Počet slov: 1105
Rok 1972

Leden byl pro Lily a Severus významný měsíc. Oba dva slavili narozeniny. Severusovi Lily dala velmi krásný zápisník a Severus si celé dny lámal hlavu, co by mohl dát jí. Seděl večery ve své kolejní místnosti a zadumaně hleděl do plamenů v krbu.

"Seš v pohodě, Severusi?", otázal se ho Mulciber.

"Přemýšlím, co bych dal Lily k narozeninám.", vypadlo ze Severuse dřív, než si stačil uvědomit co řekl. Raději by si to nechal pro sebe.

"Fakt nechápu, proč bys té mudlovské šmejdce měl něco dávat.", prohodil Mulciber.

"Takhle o ní nemluv!", vyhrknul Severus.

"Zajímavý, že u ostatních mudlů ti to nevadí a jen u ní jo.", ušklíbnul se Mulciber. "Co kdybys jí dal kytku? To udělá holkám prý vždy radost."

"Dobrý nápad.", usmál se Severus a v tom na Mulcibera zmateně pohlédl. "Kde bych ale měl teď v lednu hledat květiny? A ty ze skleníku jí dávat nechci, poznala by to."

"Co u toho sluhy, jak žije v té boudě na kraji bradavického pozemku? Prý nějaké suší."

"U Hagrida? Proč ne."

Hned zítra se Severus vydal k Hagridovi. Věděl, že k němu často chodívají někteří studenti. Pro radu, nebo si jen tak popovídat. Severus ale u Hagrida ještě nikdy nebyl a trochu mu ten ohromný člověk naháněl strach. Došel k malému dřevěnému domku a nesměle zaklepal. Po chvíli mu přišel Hagrid otevřít.

"A čípak ty seš?", zamumlal Hagrid a pohlédl na chlapce.

"Přišel jsem se na něco zeptat.", začal Severus. "A jsem Severus Snape,"

Hagridovi se náhle rozzářila jeho černá očka. "Tak to seš ty! Pojď dál, Severusi. Lily mi o tobě všecko vyprávěla! Dáš si čaj?"

Severus kývnul a zatvářil se překvapeně. "Lily sem chodí?", zeptal se.

"Chodí, i se svejma kamarádkama. Moc skvělá holka, to jo."

"To ano...", souhlasil Severus. "A právě kvůli Lily tu jsem."

"Snad se jí něco nestalo?"

"Ale ne. Jen bych jí chtěl darovat něco pěkného k narozeninám a napadlo mě, že byste mohl mít květiny."

"To jsem si teda oddychl. Jasně, že mám kytky! A nevykej mi prosím, nejsem na to moc zvyklej."

Hagrid vytáhnul z velké nádoby u dveří hrst sušených květin, dal je do malého látkového pytlíčku a postavil před Severuse.

"Mockrát děkuju."

"Ále, to nestojí za řeč.", zamumlal Hagrid, ale bylo na něm vidět, že je potěšený, že to Severusovi udělalo radost. "A co ty jinak, ve škole všechno dobrý?"

"Ano, prý mi učení jde zatím skvěle, Lucius Malfoy mi dokonce řekl, že tímto tempem ze mě bude jednou prefekt.", usmál se Severus, povzbuzen obrovou laskavostí.

"Malfoy, ten toho nakecá.", řekl Hagrid a v té chvíli se uvědomil, že to nebylo zrovna moc taktní. "Ne že bych jako nevěřil, že z tebe jednou bude prefekt, vo tom žádná, ale Malfoye, toho já moc nemusím."

"Proč?"

"Moc nemusím tyhle floutky, co si hrají na velký pány a myslí si, že jsou něco víc.", vysvětlil Hagrid a Severusovi se zdálo, že nemluví tak docela pravdu a je v tom jiný důvod, ovšem nehodlal po něm pátrat.

"Tak já už půjdu.", rozloučil se Severus. "Ještě jednou moc děkuji a mějte, chci říct, měj se, Hagride."

"Nazdar.", zabručel Hagrid už ne tak přívětivě jako na začátku.

