Děravý kotel byla hospoda přímo v Příčné ulici. Hermiona v ní už dlouhou dobu nebyla, a když vstoupila, pocítila nervozitu. I v pondělí o půl jedné byla tma a plno pochybně vyhlížejících postav. Hermiona měla dost rozumu na to, aby si vzala plášť s kapucí, protože věděla, že hospoda má značnou základnu zákazníků z řad temných kouzelníků. Nikdo ji nepoznal, nikdo se na ni nepodíval.

V zadní části bylo několik úkrytů, takových, jaké obvykle mívají staré britské hospody - ideální pro intriky nebo pokusy. Nad dveřmi visely černé závěsy, které skrývaly návštěvníky uvnitř. Věděla však, do které z nich vklouznout. Malfoy tu nechal vizitku - vedle dveří ležela otcova hůl s hadí hlavou. Protože Lucius byl uvězněn v Azkabanu, usoudila, že uvnitř může být jen Draco.

Proklouzla dveřmi a našla ho uvnitř s lahví whisky a dvěma skleničkami. I on měl na sobě plášť s kapucí a přes blonďaté vlasy si ho nechal vyhrnutý. Vklouzla do lavice naproti němu. Vystřelil na dveře zamykací kouzlo.

"Nech si kapuci nahoře, kdyby někdo nakoukl dovnitř," zamumlal. "Překvapuje mě, že jsi přišla, Grangerová.."

"To já taky, na určité úrovni."

"Co si dáš k pití? Je to na mě." Zachytila pod jeho kapucí úšklebek. "Percy byl tak podrážděný, když mi předával galeony. Bylo to krásné, i tobě by se to mohlo líbit."

"Jsem si jistá, že by se mi to líbilo. Percy umí být pitomec." Prohlédla si etiketu na whisky. "Tohle asi bude stačit. Opravdu nejsem příznivcem alkoholu, ale tohle místo mi nepřipadá vhodné pro víno."

Vypustil ostrý štěkot smíchu. "Ne, ale tahle láhev je kvalitnější než ta, co má Percy na stole."

Dolil prázdnou sklenici a přistrčil jí ji. Oba chvíli v příjemném tichu usrkávali.

"To je bizarní," vyhrkla.

Při jeho mlčení zrudla. Najednou byla vděčná za ochranu své kapuce.

"Musíš souhlasit, že ano, Malfoyi?" Zamračila se na něj. "Nebo snad máš sex na jednu noc s mudly ve zvyku?"

Pohrdavě si odfrkl. "Zřejmě ne."

"Nesnažil ses mě svést, abys získal nějaký vliv..." začala.

"Ale prosím tě, Grangerová. Byla jsi docela ochotná účastnice."

"Já to vím, Malfoyi! Já jen..." Povzdechla si.

"Já nemám známosti na jednu noc, Grangerová." Jeho hlas se změnil a zněl skutečně zvědavě. "A ty ano?"

"Ne! Já... Nikdy jsem se za takovou dívku nepovažovala. Dívka, která si to s někým rozdá jen jednou a odejde."

Odfrkl si. "A předpokládám, že ty nejsi, když ses vrátila pro druhé jen o tři dny později. A doufám, že jsi tu i potřetí."

"Vidíš, to je to, co nechápu, Malfoyi. Nenávidíš můj druh. Nenávidíš nás. Vždycky jsi mě nenáviděl. A přesto tohle..." Polkla. "Nemůžeš mi říct, že je to normální, Malfoyi. Jsme spolu prakticky vznětliví."

Chvíli mlčel a pak si povzdechl. "Nemůžu říct, že bych si to nějak výrazně rozmyslel, Grangerová. To ne. Pořád nemám rád mudlovskou krev."

Napjala se a on natáhl ruku a dvěma štíhlými prsty se dotkl jejího zápěstí. I ten nepatrný dotek, jeho teplé prsty na jejím zápěstí, jí vyvolal slastné chvění po celém těle. Její hněv na jeho slova bojoval s její touhou po něm.

