Počet slov: 1138
Rok 1971

Dny ubýhaly, už tu byl listopad a prváci si už začali zvykat na studentský život. Severus se o volných hodinách scházel Lily a večer, ve společenské místnosti si povídal s Averym a Mulciberem. Nebyli tak špatní, jak se o nich mezi ostatními kolejemi říkalo.

Lily se se svými spolužačkami Annou, Sarah, Kate a Lucy více spřátelila a trávily spolu mnoho času. Občas dívky otravoval James se Siriusem, kteří zřejmě sami sebe jmenovali na jakési kolejní prince.

Toto odpoledne o půl čtvrté seběhli Lily, Lucy a ostatní žáci z Nebelvíru po hlavním schodišti na školní pozemky na svou první hodinu létání. Byl jasný větrný den a studenti se nemohli dočkat, až si létání vyzkouší.

Za chvíli přišli i žáci ze Zmijozelu. Na zemi bylo v úhledných řadách vyrovnaných dvacet školních košťat.

Mezitím dorazila i učitelka, madame Boochová. Měla krátké černé vlasy a pronikavé modré oči.

"Zdravím!", křikla na studenty. "Vítejte na hodině létání! Každý se postavte k jednomu koštěti - no tak, na co čekáte? Rychle!" Studenti, kteří stáli ve skupinkách sebou trhli a přistoupili ke košťatům.

"Natáhněte pravou ruku a položte ji na koště.", vysvětlovala madame Boochová.

"A křikněte Vzhůru!"

"Vzhůru!", vykřikli všichni.

Severus a Lily na sebe pohlédli. Nic se nestalo. Z konce skupinky se ale ozval jásot a oba zahlédli Jamese Pottera, kterému koště okamžitě vklouzlo do ruky.

Pak jim madame Boochová ukázala, jak mají na košťatech sedět, aby z nich nesklouzli, chodila podle řad sem a tam a ukazovala jim, jak je mají držet.

"Až teď zapískám, pořádně se odrazíte nohama od země.", řekla madame Boochová. "Držte svá košťata rovně, vyleťte několik stop vzhůru a pak se mírně nakloňte dopředu a sneste se zas dolů. Takže až zapískám - tři - dva - jedna!", madame Boochová si přiložila píšťalku k ústům a hlasitě pískla.

Během chvilky se nad zemí vznášela polovina studentů a ta druhá se k nim postupně přidávala. James Potter si to okolo všech svištěl a sebevědomě se šklebil na studenty, kteří létali metr nad zemí a báli se výš. Vítr mu svištěl ve vlasech a jeho hábit vlál za ním.

Kate Adlerová na něj hleděla a rozněžněně si povzdechla. Lily na ní překvapeně pohlédla a rozhodla se, že popoletí trochu výš. Zřejmě to ale trochu přehnala a všimla si, že je ze všech studentů nejvýš. Dívka pohlédla dolu a zamotala se jí hlava.

"Lily!", vykřikla Kate, která si všimla, kam se Lily až vznesla.

"Severusi!", křikla Kate na chlapce opodál. Ten se na ni tázavě podíval.

"Lily je nahoře a já nevím jak se k ní dostat.", sykla vyplašeně.

Severus vzhlédl nahoru a spatřil Lily, která byla celá bledá a vypadalo to, že brzy omdlí. Přestože Severus se také na koštěti necítil dvakrát dobře, nebyl na tom tak špatně a tak trochu koště nadzdvihl, aby se dostal výš. Prudce koště otočil a ocitl se vedle Lily. Opatrně ji položil jednu ruku na záda a tlačil ji dolu. Když už byli při zemi, Lily seskočila z koštěte. Trochu se jí třásly nohy a drkotaly jí o sebe zuby. Severus seskočil z koštěte také a pohlédl starostlivě na bledou Lily. Ta mu skočila kolem krku a objala ho.

"Seve, ty jsi mě zachránil.", špitla a přitiskla se k němu ještě víc.

Severus nápadně zrudnul a cítil u srdce takový ten hřejivý pocit, který poslední dobou cítil často, hlavně když byl s Lily.

"No tak, leťte nahoru!  Tady není žádný muchlovací kroužek!", vykřikla najednou madame Boochová.

Lily a Severus se od sebe odtrhli.

