Počet slov: 1564
Rok: 1979

Byl konec hodiny. Studenti nosili ke katedře vzorky svých lektvarů a poté čekali v lavicích na pokyn profesora, že mohou odejít.

„Příště budeme připravovat Unavující roztok. Za úkol si sami přečtete postup, abyste s ním byli obeznámení a při přípravě na něj půl hodiny nezírali jako vyvorané myši."

Několik studentů se nad profesorovým přirovnáním pobaveně ušklíblo, když učebnu opouštěli. Většinou se jednalo o Zmijozelské, kteří ho znali ještě z dob studia. I když se Severus trochu bál, že si nedokáže sjednat respekt, nakonec se to obešlo bez větších komplikací. Nějakým zázračným způsobem dosáhl toho, že se ho báli i někteří sedmáci, kteří byli jen o dva roky mladší než on. Možná za tím stála jeho předčasná vyspělost, kterou mu přinesl jeho život, možná na ně jen zapůsobily jeho sarkastické hlášky, ke kterým přilnul právě i proto, aby ho respektovali. Ačkoliv si to skutečně nechtěl přiznat, sužovala ho představa toho, že by se mu někdo posmíval nebo ho urážel stejně, jako to dělali Pobertové.

Už se nemohl dočkat toho, až bude za několik let škola plná studentů, kteří ho budou znát jen jako profesora. Připadalo mu, že potom to bude mnohem lepší.

Každopádně byl vděčný i za ten jeden rok, kdy ho Křiklan jen zaučoval. Bylo by opravdu divné, kdyby sám učil už tehdy. To by vlastně učil Reguluse Blacka.

Regulus... tak dlouho ho už neviděl. Loni o prázdninách, když byl u Blackových a Regulus se mu snažil naznačit nějakou teorii ohledně Pána Zla, Severus si řekl, že mu svůj skutečný názor nepoví. Přeci jen - dost tím riskoval. Od té doby uplynulo mnoho měsíců. Jednou se spolu viděli na schůzi Smrtijedů, podruhé mladého Blacka viděl ve škole, jak si pro sebe cosi mumlá a míří do Komnaty nejvyšší potřeby. Poté jako by se po něm slehla zem.

Neobjevoval se ani na schůzích Smrtijedů a nezahlédl ho už ani někde jinde. Měl nepříjemný pocit, že by to vše možná bylo jinak, kdyby mu tehdy v jeho pokoji řekl pravdu. Pravdu o tom, že Pánem Zla pohrdá. A že rozhodně není jeho člověk. Trochu ho tížilo svědomí, že starému příteli přeci jen nepověděl pravdu.

*****

Po únavném dni odešel do bytu, kde na něj už čekala Lily. Přestože se nakonec po Křiklanovi uvolnilo místo v bytě v podzemí, Lily si prosadila svou a zůstali v modře laděném bytečku ve věži. Severus se bránil jen naoko, ve skutečnosti i jemu už začal vyhovovat.

Lily seděla na pohovce a listovala nějakou knihou. Na tváři jí stejně jako poslední dny hrál potutelný úsměv.

„Stále ses nevzdala toho svého snu?" prohodil.

Překvapeně na něj pohlédla. Ani si nevšimla, že už přišel.

„Říkáš to tak, jako bys o mně snad pochyboval," podotkla a otočila stránku.

„Náhodou, tvé ambice ti schvaluji," ujistil rudovlásku a posadil se vedle ní. „Víš toho o kouzelných tvorech každým dnem víc. Ale myslíš si, že to bude stačit?"

„Zatímco ty učíš, občas zajdu za Hagridem a on mi nějaké věci ukáže i v praxi. Nemysli si, i tak mám strach, že budou ostatní zájemci o místo lepší než já a navěky budu tvrdnout v Medovém Ráji."

„Myslím, že máš velké šance," špitl Severus a když Lily chtěla otočit na další stránku, chytl ji za ruku a stiskl ji. „Zítra je konečně víkend, mohli bychom někam vyrazit."

