bradavicích," ušklíbl se. Ani netušil, proč se ke své matce chová tak chladně. Možná mu jen vadilo, že Tobiase Snapea trpěla tak dlouho. A trpěla by ho doteď, kdyby ho nezavřeli.

„Moc ti to přeju," pohlédla na chlapce. Zdálo se jí ale, že už v něm ani nevidí svého syna. Tolik vyrostl... vypadal o dost dospěleji, než jak si ho pamatovala. V jeho očích viděla cosi nezvyklého. Něco v nich jí říkalo, že tento školní rok pro něj rozhodně nebyl lehký.