"Jsem k tobě upřímný, Grangerová," zašeptal, "ať už je to příjemné, nebo ne. Ale navzdory mému odporu k tvému druhu máš pravdu. Myslel jsem si, že budeš zábavným zpestřením noci, a navíc jsi mě fyzicky přitahovala. Nečekal jsem, že budeš tak..." Zdálo se, že hledá to správné slovo. "Dokonalá."

Vycítila, že se cítí stejně rozpolceně jako ona, a pocítila k němu záchvěv soucitu. "Možná se spálíme sami."

Pokrčil rameny. "Možná. Ale do té doby... Nevidím žádný důvod, proč bychom si měli něco odpírat."

Byla si jistá, že je to špatný nápad. Nenáviděl mudlovskou krev. Jejich spojení bylo zcela sexuální, založené pouze na ohromující chemii a ničem jiném. Vždycky se navzájem považovali za nesnesitelné; konečný výsledek by jistě zanechal jednoho nebo oba zraněné. Jejich přátelé a rodiny by se zděsili. V sázce by mohla být i jejich zaměstnání.

"Nikomu to neřekneme."

"Jistěže ne. Oba jsme příliš ohroženi." Odklopil sklenku whisky. "Můžeme o tom přestat mluvit? No tak, Grangerová... začni pít. Děláš si příliš velké starosti. Nikdy neděláš věci jen tak pro nic za nic."

Měl pravdu a ona němě přikývla. Zatímco oba usrkávali whisky, pustili se do historek o hlouposti svých spolupracovníků. A její dřívější černé obavy se rozplynuly a zůstalo jen příjemné poblouznění z alkoholu a z Malfoyova rozhovoru.

Když byly tři čtvrtiny láhve pryč, naklonil se k ní přes stůl a políbil ji. Vydala ze sebe vyděšené zakvílení, když se jeho jazyk zabodl do jejích zavřených rtů. Po vteřině je roztáhla a on do nich vklouzl. Jeho ruka se natáhla a nahmatala její prsa.

Bylo to nepříjemné; koneckonců byl mezi nimi stůl. Byli v hospodě. Odtáhla se. Vypadal ublíženě.

"Malfoyi, chceš mě snad ošukat v hospodě?"

"Přišlo mi to lepší než tě nepíchat," zamumlal. "Je tady závěs."

"Tady s tebou souložit nebudu." Našpulila rty. "Každý by se mohl podívat dovnitř! A všichni to určitě uslyší."

Zamračil se. Poznala, že je to zklamání, ale naštěstí neprosil ani pateticky nefňukal, jak to měl Ron ve zvyku. Jen ostře přikývl a posadil se zpátky.

"Vůbec jsem neřekl, že tě nebudu píchat, Malfoyi." V jejím hlase zazněla zlomyslná libozvučnost a on s nadějí zvedl oči. "Jen ne tady."

Chvíli mu trvalo, než se vzpamatoval.

"Kde?" zeptal se naléhavě.

Polkla a přemýšlela, jestli ho její další návrh rozčílí. "Můj byt je za rohem."

Mlčel. Když vzhlédl, obávala se, že v jeho očích uvidí odraz nechuti - byl to přece jenom mudlovský byt -, ale místo toho spatřila temnou touhu smíšenou se zvědavostí. Když se jejich oči setkaly, zrychlil se jí dech. Jeho prsty se ovinuly kolem jejích kloubů a jemně ji zatahal za ruku, čímž ji přiměl k pohybu.

Když konečně promluvil, jeho hlas zněl přerývaně.

"Teď."

Víc říkat nemusel. Vypili sklenice, vstali a společně spěchali z hospody.

Jakmile se ocitli v bytě, zabouchl dveře a zamkl. Čekala, že ji okamžitě začne svlékat, ale neudělal to. Nejistě vstoupil dovnitř a stříbrnýma očima zkoumal obývací pokoj-kuchyň. Byl to velmi mudlovský byt, když se to tak vezme. Zajímalo ji, co si myslí o kávovaru na lince, o toustovači nebo o ploché televizi visící na stěně, která byla očarovaná tak, aby fungovala pomocí kouzel. Ale on to nijak nekomentoval, jen si každý předmět prohlížel s opovržlivou zvědavostí. Oči mu padly na háčky na kuchyňské stěně, kde visely dva hrnky. Přesunuly se na tabuli, kde Hermiona napsala - hodně štěstí při pohovoru!