Neubránila se úsměvu. „Severusi Snape, copak ty jsi zapomněl?"

Zamračil se. Zapomněl? Na co asi tak? „Nepamatuji si, že by nás zítra čekalo něco důležitého."

„No, pro tebe to možná důležité není... ale pro mě ano. Zítra si bude Kate brát Jamese."

„Ach tak," ušklíbl se Severus. „Tak si to tam užij."

Znovu ten úsměv. O co jí jen jde?

„Žádné užij. Jdeš se mnou."

„To po mě nemůžeš chtít," rezolutně odmítl Severus.

„Nebude to zase tak hrozné," podotkla Lily. „A myslím, že oba dva to nějak přežijí, že - "

„ - chceš snad říct, že přestože jsi u nich byla tolikrát, stále ses jim o tom nezmínila?"

Tak teď už byl stoprocentně přesvědčený, že nikam nepůjde.

„Seve, je to náš vztah. Ne můj, ale náš."

Rudovláska na něj hleděla milým pohledem, kterému zkrátka nemohl odolat.

„Máš pravdu. Ale neručím za sebe. Pokud se bude chovat jako arogantní idiot - "

„ - Severusi, byla jsem u nich už tolikrát," přerušila ho Lily. „A James se dost změnil. Chová se docela mile."

„Možná tak k tobě," ušklíbl se Severus a už teď se začal těšit na neděli, kdy konečně bude po té mizerné svatbě.

*****

Na zahradě u domu Potterových se chystala velká událost. Sirius Black se o něčem vesele bavil s Remusem Lupinem a desítky, Severusovi neznámých lidí se spolu bavily taktéž. Všichni měli báječnou náladu, slunce hřálo a děti nějaké z rodin vesele pobíhaly mezi dospělými.

„Skvělé, další hosti jsou tady!" křikl James, když spatřil Lily. Úsměv se mu změnil v zmatený výraz, když uviděl, kdo s rudovláskou přišel. Chvíli na svého protivníka jen nepřítomně zíral a zdálo se, že si není ochotný přiznat pravdu.

„Lily, Kate chtěla, abych ti řekl, že na tebe čeká vevnitř, chce poradit s šaty," pověděl směrem k rudovlásce a ta s kývnutím odešla za svou kamarádkou.

Delší dobu ani jeden z nich nepromluvil.

„No vida," poznamenal James, hledíc kamsi dozadu. Severus však věděl, že mluví na něj. „Jaká náhoda. A jeden by si myslel, že si Lily vybere líp."

„Jeden by si myslel, že konečně dospěješ," oplatil mu jeho slova medovým hlasem Severus.

„Dobrá," mávl rukou James. „Dělejme tedy, že jsme přátelé. Jak dlouho už jste spolu, kamaráde?"

Slovo kamaráde James vyslovil obzvlášť důkladně, takže to vyznělo spíš ironicky, tedy tak, jak to patrně i zamýšlel.

„Už od školy," odpověděl Severus chladně.

„Ach tak, toho jsem si ani nevšiml. Lily se za tebe asi styděla a proto jste s tím nešli na veřejnost, že?"

James se pobaveně uchechtl.

„No ne, ty žárlíš? Na vlastní svatbě?" teď se pro změnu zasmál Severus. „Jak ubohé."

James se na svého nepřítele užuž chtěl vrhnout, když náhle se za nimi ozvala přicházející Lily: „Jamesi, Kate ti posílá pusu. A vím, že bych ti neměla prozrazovat, jak vypadá, ale už teď ti mohu říct, že budeš koukat."

Jako by řeč o Kate Jamese uklidnila a už klidnějším hlasem pronesl: „Dobře, dobře..." poté pohlédl na Severuse a s hranou slušností řekl „moc rád jsem si s tebou popovídal" a pak odešel mezi ostatní hosty.

Severus na Jamese ještě pěknou chvíli nenávistně hleděl.

„Jak to tak vidím, tak jsem přišla v tu nejvhodnější chvíli," podotkla Lily.

