Počet slov: 1095
Rok 1978

„Ještě ne, Seve," domáhala se dívka peřiny, kterou z ní chlapec stáhl.

„Už ano," prohlásil nesmlouvavě. „Nechceš přece zmeškat snídani."

„Ale já chci spát," zabručela ospale.

„Žádné ale."

„Jsi tak přísný," zahihňala se a líně se protáhla. „Spí se tady opravdu dobře."

„Lily..."

Stáhla jej k sobě na postel a zasmála se nad jeho upjatostí. Chvíli ležel ohromeně vedle ní a divil se, kde vzala rudovláska takovou sílu. Pohlédl na ni. Po spánku měla trochu rozcuchané vlasy, což jí však na kráse ani trochu neubíralo. Vypadala s nimi dost roztomile.

„Miluji tě," zašeptala.

„Já tebe taky," odpověděl taky šeptem, jako by to bylo to nejtajnější tajemství.

Jemně se usmála. Severus Lily políbil. Po dlouhé době mohl zase cítit její rty na svých a cítit jejich sladkou jahodovou chuť.

Lily zavřela oči, aby si polibek více užívala. Pohladila Severuse po vlasech a plynule přešla na tvář, kde její ruka zůstala.

Severus dívce položil ruku na kolínko a lehce pohladil vnitřní stranu stehna. Otevřela oči a upřela pohled na ty jeho - váhavé. Přikývla.

*****

Podle mnohých je všechno zlé i k něčemu dobré. Severus a Lily to dnes měli opačně. Snídani oba dva zmeškali a bylo jejich velkým štěstím, že se je nikdo neptal na důvod.

„Severusi, všude jsem vás hledal!" ozval se za chlapcem Křiklanův hlas, když právě scházel poschodí.

„Ano?"

„Mám pro vás jednu knihu, kterou byste si měl jako budoucí profesor lektvarů přečíst," pověděl Křiklan důležitě a podal Severusovi obsáhlou tlustou knihu. „A možná bych měl i něco pro Lily," dodal. Náhle se mu rozzářila očka a obdivuhodně na Severuse pohlédl. „Tedy, opravdu bych to do vás neřekl..." pronesl zamyšleně. Když však zahlédnul Severusův výraz, raději se s přáním hezkého dne rozloučil a vydal se zpět do svého kabinetu.

Zamračil se. Opravdu mu bylo protivné, s jakým nadšením Křiklan reagoval. Bylo by mu milejší, kdyby jeho vztah s Lily všichni ignorovali. Bylo to pro něj něco něžného, křehkého a doposud i tajného. Příliš cizí pro někoho jiného. Zkrátka jeho soukromá záležitost.

*****

Lily právě odcházela z Prasinek. Teď, když nebudou mít peněz nazbyt, nemohla si dovolit zahálet. Když uviděla inzerát, že se shání kdosi na výpomoc do Medového Ráje, neváhala ani vteřinu. Cestou měla dost času přemýšlet o svém životě. Když o tom tak uvažovala, všechno to bylo dost narychlo. Ani se pořádně nestihla rozloučit a rodiči. A Petunie, ta už dávno žila na druhém konci města s tím Vernonem. Ani netušila, kde je její sestřička a s kým.

Už byla ve škole. V ruce třímala ozdobnou sadu pergamenů, které si v Prasinkách koupila. Musí napsat ještě tolika lidem! V první řadě Lucy, která se s Borisem přestěhovala do Bulharska. Pro Lily to bylo opravdu překvapení, když se to dozvěděla. Údajně je tam velká skutečně pohledávka po lékouzelnících a jedna z menších nemocnic, ve městě, odkud je Boris, jich zrovna několik shání. Lily už Lucy slíbila, že je někdy přijde navštívit. Když o tom ale přemýšlela, měla trochu strach, poněvadž v Bulharsku je prý celkem dost upírů.

Došla do bytu ve věži a hned, co si odložila pergameny na stůl, uslyšela povědomé ťukání na okno. Přistoupila k němu a otevřela. Byla to sova - a hned poznala čí je.

Psala jí Kate. Dívka z misky u okna vzala pamlsek a položila jej váhavě před sovu. Ta ji laškovně klovla zobákem a Lily si vzala dopis.

Milá Lily,

jak se máš? Doufám, že se máš dobře, protože já se mám přímo fan-ta-sti-cky! Nevěřila bys tomu, co se mi dnes stalo. James mě požádal o ruku. Ani nevíš, jak moc jsem šťastná! Snad se máš taky fajn. A co jinak, našla sis konečně někoho? Nerozumím tomu, že ty, taková kráska nikoho nemá.

