Počet slov: 1112
Rok 1978

Hořící dům v dálce signalizoval nebezpečí. Jako mračno se nad ním vznášelo znamení zla. Cítil vůni opečeného masa. A v dáli stále slyšel skřehotavý smích Bellatrix Lestrangeové. Měl za úkol navigovat ostatní správným směrem. Byla to jedna z těch důležitějších funkcí. Věřil mu.

On však naopak nemohl uvěřit tomu, že ještě před hodinou s Lily odpočíval ve stínu stromů na břehu jezera. Když od ní odcházel, plakala. Tichý vodopád slz jí dopadal na bledě modré šaty, ve kterých vypadala jako víla. I ona si ale uvědomovala, že je jeho odchod nevyhnutelný.

Vzpomínka na ní byla jedinou věcí, která mu teď dodávala odvahu. Ano, dělal to i pro Brumbála a další, kteří stáli na straně dobra. Primárně to ale dělal pro Lily. Doufal, že to ví.

„Pozor, Severusi!" zakřičel na něj náhle Malfoy. „Bystrozoři!"

Nemusel se ani ohlédnout a už tušil, že za ním na koštětech sviští několik kouzelníků. Naštěstí měl na sobě masku, nebál se tedy, že by ho poznali. V tomto ohledu byl v bezpečí. V těch ostatních... „K zemi!" křikl na Luciuse, kterého málem zasáhlo omračující zaklínadlo.

Naštěstí už byli blízko přemisťovadla a to byla jejich jediná záchrana. Severus už cítil, jak se ho jeden z bystrozorů dotýká násadou koštěte. Byl tak blízko...

Dopadli na tvrdou zem ve vstupní síni Malfoy Manor. Přivítal je příjemný chlad a ponuré prostředí náhle působilo mnohem přívětivěji, než kdy dřív.

„To bylo o vous," ušklíbla se na příchozí Bellatrix, která  už seděla v pohodlném rudém křesle.

„Příště bys nám mohla víc pomoct," odvětil Severus.

Bellatrix se zatvářila obzvlášť nebezpečně. „Já? Já bych vám měla pomáhat? Já, já jsem, milí drazí, podpálila tu jejich barabiznu, to já - "

„ - Pán zla jen chtěl, abychom je zabili. O žádném pálení nebyla řeč," usadil ženu Severus.

„Ale Severusi..." Bellatrix se zvonivě usmála. „Odvázej se trochu. Upalování je přece švanda." Pobaveně přehodila nohu přes nohu a vyzývavě se na něj podívala. „Ty bys Severusi nikoho nikdy neupálil, nemáš na to odvahu."

„Upřednostňuji čistou a rychlou práci," odsekl.

„Neumíš si to vychutnat," špitla a pomalu se k němu začala přibližovat. „Působit bolest je tak uspokojivé, Severusi..."

Naklonila se k němu a chytla jej za předloktí. Instinktivně sebou cukl.

„Vzpamatuj se," sykla zlostně Bellatrix. „Jsi Smrtijed."

*****

Roztřesenou rukou mu ošetřovala drobné ranky, které mu zůstaly po útěku před Bystrozory.

„Tak hodně riskuješ," špitla.

„Nemusíš mi pomáhat, jestli nechceš."

Severusovi trochu vadilo, že mu Lily pomáhá v něčem, co by zvládl sám.

„Chci."

Vytáhla hůlku a mumlala kouzla, které zacelily Severusovy rány na těle. Kéž by zacelily i jeho rány na duši. Uvědomovala si, do čeho jde, přesto jí síla a naděje pomalu opouštěla, když jí tato situace potvrdila, že toto není poprvé ani naposledy. Takový život, který nyní vedla, byl výzva. Kam se ale hrabala na samotného Severuse... Smutně se usmála a pokračovala v ošetřování.

*****

Srpen pomalu klepal na dveře a s ním i cesta do Bradavic, která mu jako budoucímu profesorovi začínala už teď.

„Mí dva oblíbení studenti!" pronesl nadšeně Křiklan, jakmile dvojici uviděl v kupé. Náhle se však zatvářil poněkud překvapeně a pohled směřoval k dívce. „Co tu ale dělá Lily? O tobě, Severusi, vím, ale o Lily..."