Severuse napadlo, že asi nebylo chytré mu nadhazovat Luciuse Malfoye, ale co se dalo dělat, už je pozdě na to změnit to, ale co je důležitě - květiny má! Ve společenské místnosti Severus vyrovnal květiny na kus urovnaného pergamenu. Přilepil je na něj. Pak vytáhnul hůlku a pronesl lehké, ale důmyslné zaklínadlo, díky kterému květiny světélkovaly všemi barvami jako nějaká pomatená světluška. Nakonec výtvor zarámoval a zabalil do balícího papíru, který mu zbyl, když balil dárek pro Averyho (extra balení čokoládových žabek). Vtom si všimnul, že jedna sušená květina mu ještě zbyla. Zůstala pohozená na stolku a on si jí nevšimnul. Nakonec se rozhodl použít vskřišovací kouzlo a doufal, že to vyjde. Ano! Za chvíli už před ním stála bílá květina, která vypadala, jako kdyby ji před chvílí utrhnul.

Když nadešel den, kdy Lily slavila narozeniny, Severus byl už od rána nervózní. Hlavou mu běhalo desítky, ba ne, stovky otázek. Bude se jí ten dárek líbit? Není to moc obyčejné? Nebo naopak moc neobyčejné? A co, když jí už někdo dal něco podobného?

Nakonec se rozhodl, že jí dárek dá už při snídani ve Velké síni. Vzal si ho tedy s sebou a vyrazil na snídani. Usadil se ke stolu a nandal si na talíř dýňové koláčky. Jedl, ovšem nevnímal chuť a pozorně hleděl na nebelvírský stůl a vyčkával na Lily. Jakmile jí spatřil tak se zakuckal a musel se obrátit ke stolu, aby se mohl napít. Usadila se. Ať už to mám za sebou, řekl si Severus a vydal se za Lily. Jakmile ho uviděla Kate, Lilyina kamarádka, tak se začala chichotat a trochu šťouchla do Lily, aby se otočila. Severus se na ní zamračil a byl rád, že Lily není stejná jako Kate.

"Ahoj, Severusi."

"Všechno nejlepší.", špitl Severus a vytáhnul z kapsy ve svém hábitu zabalený dárek a bílou květinu.

Lily se rozzářily oči, přičichla si ke květině, opatrně ji položila na stůl a pomalu dárek rozbalovala. Až uviděla, co to je, vyskočila a pevně objala Severuse. Severus si se zadostiučiněním všiml, že kolem nich právě prochází James Potter. Nebelvírský student na Severuse vykulil oči a jakmile Lily Severuse pustila, tak začal blekotat něco o to , jestli si nespletl stůl.

"Severus tu byl za mnou, jestli sis nevšimnul, Pottere.", odtušila chladně Lily.

"A jestli sis ty nevšimla, Evansová, tak je Srabus Zmijozelák a měl by rychle odcestovat zpátky ke svému vznešenému stolu za svými drahými přáteli.", ušklíbnul se Sirius.

Lily Siriuse ignorovala a obrátila se k Severusovi. "Moc ti děkuji, je to úžasné."

Severus se skromě usmál a prohodil, že to nestojí za řeč, ovšem v hlavě mu právě odstartovalo miliony ohňostrojů. Spokojený si došel sednout ke stolu a začal nadšeně vykládat Averymu jak pořídil. Na nepříjemnou slovní přestřelku s Jamesem a Siriusem se snažil zapomenout.

Lily se mezitím znovu pustila do jídla, ale ne na dlouho.

"Copak ti Srabus dal, knihu Černá magie pro začátečníky?", dorážel na Lily James.

"Do toho ti nic není. A netuším, proč by mi měl Severus dávat knihu o černé magii."

"Tak ty to nevíš? Averyho fotřík je jedním ze Smrtijedů a svému synovi do Bradavic přibalil i několik dost temných knížek. A kdopak myslíš, že se pak vychloubal Malfoyovi, že ví, jak se čaruje znamení zla?", pověděl Sirius.

"Lžeš, Blacku a je to od tebe pěkně ošklivé!", vyhrkla Lily.

"Nechci ti kazit iluze.", ušklíbnul se Sirius "Ale je to tak."

"Nech si ty svoje teorie!", ozvala se Kate, která celý rozhovor poslouchala. "I kdyby to byla pravda, tobě ani Potterovi do toho nic není!"