"Lily není moc dobře.", vysvětlil Severus a doufal, že je madame Boochová pustí na ošetřovnu.

"Tak ať lítá jen nízko u země."

Severus pohlédl na Lily. Rozhodně nevypadala jako někdo, kdo by teď chtěl létat, byť jen nízko u země. Lily ale přesto odhodlaně přistoupila ke koštěti a nasedla si na něj.

Nakonec vedle sebe letěli jen metr nad zemí.

"Ty, Seve?", řekla najednou Lily.

"Ano?"

"Bylo to od tebe hrozně odvážné, že si mě odtamtud dostal."

Severus se jemně usmál. "Přece bych tě tam nenechal."

❌❌❌

První prosincový den přivítal studenty jemnými vločkami sněhu, které za oknami vyhřáté Velké síně působily obzvlášť příjemně.

Byla neděle a to znamenalo spostu volného času. Lily a její kamarádky se rozhodly den trávit venku. Sarah znala kouzlo, kterým se mohl barvit sníh a tak se rozhodly postavit ze sněhu postavy a nabarvit je. Znělo to zábavně, jak ale později dívky zjistily, bylo velmi náročné sníh udržet pohromdě. Lily přišla s nápadem, že by jej mohli polít vodou a pak by stvrdnul. Děvčata nadšeně souhlasila.

Severus byl mezitím ve společenské místnosti a četl si další knihu, kterou mu půjčil Avery. Protože byla většina studentů venku, byla společenská místnost poloprázdná a poměně tichá. Severus už přečetl skoro všechny knihy od Averyho a velice ho fascinovaly. Většinou se týkaly černé magie a byly v nich popsány ty nejděsivější kletby, o kterých neměl Severus nikdy ani ponětí. Četba těchto knih měla za důsledek to, že se brzy stal nejen nejlepším studentem obrany proti černé magii v prvním ročníku, ale také to, že si ho více začal všímat Lucius Malfoy, zmijozelský prefekt. Lucius Malfoy byl po škole známý tím, že pochází z čistokrevné rodiny, na což je hrdý a také tím, že chodí se sestřenicí nebelvírského průšviháře Siriuse Blacka, Narcissou Blackovou.

Protože byli Lily a Severus dobří také v lektvarech, brzy se jim od profesora Křiklana dostalo nabídky vstoupit do takzvaného "Křikova klubu", ve kterém shromažďoval Bradavickou elitu, jak to nazval Lucius, který tam byl také. Křiklan občas pro členy pořádal večírky a večeře a povídal si se studenty. Lily si zjevně velice oblíbil a často se stávalo, že si většinu času povídal jen s ní. Díky tomu bohužel (pro Severuse) vyšlo brzy najevo, že Lily pochází z mudlovské rodiny. Když to u jedné večeře zmínila, Lucius Malfoy na Severuse hleděl celý zbytek večera dost podezřívavě. Po večeři se studenti vrátili do svých kolejí, Severus šel vedle Lily a něco jí vyprávěl.

"Severusi.", zavolal na něj Lucius. Severus se otočil.

"Zatím ahoj.", řekl Lily a šel za Luciusem. Lily se ohlédla a pohlédla na zmijozelského prefekta. Neměla ho vůbec ráda, byl to nesympatický a arogantní člověk, avšak Severus ho z nějakého důvodu zaujal a Lucius se k němu nechoval ani trochu ošklivě.

"Severusi.", zopakoval Lucius Malfoy, když k němu chlapec došel.

"Děje se něco?"

"Tak trochu.", řekl Lucius a popošel se Severusem blíž ke steně, aby mohli ostatní studenti procházet. "Proč se bavíš s tou mudlovskou... holkou? Věděl jsi i předtím, co je zač?"

"Ona je jiná, než ostatní mudlové.", hájil Lily Severus. "Občas mi spíš připadá, jako by byla z kouzelnické rodiny."

"No dobrá.", ušklíbnul se Lucius. "Jen si na ní dávej pozor, aby ses nedivil, až se jednou ukáže, jaká doopravdy je. S mudlama je to těžké."

Severus jemně kývnul a vydal se do společenky, ve skutečnosti ale slovům Luciuse Malfoye nepřikládal větší význam. Lily přece znám, pomyslel si. To on o ní nic neví.