„Říkal jsem ti to. Nebyl dobrý nápad sem chodit."

„Ale byl, Severusi. Třeba cestou sem jsem si ještě skvěle popovídala s Lucy a Borisem. Už jsme se opravdu dlouho neviděli. A představ si, že už mají děti! Krásná dvojčátka. Jednu holčicku a jednoho chlapečka. Pochovala jsem si je a ani bys nevěřil, jak moc jsou roztomilá. Holčička se jmenuje Zorka, po Borisově mamince a chlapeček se jmenuje Zlatan. Ten je opravdu krasný, má moc roztomilý úsměv."

Nadechl se. „Lily, doufám, že teď nehodláš celé dny básnit o dětech."

„A co, když ano?" potutelně se na Severuse usmála.

„Proč mám pocit, že mě chceš naštvat?"

„Netuším," prohlásila nevinným hlasem rudovláska.

Severus chtěl právě odpovědět, když tu se k nim připlazilo jedno z dvojčat. Lily se zahihňala a děťátko jí úsměv oplatilo. Severus se v přítomnosti dítěte cítil trochu nesvůj. Netušil, jak reagovat na jeho ruce, které k němu natahovalo a jak s ním mluvit. Lily se nad Severusovým ostychem jen usmála. Byla přesvědčená o tom, že z něj jednou bude skvělý rodič. Možná nebude dávat moc najevo svou lásku k dítěti, ale nebála se toho, že by nedokázal milovat. Severus Snape dokázal milovat - a to opravdu silně a celým srdcem.

„Ach, tady jsi, Zlatane!" vyhrkla osoba, která se nim náhle přihnala. Po delším zkoumání v ní Severus poznal Lucy. Dost se změnila... Své dlouhé vlasy měla pryč a místo toho nosila slušivé mikádo. Velké oči měla zvýrazněné tužkou na oči a plné rty měla přetřené tmavou rtěnkou.

Malý chlapeček postával vedle Lily a když spatřil svou matku, vesele se zasmál a běžel jí obejmout nohu.

Lucy sklonila svůj pohled dolu a šťastně se na své dítě usmála.

„Je to zlatíčko," pověděla Lily směrem ke své kamarádce.

„Nezlobil vás?" zeptala se Lucy a přeměřila si dvojici omluvným pohledem. Na Severuse hleděla trochu déle, ale narozdíl od Jamese si odpustila nejapné poznámky

„Ale vůbec," usmála se Lily. „Je hrozně hodný."

„No, to jen proto, že tě moc nezná," zasmála se Lucy unaveně. „Před cizími je to takový stydlín, ale když je s námi, máme s Borisem co dělat, abychom ho uhlídali."

„Tomu nevěřím," mávla rukou Lily a Kate zvedla chlapce, který se jí právě sápal do náručí.

Severus se cítil trochu nepatřičně, řeči o dětech mu byly cizí a proto se tiše vydal dál do zahrady. Protože Lily a Kate spolu živě diskutovaly a byly příliš zaměstnané malinkým Zlatanem, nevšimly si toho, že odchází. Nemířil směrem k hostům a hluku, ale na tiché místo v zahradě na druhém konci od ostatních. Prošel po cestě kolem pečlivě udržovaného trávníku až k živému plotu, kde zahrada končila. Nedaleko od něj byla terasa domu a otevřené dveře od balkonu v druhém patře. Vevnitř v pokoji byla vidět siueta ženské postavy, jak se prohlíží v zrcadle. Byl si téměř jistý, že je to Kate.

Jeho domněnka se potvrdila, když ona osoba vykoukla z dveří. Když Kate Severuse spatřila, chvíli se zdálo, jako kdyby snad pochybovala, že je to skutečně on. Poté ale kývla na pozdrav a naznačila mu, aby šel dovnitř.

*****

Omlouvám se, že to ukončuju takhle, bohužel jsem nenašla žádný jiný vhodný úsek, kde by to šlo utnout. :/ Už tak je to celkem dlouhé. :D