Zhrozili se. Tak dlouho svůj vztah skrývali, že nikdo z jejich okolí nevěděl, že jsou spolu. Severus se v duchu proklínal, že to tajili. Ano, bylo kolem nich dost nesrovnalostí, každopádně teď by je to aspoň ušetřilo podobných trapných situací. Všichni si o nich mysleli, že jsou kamarádi. Jak jen s pravdou ven?

„Bude mě doprovázet jako má přítelkyně," pověděl stroze.

„Ach tak," pověděl Křiklan rozpačitě. „Já jsem si nemyslel, netušil jsem, že..." brumlal si pro sebe. Odešel z kupé, do kterého před chvílí tak rozverně vešel.

Lily vyprskla smíchy.

Zamračil se. „To bylo tak trapné."

„Ne," odpověděla s úsměvem. „Bylo to náhodou moc vtipné."

„Pro tebe možná," zabručel, ale už jen naoko, protože bylo velmi těžké se na rudovlásku zlobit, když se tak hezky smála.

*****

Brzdy vlaku zaskřípaly a on pomalu zastavoval. Už jen několik málo minut chůze a budou v Bradavicích. Rozhlížel se okolo sebe. Bylo stále léto a na přírodě to bylo dost znát. Slyšel cvrkat cvrčky a náhle na své ruce ucítil tu Lilyinu. Povzbudivě ji stiskl a oba pokračovali s ostatními v cestě na hrad.

Snažil se příliš si nevšímat zvídavých pohledů ostatních profesorů, přesto je však vnímal. Zdálo se mu, že se profesorka McGonagallová pro sebe usmála. Zatímco Lily byla zřejmě ve svém živlu a všem úsměvy oplácela, Severus by se nejraději propadl.

Úlevu pocítil teprve tehdy, kdy už seděl v Brumbálově pracovně.

„Vítám vás tady," usmál se na Severuse a na Lily. Zdálo se, že ho to, že tu je Lily, vůbec nevyvedlo z míry.

Dvojice ředitele pozdravila a on se na ně chvílí jen usmíval před své půlměsícové brýle.

„Tento rok budete bydlet v jedné z věží, kterou vám později ukážu a až Horácio odejde do penze, můžete se samozřejmě přestěhovat do bytu, který náleží profesoru lektvarů." Teď Brumbál svůj pohled směřoval hlavně k Severusovi. „Tento rok se budete sice jen zaučovat, každopádně i přesto dostanete plat. Sice menší než profesor, ale není to nic, s čím by se nedalo vyžít. Více ohledně tohoto vám poví už profesor Křiklan. A nezapomeňte, naše dohoda stále platí."

Severus přikývl a ředitel mávl rukou směrem ke dveřím, že už mohou jít.

„Jaká dohoda?" optala se Lily, jakmile se za nimi zavřely dveře.

„No ta," naznačil Severus. „Díky které tu hlavně jsem."

*****

Byt, který se skrýval v jedné z Bradavických věží, byl opravdu velmi pěkný. Byl sladěný do modra a výhled z výše na Bradavické pozemky mu dodával takový nebeský vzhled. Přestože místnosti jako kuchyně, ložnice a koupelna byly malé, velká obývací místnost skutečně stála za to. Byla vytapetována tapetou barvy azuru se zlatými proužky. Na velkých obloukových oknech visely pomněnkově modré závěsy, které ladily s pohovkou a křesly. V čele místnosti stál krb a vedle něj - jak Severus s radostí zjistil - veliká prázdná knihovna.

„No vidíš, že si je máš kam dát," přerušila Lily ticho a poukázala na chlapcův kufr, který byl plný převážně knih.

„Aspoň tak. Každopádně není to můj vkus," prohodil Severus. „Je to tu moc světlé."

„Podle mě je to tu tak akorát," odvětila Lily s úsměvem.

Nechala svá zavazadla ležet na podlaze a vyběhla vstříc ložnici. Se skokem dopadla na prostornou dvoupostel a pořádně se zachumlala do peřin. Severus na ní chvilku jen ohromeně hleděl jako na blázna, ale potom jen zavrtěl hlavou a vydal se směrem k ní. Byla jen o pár dní mladší a přesto mu občas připadalo, že je mezi nimi rozdíl v tisících dní. Nicméně měl však její občasné dětinské chování moc rád.

Pevně jí objal a hned ucítil vůni jejích vlasů. Zavřel oči. Právě jim začal nový život.