Draco vyběhl z budovy ministerstva. Co si to jen myslel - dvacet minut!? Jak se měl za dvacet minut dostat domů a všechno připravit?

Když vyběhl po starém rozvrzaném schodišti a vběhl do svého bytu, rozhlédl se kolem sebe - sakra, nechal špinavé oblečení ležet na gauči. Spěšně je popadl a nacpal pod konferenční stolek. Grangerová měla ráda chlast - sakra, měl vůbec nějaký chlast? Matně si vzpomínal, jak ho minulý měsíc tahal ke Goylovi na velkolepé vyučení zmijozelských absolventů.

Povzdechl si. Všechny obchody už byly zavřené a všichni čistokrevní, které znal, buď odjížděli z matčina domu ve Wiltshiru. Proboha, proč ji sem pozval?

Dýchej, Draco. Ale popořadě - vyhrabal zpod dřezu napůl dopitou láhev bourbonu; suvenýr z návštěvy toho buzeranta Zabiniho v Greenwich Village ve Spojených státech (samozřejmě před rozchodem s Trávníkem). Měl by jí nabídnout něco k jídlu? Čistokrevné společenské konvence ho nikdy nepřipravily na "návštěvu mudlorozené krve na rychlou soulož", etiketu.

Jeho paniku z mizerných hostitelských schopností náhle přerušil bzučák u dveří.

"Ano?" odpověděl.

"Ermmmm... Ahmede, to jsem já."

Byla tady. První host, kterého kdy měl ve svém bytě. Ani Goyle, ani Zabini, ani nikdo z jeho přátel - nikdo nepřekročil tento práh. Letmo se zamyslel proč - ale tušil, že kdyby tu skutečnost zkoumal příliš podrobně, mohl by přijít na něco ještě úzkostlivějšího.

Navzdory sám sobě seběhl dolů. Grangerová stála u dveří, šoupala nohama po dlažbě a vypadala strašně rozpačitě.

"Ahoj, Ahmede."

"Grangerová." Usmál se. "Vypadáš jinak. Sluší ti to."

A vypadala - měla na sobě nadýchanou růžovou bundu, tričko Kenmarských káňat, džíny a tenisky. Vlasy měla stažené do culíku a nebyla nalíčená. Ve srovnání se svým obvyklým profesionálním, pečlivě nalíčeným vzhledem vypadala strašně mladě.

Odfrkla si. "Vypadám jako flákač."

"Ne."

Přistoupil k ní, věděl, že nejspíš dělá chybu, a nejistě vykročil vpřed. Ruce jí položil na boky a přitáhl si ji k sobě do objetí. Na prchavý okamžik ztuhla.

"Malfoyi, někdo by to mohl vidět," namítla tiše.

"Koho to zajímá?" Unaveně si povzdechl. "Asi máš pravdu. Pojď nahoru."

Společně vyšli po schodech nahoru.

"A co Wiltshire? Zrušila to tvoje máma?" zeptala se váhavě.

Při pomyšlení na matku jako mámu si odfrkl. "Ne, matka to nezrušila. Šel jsem tam já. Nudil jsem se. Odešel jsem."

"Cože, brandy, doutníky a diskuse o čistotě krve ti prostě nedělají dobře?"

Podíval se na ni sklíčeně. Sladce se usmála, ale byl v tom náznak kyselosti.

"Ne." Vytáhl hůlku a odemkl dveře. "Nejdřív dámy."

Teď byla řada na ní, aby si odfrkla. "Nebyla jsem si vědoma, že jsem ve tvých očích dáma."

"Dost blízko." Otevřel dveře. "Jen do toho. Nemám v nich nastraženou bombu."

Nejistě vstoupila dovnitř a očima těkala po místnosti. Malfoy pocítil prchavou nitku bolesti - určitě si nemyslela, že by udělal něco nepěkného. Byl to přece gentleman.

"Páni, Malfoyi. Podívej se na to místo."

Zavřel za sebou dveře a znovu je otevřel.

"Já vím, že je to tu trochu sterilní," odpověděl Malfoy omluvně. "Kabát - pověsím ho tady do skříně."

Bojovně mu ho podala, oči z něj nespouštěla, když ho opatrně nasunul na věšák a zavřel dveře. Sledoval ji, jak si opatrně sundává tenisky a cupitá do obývacího pokoje.