Víš, já se na tu svatbu tak moc těším. Neboj se, seš samozřejmě zvaná ty a můžeš si vybrat nějaký doprovod. Bude se konat tak za rok a do té doby si snad někoho najdeš! A pozvánky ještě nemáme, ale až je uděláme, tak je pošleme, takže se přesný datum jistě dozvíš!

Loučí se s tebou tvá šílená kamarádka Kate!

Lily se chtě nechtě musela usmát. Ach, ta Kate! Jak typické. Stejně jako když mluvila, i při psaní míchala páté přes deváté. Ano, myslela to dobře, přesto se Lily cítila trochu nesvá z Kateiny zmínky o tom, že by si měla někoho najít a vzít dotyčného na svatbu. Jak se asi bude tvářit, když zjistí, že tím dotyčným je Severus? Ani na to nechtěla myslet. Kateina povaha to rovněž příliš neulehčovala.

Z přemýšlení ji vytrhl zvuk otevírajících se dveří. Do místnosti přišel Severus s knihou v ruce a mlčky se posadil s knihou do křesla.

„Budu pár dní v týdnu pomáhat v Medovém Ráji," oznámila Lily do ticha.

„Premiantka bude pracovat jako výpomoc?" zeptal se s nadzvednutým obočím.

„Aspoň něco," odsekla a uraženě na něj pohlédla.

Povzdechl si, zvedl se, položil knihu na pohovku a přistoupil k dívce. „Moc dobře víš, že já bych se o nás postaral, než by sis našla nějakou důstojnou práci."

„Jsem takhle spokojená," špitla a snažila se vstřebávat to, co jí právě Severus řekl. Vždyť se jen snaží pomáhat.

„Vážně?" přibližoval se stále blíž.

„Myslíš, že bych ti lhala?" odvětila.

„Ty nikdy," ujistil ji. „A přísahám ti, že i já ti už nikdy nebudu lhát."

Pomalu se k dívce naklonil a políbil ji. Moc si tyto momenty vychutnával a podle všeho ona také.

Zdálo se, že dvojici už nic nemůže překvapit. Konečně, po těch spousty letech dobře míněných nepravd a skrývané lásky byli šťastní. Nyní už nic nemohlo narušit jejich šťastnou letní náladu.

*****

Lily si pomalu začala uvědomovat starosti, které bude mít s člověkem, který je dvojitým špiónem. Ačkoliv jí to chvíli trvalo, zvykla si na problémy, které jí bude její pozice působit. Často se domů vracel podrážděný a nevrlý. Věděla, do čeho jde, ale přijmout realitu jí trvalo i tak. Chvilky pohody byly méně běžné než tehdy, když spolu trávili ne tolik času jako dnes. I tak to brala pozitivně. Možná se i díky Severusově odvaze uskuteční sen mnohých - zastavit Voldemorta. Tak moc si to přála.

Přestože byl celý vnitřní život Severuse nabit jeho vášní, jeho život vnější neměnně a nezadržitelně běžel ve starých obvyklých kolejích. Hodiny, které trávil s Křiklanem, jenž jej připravoval na výuku. Rovněž musel spoustu času věnovat Brumbálovi a Pánovi Zla, který mu věřil stále více a více. Hra na Smrtijeda jej občas bavila, spíš ho ale ničila a každý večer strávený na schůzi, se těšil na rudovlásku a na její vřelé objetí.

Konečně plně získali jeden druhého.
Konečně se do sebe dokázali navzájem vcítit.
Konečně si věřili a nelhali.
Konečně byli svoji.

Ano, dalo by se říct, že jsme teď už u té části příběhu, kdy už jsou hlavní hrdinové zkrátka spolu, stále však zůstává mnoho věcí nedořešených a z toho důvodu nás čekají ještě tři, byť trochu netradiční kapitoly. ^^
V čem netradiční?
Nebudou přímo navazovat na současné problémy Severuse a Lily, spíše se podívají do jejich budoucnosti.
Bez nich by byl příběh necelý a tudíž vás žádám, abyste jej ještě nemazali z knihovny, přišli byste o celkem důležitou část příběhu. :c
Snad vás potěší, že jsou trochu delší, než je zvykem. :'3
První dvě jsem psala původně jako jednu kapitolu, ale musela jsem jí rozdělit, protože měla přes tři tisíce slov. :c
Po těchto dvou částích nás čeká ještě epilog, který má okolo tisíce slov, jako průměrná kapitola.
Takže, tohle nás ještě čeká a já se s vámi zatím loučím. 💕
~ přidávám část o trochu dřív, jdu pryč a nechci na to zapomenout :c