"Ty s někým žiješ." Jeho hlas byl plochý. "S Weasleyovými?"

"Ano." Na jeho bouřlivý výraz to upřesnila. "Ginny. Ron se odstěhoval po... no, však víš."

Zdálo se, že se při tom uvolnil, a zamumlal: "Takže Weaselyová může kdykoli přijít."

"Ne, bývá tu jen zřídka. Tenhle pokoj si nechává jen na parádu. Většinu nocí tráví s Harrym, ale její rodiče by nikdy nestrpěli, aby jejich jediná dcera žila v hříchu, takže mi platí za druhou ložnici."

Hermiona si zula boty a vešla dovnitř. "Můj pokoj je napravo. Ten támhle s jiskřivě růžovým G je zřejmě Ginin, a ty třetí dveře jsou záchod, kdyby sis potřeboval odskočit."

Vešel na toaletu a ona šla ke skříňce.

"Dáš si ještě něco k pití?" zavolala a snažila se, aby ji bylo slyšet přes tekoucí vodu.

Nedostala žádnou odpověď, a tak nalila červené víno do dvou sklenic a obě postavila na stolek. O chvíli později se znovu objevil Malfoy. Krátce kývl na znamení díků a usadil se na pohovku vedle ní. Zvedl sklenici ke rtům a zhluboka se napil. Ticho bylo jako napjatá guma, chvíle zatížené, trapné zdvořilosti, když každý z nich usrkával víno.

Natáhla se k němu, aby se dotkla jeho stehna. A pak ta předstíraná zdvořilost zmizela. Víno bylo nedbale odloženo stranou. Jeho ruce jí přejížděly po těle. Jednou rukou jí vklouzl mezi nohy, odhrnul kalhotky a jedním prstem se dotkl mezi pysky.

"Zase jsi mokrá, Grangerová." Zasmál se. "Ještě nikdy jsem nepotkal čarodějku, která by byla tak neustále připravená. Zbytečně to promrháš, když pracuješ v nějaké zaprášené kanceláři."

Zamračila se. "Nikdo jiný na mě takhle nepůsobil, i když to nerada přiznávám."

Ušklíbl se, zjevně nad touto skutečností mu stouplo ego. Ale když si vzpomněla na jejich dřívější spojení, když si vzpomněla, jak do ní bušil na stole v zasedací místnosti, cítila, jak jí obloukem prochází zoufalství. Bezděčně si olízla rty. Zorničky se mu rozšířily. Položila mu ruce na hruď a postrčila ho, aby si lehl na pohovku. Její ruce se škrábaly na jeho knoflíky, zatímco on jí sundacal přes ramena saténový top a odhaloval její poprsí zakryté krajkovou podprsenkou.

"Znovu, kde jsi koupila to spodní prádlo?" Uhladil rukama vrchol jejích ňader, která se téměř vysypala ze saténového vězení. "Tohle si nech na sobě. Líbí se mi to."

Rozkročila se kolem jeho pasu a přidržela mu zápěstí, ale on zkroutil ruce a chytil její zápěstí do svých. Prudce se posadil, takže na něm seděla tváří v tvář, a než stačila zareagovat, strčil ji zpátky na pohovku. Jeho ruce jí přišpendlily zápěstí a dostaly ji do stejné pozice, v jaké před chvílí držela ona jeho.

Podívala se na něj. Usmál se.

"Mám rád, když mám všechno pod kontrolou."

"Hmm, to by mě nikdy nenapadlo," odpověděla.

"Nepředstírej, že se ti to nelíbí," zamumlal.

Svalil se na ni svou vahou, takže jeho hruď drtila její. Volnýma rukama jí vyhrnul sukni až k pasu a vytrhl jí kalhotky ke kolenům. Neobtěžoval se sundat si kalhoty, jen uvolnil svou napínající se tvrdost rozepnutím kalhot. Cítila, jak se jí tlačí na otvor, a plně očekávala, že se do ní ponoří. Místo toho se jí však vysmíval, vnikl dovnitř jen na zlomek centimetru a pak se vytáhl. Rukama se mu zaryla do zadku a snažila se ho vtlačit dovnitř. Potřebovala ho.