"Děláš si legraci? Tohle místo je úžasné. Vypadá jako z nějakého designového časopisu."

"V tom je ten problém." Povzdechl si. "Nábytek je součástí bytu. Je to trochu... neosobní."

"Páni, lepší než můj. Můj je pro dva lidi a je o čtvrtinu menší než tvůj." Vyhlédla z širokých oken z tabulového skla. "A máš fantastický výhled na Příčnou ulici. Jestli je to neosobní, najdi si spolubydlící. Nebo si na zeď nalep pár fotek."

Křivě se usmál. "Budu o tom uvažovat. Bourbon? Obávám se, že nemám žádné víno."

"Jistě."

Nevšímal si vlastních třesoucích se prstů a každému z nich nalil mělkou sklenku brandy. Hermiona se zářivě usmála, když si ji od něj brala, a jeho kůže byla elektricky citlivá, když se její prsty dotýkaly těch jeho.

"Takže se ti líbí můj byt, hmm?"

"Pfft. Musí být příjemné být bohatý." Drze se ušklíbla. "Na zdraví."

"Na zdraví," řekl tiše.

Oba dva si před oknem vyprázdnili sklenice. Malfoy dokázal identifikovat každého čistokrevného člověka, který procházel ulicí - jednu z Greengrassových dívek, která už vypadala opile; dva Puceyovy chlapce, kteří kouřili na řetězu a mířili do Děravého kotle; starou madam Macmillan a madam Nott, obtěžkané nákupními taškami a mířící ke východu.

Co by si asi pomysleli, kdyby tady nahoře uviděli Grangerovou? Co by si pomyslely o mně?

Zatáhl závěsy, jako by tím chtěl utlumit své myšlenky.

"Hej, Malfoyi, jsi v pořádku?" Položila mu jemně ruku na rameno a on se k ní otočil.

"Jsem v pořádku." Na její nevěřícné zamračení pokračoval: "Jen přemýšlím o tom, jak by reagovala moje rodina a přátelé, kdyby tě tady nahoře viděli se mnou."

"Malfoyi... můžeme s tím přestat, kdykoli budeš chtít," řekla tiše. "O nic nejde."

"Já to nechci zastavit." Zhluboka polkl a měl pocit, že má v krku knedlík. "Vím, jaké to bude mít následky."

Měl pocit, že řekl něco, co přesunulo tíhu světa. Grangerová to očividně necítila stejně. Zamračila se s něčím, co vypadalo jako starost.

"Nebudou žádné následky." Její hlas zněl pevně. "Jsme jen dva lidé, kteří se trochu baví."

S jistým podrážděním si uvědomil, že se snaží přesvědčit sama sebe. Na inteligentní čarodějku se rozhodně snažila zůstat slepá ke zjevným rizikům. Odhalení bylo vždycky možné a pošpinilo by jejich pověst do konce života.

Ne že by jí tuto skutečnost hodlal připomínat, ne když stála dva metry před ním, připravená a ochotná.

"Sundej to triko Grangerová," vyštěkl.

Její famfrpalové tričko se rozpadlo na kusy na podlaze. Její strach vystřídalo podráždění.

"Malfoyi, to byl dárek!" protestovala. "Co si mám teď vzít na sebe?"

"To je mi jedno," odpověděl a prohlížel si její jednoduchou bílou podprsenku. "Sundej si džíny."

Nevěřícně zvedla jedno obočí.

"Dobře."

Malfoy znovu ukázal hůlkou. Oči se jí rozšířily a ruce jí spěšně zamířily ke knoflíku u pasu. Vykasala se z nich a odhalila oranžová tanga. Chvíli si ji prohlížel, pak se natáhl a zacvakl elastický pásek.

"Ty jsi dneska ale blbec, co?" usmála se.

Tak soustředěně zíral na její prsa, že si nevšiml, jak sáhla po hůlce. Kde ji má, netušil - rozhodně nebyla v její skromné podprsence a kalhotkách. Když si uvědomil, že mu míří na hruď, vyděšeně vyjekl a odlepil se od ní. Začala ho honit po bytě; nakonec přeskočil pohovku a hnal se do ložnice.

Honička skončila, když ztuhla ve dveřích jeho ložnice.

"Co je, Grangerová?"

"Tohle jsem nečekala."

Otočila hlavu a zahleděla se na výzdobu.

"Čekala jsi chrliče a hadí hlavy?"

