Rok 1943

,,Tak pojďte bažanti,"zavelel Stone.,,Dnes vám představíme další aspekt války."

Vedl je po prostranství k budově na úplném konci cvičiště.
Nebylo to jako ostatní budovy v komplexu. Tahle mohla být sotva pět na pět a jen přízemí.

Všichni se nějakým způsobem dostali dovnitř jen aby uprostřed místnosti viděli ženu na kovové židli. Velká část rekrutů hučela nebo pískala, když si všimly, že je pouze v promočeném negližé.

Obličej měla z množství ran co utržila pokrytý krvavými šrámy a ruce pevně za sebou.

,, Mučení je špinavá záležitost a hydra se jí rozhodně neštítí,"řekl než některý z důstojníků na jejím podlaží přepl knoflík a Steve jen slyšel praskání elektřiny. Z patra kde všichni stálý sotva viděl jak sebou její tělo cuká v křečích.

Někteří muži ztuhly při tom pohledu a ostatní byly jen zvědavý jak to bude pokračovat. Jejich krvelačnost byla Rogersovi odporná a ve většině viděl stejné tyrany s jakými se potýkal celý život ale válka si nevybírá.

,, Jméno?"zeptal se jeden z vyslýchajících.

Většina a i on očekávali, že se ta žena zlomí. Ona je ovšem šokovala do jednoho.

,,il mio unico amore
Mi stenderò sulle tue ginocchia
Concedetemi solo un momento
Butta via la milza,"recitovala procítěně chraplavým hlasem v jazyce, který jim nic neříkal.

,, Znovu,"zavelel důstojník a celá hrůzná show začala nanovo.
Vše bylo stejné až do momentu, kdy došlo na očekávanou otázku.

,, Jméno?!"dožadoval se znovu vyslýchající.

,,Concedetemi solo un momento
Riposa qui
Il mio amore no
Distruzione da parte tua,"recitovala nejspíš další sloku bez větších obtíží.

,, Zvyšte voltáž," řekl důstojník už naštvaný, protože tohle nejspíš nebylo to co jim měl v úmyslu ukázat.
Stevovi v tu chvíli došel děsivý fakt. Ona nekřičela.
Cukala sebou d větší vervou než předtím ale mimo jejich vlastních slov z ní nevyšli žádné hlasité zvuky.

,, Řekni mi své jméno!"vykřikl na ní frustrovaně.

,,Il destino ci ha determinato
Viaggio di vita
Non preoccuparti però
Dopo la morte ti porterò altrove,"říkala si svoje a vůbec nevnímala vyrušení v podobě výslechu nebo elektro šoků. Minimálně tak působila na své okolí.

Důstojník už ztratil nervy úplně a uhodil jí silně do tváře.
Jeden nebo dva za Stevem nespokojeně zamručela ale nikdo nebyl dostatečně hlasitý aby si toho někdo všiml.

Steve se na to ale už nemohl dívat. Našel shody do jejich patra a během cesty zaslechl její poslední odpověď.

,,Questa vita
Ci tiene in una gabbia dorata
Il prossimo, non preoccuparti
Dopotutto sarà nostro,"pokračovala skřípavým hlasem z vyschlého hrdla po dlouhém mluvení. Možná na to měla vliv i elektřina ale to on nevěděl.

,,To by snad stačilo,"řekl dostatečně nahlas aby přerušil vše okolo.
Sevřel v ruce připravenou čutoru než k ní přistoupil.
Nikdy v životě nebyl tak blízko tak odhalenému ženskému tělu ale snažil se tím nenechat ovlivnit.

,,Co to sakra děláš, Rogersi?!"zavrčel jako vždy podrážděně jejich cvičitel ale jeho to nezastavilo aby jí nepřiložil hrdlo ke rtům.

,,Pomalu,"špitl k ní než se otočil k výcvikáři.

,,Nejsme Hydra, tak proč bychom měli přejímat jejich praktiky?!"zavolal zpět aby ho slyšeli. ,,My máme být lepší než oni."

,,Jsi měkejš, Rogersi,"zavrčel Hodge posměšně.