"Ach, to si nemyslím, Grangerová."

Chytil ji za zápěstí a přitiskl jí je nad hlavu. Nebolelo to a nebylo to nepříjemné, ale ona nadávala na jeho opovážlivost. Kroutila rukama ve snaze je uvolnit a on se usmál.

"Pustím tě, až se budeš chovat slušně," zašeptal. "Miluješ to, Grangerová. Miluješ, když nemůžeš dělat nic jiného než mě nechat, abych tě ošukal, přiznej to."

Jeho hrubé výrazy jí v nitru vyvolaly vlhnutí a ona slastně vzdychla. Jeho penis ji stále dráždil, byl přímo u jejího vchodu, a ať se kroutila, jak chtěla, nedovolil jí to. Měla pocit, jako by se rozpalovala. Drsná látka jeho kalhot škrábala o odhalenou kůži na jejích stehnech; ohromil ji pach jeho potu a kolínské.

"Prosím," zašeptala.

"Co prosíš?" Díval se na ni a otevřeně se usmíval jejímu zoufalství.

"Prosím... prosím, Malfoyi, ošukej mě."

Odměnil se jí prudkým přirážením až po dno. Nasála dech a vydala ze sebe výkřik z té nádherně bolestivé rozkoše.

"Miluju to," zasyčel jí do ucha.

Pomalu, trhaně se vytáhl. Když začala kňučet při pocitu potřeby, znovu prudce přirážel. Jeho pohyby byly mučivě pomalé a ona věděla, že se ji snaží mučit pomalu hořící touhou. Začala se pod ním svíjet a bez úspěchu se snažila pohybovat proti němu rychleji. Její slova přecházela v tiché sténání. Nakonec vzdala boj proti jeho spoutávajícím rukám, přestala se snažit přimět ho k rychlejšímu pohybu a nechala ho, aby do ní pomalu vklouzl, aby ji použil, jak se mu zlíbí.

V jistém smyslu si říkala, jestli to není špatně; ta čistá, nespoutaná rozkoš, kterou cítila, když byla zcela vydána na milost a nemilost jeho sexuálním choutkám.

A jakmile viděl, že se vzdává jakéhokoli odporu, zdálo se, že ho to posílá na hranu. Jeho přírazy byly tvrdé a přerývané. Jeho dech se stal mělkým. Jeho přírazy se zrychlily a jeho ruce jí přišpendlily zápěstí k magickému poutku.

"Bože, ty jsi dokonalá šukačka. Vezmi si mého ptáka, vezmi si ho." Byl to téměř zpěv.

Zaklonil se a zasáhl nové, slastné místo hluboko v jejím nitru. Jeho rychlé, hluboké písty v kombinaci s jeho slovy ji přivedly na pokraj. Udělala se s dlouhým, vysokým výkřikem. Její ruce se zkroutily proti jeho. Její svaly se pevně sevřely na jeho penisu.

A zároveň ho to přivedlo k pádu. Chytil se opěrky pohovky a použil ji jako páku k poslednímu silnému přírazu. Cítila, jak se nafoukl a zamrzl hluboko v ní. A pak se cítila naplněná jeho teplým semenem. Zhroutil se na ni, celý ulepený od potu. Nechal svůj penis zabořený hluboko v ní, i když změkl.

Dlouhou minutu se ani jeden z nich nepohnul. Malfoy byl první, ale jen se jemně dotkl jejích zápěstí.

"Promiň," zamumlal, "neměl jsem tě držet bez ptaní. Byl jsem... unesen okamžikem."

"Neomlouvej se," odpověděla. "Líbilo se mi to."

Nedůvěřivě se na ni zadíval. Pomalu jí jedním prstem odhrnul z tváře zatoulanou kadeř. Aniž by řekl cokoli dalšího, svalil se na ni a oba usnuli.

Když se o dvě hodiny později probudila, měla kolem sebe přikrývku. V bytě se setmělo. A Malfoy byl pryč.