"Nevím, co jsem čekala." Odmlčela se. "Ne plakáty s famfrpálem a prázdné lahve od dýňového džusu. A tu deku. Nemůžu uvěřit, že sis stěžoval na záclony  Kudleyštých kanonýrů v mém bytě."

Pohlédl k posteli. Byl to jen obyčejný angorský přehoz...

Příliš pozdě si uvědomil, že je to lest. Grangerová se k němu vrhla, když se otočil, a svou vahou ho srazila na postel. Namířila na něj hůlkou a zamumlala zaklínadlo, které neznal - kdo by si pomyslel, že její knihomolství bude v ložnici tak užitečné? - A on zjistil, že má záda a ruce přilepené k posteli jako magnet. Rozkročila se na jeho bocích, ruce měla podepřené nad jeho rameny, závěs vlasů mu padal na hruď, ňadra pár centimetrů od jeho obličeje.

Začal se smát.

"Cože? Co se děje?" Grangerová se náhle zmateně zeptal.

"Sedm let jsme se my dva pořád hádali. Kdybych věděl, že mě na konci ošukáš, možná bych se na všechno to nahánění a souboje vykašlal a nechal tě vyhrát."

"Aha, jako bys mě chtěl mít v Bradavicích." Zakoulela očima.

"Nikdy nepodceňuj sílu krásné ženy. K čertu, možná bych změnil stranu," odpověděl a jedním rychlým pohybem natáhl krk a vtiskl jí polibek na ústa.

Opětovala ho, chutnala po teplém bourbonu a voněla po vanilkových bonbonech, její jazyk se pohyboval vedle jeho s jistotou dlouholetého milence. Víčka se jí zavřela a on obdivoval půlměsíc neuvěřitelně dlouhých řas lemujících její víčka; zářivost její bledé pleti.

Pomalu, neskutečně pomalu ho začala svlékat. Její prsty se dotýkaly jeho hrdla a hladké hrudi, když pracovala na řadě perleťových knoflíků. Když látka sklouzla od sebe a odhalila jeho břicho, vydala ze sebe tiché vzdechnutí uznání a přejela rukou po jeho plochých svalech.

Vydal ze sebe nepříjemné zasténání. Posadila se mu na rozkrok a její váha a drobné pohyby mu v kalhotách nepříjemně ztvrdly penis. Pokusil se proti ní posunout, aby si trochu ulevil od tlaku, ale kouzlo ho drželo pevně přilepeného k posteli.

"Cože, Malfoyi? Nepokusíš se utéct?" Grangerová mu zašeptala do ucha, takže cítil teplo jejího dechu na své kůži. "Myslela jsem, že nemáš rád, když tě někdo ovládá."

Jeho odpověď zněla trhaně, dokonce i jeho vlastním uším. "Líbí se ti to?"

Takovou odpověď nečekala. Než odpověděla: "Ano," zakroutila hlavou.

"Tak si se mnou dělej, co chceš," zašeptal.

Zvedla obočí, ale na jeho souhlas se neptala. Sjela po jeho těle dolů a nyní se rozkročila na jeho kolenou. Nyní mu začala rozepínat poklopec. Jeho zuřící, bolestivá erekce se cítila uvězněná na vlněné plaketě. Když ho konečně uvolnila, vydechl, ani nevěděl, že ho zadržoval.

"Hedvábné boxerky. Jak buržoazní," zašeptala.

"Nepopírám..."

Jeho slova se změnila v ostré zasyčení, když mu nahmatala koule. Zasmála se a sklonila hlavu, takže se její ústa vznášela dráždivě několik centimetrů nad korunou jeho erekce. Jeho dech se zkrátil. A pak, když už si myslel, že mu stáhne kalhoty a uleví jeho potřebě... odtáhla se. Z hrdla se mu vydral mimovolný výkřik zklamání. Její nehty se mu táhly po břiše, po tenkém pruhu zlatých chloupků mezi pupíkem a rozkrokem a nakonec po citlivém kousku kůže na vnitřní straně stehna. Jeho svaly sebou trhly do pohybu ve snaze zoufale uniknout jejímu kouzlu a vystrčit erekci vzhůru.

Prchavě si uvědomil, že v jeho současném stavu s ním může udělat cokoli. Mohla ho zaklít, dát mu facku, cokoli. Přesto neudělala nic jiného, než že ho vystavila tomuto příjemnému, vítanému mučení.