,,Spíš bych řekla, že narozdíl od vás má funkční morální kompas,"řekla žena dokonalou angličtinou s lehkým přízvukem, který by Steve typnul na New York.

Postavila se aniž by jí musel kdokoliv sundat pouta. V tu chvíli všem došlo, že vůbec nebyla spoutaná.

,, Základním klíčem k tomu jak úspěšně překonat mučení je mít něco na co se můžete soustředit,"řekla a jeden z vojáků jí podal armádní kabát aby se zahalila.,,Při běžném výcviku vám řeknou aby jste opakovali jméno, hodnost a pořadové číslo. To ale ovšem nefunguje pokud nesmíte prozradit ani vlastní jméno. Takže si vyberte nějakou věc, větu nebo třeba hymnu, kterou  budete opakovat."

,,Kdo jste?"zeptal se jeden z rekrutů zvědavě.

,, Většinou mi říkají, kudlanka,"řekla s pokrčením ramen než se otočila na něj. ,, Doprovodíte mě do důstojnické jídelny?"

Nedala mu ale příležitost odpovědět, protože se za něj zahákla a začala ho odvádět.

Důstojnická jídelna se od té kde jedl obvykle nemohla lišit víc. Jídlo bylo výborné a bylo jen omezené množství míst.

,, Vidím, že máš spoustu otázek."konstatovala prostě když oba měli jídlo před sebou.

,, Upřímně, ano,"přiznal a podíval se jí do pošramocené tváře.,,Proč by jste se dobrovolně nechala mučit?"

,,Aby neprasklo moje utajení,"řekla s pousmáním. ,, Kdybych se do Německa vrátila zdravá a nepoškozená po útěku ze zajetí Američany nikdo by mi už nevěřil. Je pro mě bezpečnější to podstoupit než kdyby se to nestalo."

Chvíli na ní konsternovaně civěl než jí věnoval malý rozpačitý úsměv.

,,Co jste to recitovala?"zeptal se po chvíli aby změnil téma.

,, Nella prossima vita,"odpověděla mu klidně. ,,V italštině to znamená, v příštím životě.
Autorka je neznámá ale její obsah se na mučení dokonale hodí. Vypráví o touze po odpočinku od všeho špatného a naději, že v dalším životě to bude jednodušší."

Když domluvila vytáhla si z kapsy kabátu tabatěrku a zapalovač. Jednu cigaretu si vložila mezi rty a zapálila.

,,Nella prossima vita, je i mé osobní přesvědčení,"pokračovala když si potáhla.,, Nikdo kdo přežije válku nikdy nebude stejný, ale v příštím životě nás třeba čeká štěstí."

,, Věříte tomu, madam?"zeptal se zamýšleně.,, Věříte na další životy?"

,, Věřím, že pokud si vás Erskin vybere bude to i vaše přesvědčení, protože žádný experiment nemůže vést normální život,"řekla narovinu než kouř vydechla na opačnou stranu, co nejdál od něj.,,Ale upřímně, bych vám přála aby si vás nevybral."

,, Chci na frontu, jakkoliv to bude možné,"odporoval jí téměř obratem.,,Chci být užitečný a pomoct zastavit válku."

Smutně se pousmála a vstala.

,,V tom případě, pane Rogersi,"řekla a tentokrát jí hlas sklouzl do německého přízvuku. ,,Pokud se potkáme na frontě, neznámé se a hluboce vám doporučuji po mě střílet."

Chtěl odporovat,že ženu by nikdy zastřelit nemohl ale nechce aby si myslela, že je slaboch.

,,Nikdy se neměňte, pane Rogersi,"řekla nakonec místo rozloučení.,,Tenhle svět potřebuje mnohem víc mužů jako vy."

To ho už nechalo úplně bezeslov ale její odchod ho ušetřil odpovědi. Takže mohl jen sedět a sledovat její vzdalující záda.

(Pokud někdo ze čtenářů umí italsky prosím o prominutí, pokud tam v tom mám chyby. Jazyk neznám a musela jsem se spolehnout pouze na překladač.)