Bylo zvláštní jí vidět uprostřed obývacího pokoje avengers tower.
Svým způsobem to vypadalo jako by se srazily dva světy, které se nikdy neměli potkat.

Luxusní pohovka a moderní zařízení se doslova praly s ženskou postavou, která mezi nimi stála.

Rozhodně nevypadala jako v den kdy jí viděl naposledy. Nebyla nalíčená, oblečená do módního kostýmku na vysokých podpatcích s vlasy staženými do jednoduchého drdolu.

V prvé řadě byla bosá. Oblečení na ní doslova vyselo, pokud se to vůbec dalo pokládat za oblečení podle jejich měřítek. No a vlasy, to byla kapitola sama o sobě. Její tmavé lokny, které jí rozpuštěné sahali pod zadek a vždy si na nich zakládala byly ustřižený. Nakřivo, neprofesionálně a tak vysoko,že by to za normálních okolností nikdy nedovolila.

Vše na ní křičelo o situaci krajní nouze a období, které bylo vše jen ne klidné.

Poslouchal rozhovor mezi ní a Buckym stále uvězněn v omámení ale Tonyho slova byla dostatečný poliček aby se vzpamatoval.
V rychlosti rekapituloval rozhovor a uvědomil si, že tu taktiku poznává. Sama ho naučila jí praktikovat, když se ho někdo snaží vyslýchat.

Byla součástí experimentu Howarda Starka. Něco co by za války neudělala pokud by tím nezachránila alespoň milion životů a teď by s ním spoluprácovala jen tak, to sotva.

Vlastně znal nejspíš odpověď na svou otázku dřív než jí položil ale stejně to musel udělat. Musel jí dát šanci říct mu nějaké rozumné vysvětlení toho všeho, které ho ještě nenapadlo.
Ovšem to co řekla, bylo vše jen ne uklidňující.

,, Zajali tě?"zeptal se nakonec po dlouhých minutách ohlušujícího ticha.

,,Hned když válka oficiálně skončila,"odpověděla až příliš klidně na to jaké měli její slova význam.,, Vzali mě ze Shmidtovi základny, Carterová s Philipsem mě chtěli mít na očích. Takže jsem slyšela i tvůj poslední vzkaz."

,, Omlouvám se,"řekl naprosto upřímně když si vzpomněl co vše bylo ten den řečeno.

,, Neomlouvej se mi, Steve. Nemusíš litovat toho, že jsi zachránil celou naši zem za cenu vlastního života,"řekla s malým smutným úsměvem. Nenáviděl ten úsměv.
Byl to ten, který mu věnovala přes bojiště vždy když se zahlédly. Měla ho na rtech i v den kdy jí viděl naposledy, protože ona už tehdy věděla, že ani pro jednoho z nich to nedopadne dobře.

,,Musím se omluvit, protože po mém ztroskotání nezůstal nikdo kdo by za tebe ztratil slovo,"vysvětlil a úplně zapomněl, že tam s nimi je i někdo kdo nezná celý příběh.

,, Komando a Carterová s Philipsem, truchlili pro americkou ikonu,"řekla prostě a mavla nad tím rukou jako by nešlo o velkou věc. Jako by její svoboda byl jen řádek na seznamu úkolů, který se bohužel nestihl.

,,Stejně to od nich nebylo fér,"řekl odhodlaně se stejným zápalem s jakým pronášel všechny své proslovy.,, Obětovala jsi pro vítězství nad nacisty nejvíc z nás všech. Každý jednotlivý den jsi riskovala svůj život a jak se ti odvděčí? Tím, že tě hodí shnít do díry dokud všichni nezapomenou tvé jméno? Dokud jediné co si nebudou pamatovat nebude lež, kterou chtějí aby znali? Tillie Ute Weber měla zemřít v den vítězství naší strany aby jsi mohla žít a oni toho místo toho využili aby se tě zbavili?"

,, Společnost ovládaná muži se bojí silných žen,"řekla naoplátku s pokrčením ramen. ,,Vždy tomu tak bylo a vždy tomu tak bude."

,,Vlastně to není tak úplně pravda,"ozval se z pozadí Tony čímž účinně rozbil jejich malou bublinu. ,,Nevím sice o čem konkrétně byl tenhle váš malý rozhovor ale silné ženy jsou více než vytáni ve většině koutů našeho světa. Feminismus je věc. Navíc se docela rozmáhá."

Protočení oči by v tuhle chvíli byla od ní docela obvyklá reakce ale ona si místo toho jen povzdechla. Ten konec války jí musel ovlivnit víc než by byla ochotná přiznat.

,, Moje matka byla sufražetka,"řekla ploše.,, Vím, že už v mé době naoko prosazovali rovnost. Ale to byla válka a byly ochotní využít každého kdo se jim hodil jen aby se nás po ní zbavili jako nepotřebného odpadu."

,, Proč ti nepomohla Peggy?"zeptal se po tichém přemýšlení. ,,V té době jste přece byly na podobné lodi. Dvě ženy, které po válce přišli o postavení."

To z ní vyrazilo opravdu ošklivý smích.

,,Já a Margaret Carterová jsme nikdy nebyly ani na podobné úrovni,"řekla hořce. ,,V první řadě ona byla Britka a já mám oficiálně německé občanství. Byla jsem pro veřejnost Němkou v době kdy je do morku kostí nenáviděli a na jedné obyčejné sekretářce nikomu nesešlo. "

Odmlčela se a než mohl někdo říct něco další nebo položit otázku pokračovala.

,,Plus tam bylo ještě to, že ve mě viděla rivala o kapitánovu pozornost,"dodala s ušklebkem.,, Akorát nevěděla, že v té době už bylo dávno o všem rozhodnuto.  Kapitán Amerika nemůže být nikdy spojován s nacistickou sekretářkou."

,,A já si myslel, že k tomu mám také právo něco říct,"protestoval Steve proti jejímu rozhodnutí.

,,Nikdy jsme neměli právo k našemu životu něco říct,"odporovala mu.,,Ty musíš být ikonou. Ztělesněním všech amerických ideálů a příkladem. Takový byl tvůj úděl od té doby co si tě Erskin vybral...A já, i moje jméno mi předurčovalo tento osud. Měla jsem být tím co zničí Německo ale nikdy jsem neměla uniknout. "

,,Máš pravdu, během války to tak opravdu bylo,"souhlasil Steve po odmlce.,,Ale teď je jiná doba. Stále mi to opakují a možna by jsi tomu mohla taky věřit. "

Dívala se na něj jako by se konečně pomátl ale neudělala ani náznak toho, že by k tomu chtěla něco říct.

Byla až podivně klidná než něco v jejich očích změklo tak jak  to viděl jen v několika výjimečných případech.

,,Asi opravdu bude stále někde tam, hluboko uvnitř toho množství zbytečných svalů,"poznamenala a vyrazila tím z Tonyho i Buckyho šokovaný smích.

,,Kdo?"zeptal se Tony, když se konečně přestal smát.

,, Muž se kterým jsem se potkala při našem prvním seznámení,"vysvětlila prostě.,, Steven Rogers prolezlý nemocemi s duší lva a srdcem ze zlata."

,,Stále si pamatuješ jak jsme se poprvé potkali?"zeptal se tišeji než měl původně v úmyslu.

,,Na tebe nejde zapomenout,"odpověděla s pokrčením ramen a nervózně si prohrábla vlasy rukou jen aby se na okamžik zarazila nad jejich délkou.