Hlavou se mu honily myšlenky. Už nedokázal formulovat souvislé myšlenky. Chtěl se jen uvolnit - chytit ji za prsa, za vlasy, za zadek a strčit do ní.

"Prosím," zakňučel.

"Prosím co?" škádlila ho.

"Prosím, Grangerová, už to nemůžu vydržet. Potřebuju..." Věděl, že chce, aby ji prosil, a udělal by to, i kdyby se styděl. "Musím se udělat."

Usmála se a postavila se nad něj - stála na jeho posteli, takže zíral přímo na její mokrá tanga. Vykroutila se z něj a on se přistihl, že se dívá na její růžové, rozkvetlé kundí pysky. Tanga mu spadla na hruď, ale sotva si toho všiml.

"Prosím, Grangerová..." Na její pomalou reakci naléhavě dodal: "Šukej mě. Hned."

Položila mu na každou stranu boků jedno horké stehno a jeho víčka se zavřela při pocitu, jak se o něj otírá její horké, vlhké nitro. Dráždila ho, otírala se o něj sem a tam, ale odmítala mu dovolit vstoupit. Tiše proklínal to zatracené kouzlo, které použila. Ze všeho nejvíc chtěl popadnout její boky a vrazit do ní co nejsilněji. Ale ona ho uvěznila a on podléhal její kontrole.

Oči se jí obrátily vzhůru, když se do něj začala pomalu, milimetr po milimetru, vpíjet. A protože byl v pasti, udělal jedinou věc, kterou mohl. Naklonil hlavu dopředu a tvrdě přitiskl svá ústa na její, zachytil její spodní ret mezi zuby a dal najevo svou frustraci mokrým polibkem.

Oči se jí otevřely. Chřípí se jí rozšířilo. Rukama ho přitlačila na postel a bokem se přiskla k jeho. Případné modřiny mu stály za tu intenzivní, ohromující úlevu, kterou pocítil. Jezdila na něm, zadek se zvedal a klesal, prsa se dráždivě odrážela blízko jeho úst, tak blízko, že jednou za čas mohl vypláznout jazyk a zachytit ho. Vyvolalo to v ní vysoký, uspokojivý výkřik rozkoše.

Náhle vykřikla zaklínadlo a on byl volný. Teď už byl ale příliš blízko na to, aby se zastavil. Jeho ruka, nyní již uvolněná, zamířila k jejímu prsu a stiskla jednu citlivou růžovou bradavku. I to malé zneužití ji přivedlo na pokraj. S posledním poklesem boků ztuhla. Hlava jí klesla dozadu, jako by se jí klaněla. Cítil, jak se její vnitřnosti stahují kolem jeho penisu. A z jejího hrdla se vydral vysoký, zvířecí řev.

Pevně ji chytil za boky, věděl, že by se mohly pohmoždit, jako by jí zatlačením co nejhlouběji mohl prodloužit tento okamžik. Ale pak se zhroutila, lepkavá a horká, na jeho hruď.

Aniž by jí dal chvilku na vzpamatování, začal přirážet nahoru, chytil ji za boky a tlačil je - nahoru a dolů, nahoru a dolů - proti svému penisu. Stále se zdála bezvládná, podpírala se třesoucíma se rukama. Když vtom začala kňučet a on na okamžik zauvažoval, jestli to na ni není moc. Ale přemohla ho potřeba nejen skončit, ale skončit hluboko v ní, naplnit ji sebou. A tak sobecky pokračoval a ona mu neřekla, aby přestal.

Netrvalo to dlouho. Několika tvrdými, trhavými přírazy ucítil, jak ho zaplavuje do běla rozpálená peřina rozkoše. Bezděčně stáhl její boky dolů, přirážel co nejsilněji nahoru a cítil teplo vlastního uvolnění. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že řev rozkoše vychází z jeho vlastních úst.

Najednou bylo po všem. Připadal si jako medúza, která se kupí na peřinách. Když vzhlédl, Grangerová byla stále nad ním, s těžkými víčky, lesklá potem, vyčerpaná, vlasy se jí kroutily do všech stran.

Z posledních zásob energie si ji přitáhl k hrudi, zabalil přes ně polovinu peřiny a rychle zamumlal Nox. Během chvíle slyšel, jak se její dech prohlubuje a rytmizuje. O několik vteřin později, stále s rukama kolem ní, se k ní připojil ve spánku.