Hermiona široce zívla. Oknem jasně svítilo slunce. Cítila se naprosto uvolněná, až na neurčitou bolest v dolních partiích...

Počkat.

Slunce bylo příliš jasné. Povlečení a přikrývka jí připadaly jako hedvábí, daleko jiné než její obvyklá škrábavá syntetická pokrývka. A kolem ní bylo pevně ovinuté teplé, tvrdé, výrazně mužské tělo.

Přespala jsem u Malfoye v bytě.

Při té myšlence ji zamrazilo. Měla s ním mít neuvěřitelně žhavou, ale citově nevázanou soulož na jednu noc. Na druhou stranu, jednou už u ní přespal. To se ale z téhle - věci - nestala úplná katastrofa, že ne?

"Mmm, Grangerová, přestaň se posunovat, snažím se spát," zamumlal Malfoy a rukou jí sklouzl po zadku a po noze.

Podívala se na hodinky. "Je půl deváté, Malfoyi."

Zmlkl. I když k němu stála zády, cítila jeho napětí.

"Sakra. Zapomněl jsem si nastavit budík." Byl to příval pohybu, prostěradla se rozlétla. "Tak pojď, musíme vstávat oba."

Ucítila jeho rty na svém rameni - nečekaný polibek -, než vyskočil z postele a spěšně opustil pokoj.

"Použij koupelnu. Já použiju toaletu v pokoji pro hosty." Odmlčel se. "Chceš snídani? Kávu a toast, ano?"

Hermiona stále ležela nahá na posteli a cítila se nesvá. Tohle se dělalo se známostí na jednu noc? Zachumlala se s ním přes noc v jeho bytě, probudila se, použila jeho koupelnu a přiměla ho, aby ti udělal snídani?

Připadalo jí to mnohem bližší chození než soulož s náhodným známým. Dokonce víc než randění. Nikdy se s Viktorem nemazlila. Ron jí nikdy nenabídl snídani.

"Jo, asi jo." Posadila se a prohledávala pokoj, jestli nemá oblečení. "Rozbil jsi mi košili."

"S tím si nedělej starosti. Něco ti najdu."

Snažila se nepřemýšlet, když se máčela ve vaně v koupelně; když se myla Malfoyovou lahvičkou mýdla s vůní santalového dřeva a zírala na mramorové kachličky. A když vycházela z vany zabalená do nadýchaného modrého ručníku, stále se snažila nemyslet na svízelnou situaci se svým oblečením, na svůj nyní prázdný byt ani na Malfoye, který jí nabízel kávu.

"Malfoyi, neměla jsem tu zůstávat."

"Proč? Je tu spousta místa." Pokrčil rameny a gestem ukázal na tác na pultu. "Dej si toast a kávu."

"Ty jsi udělal toast a kávu?"

Malfoy pokrčil rameny. "No... ehm... ne. Nevím, jak se takové věci dělají. Prostě jsem si to objednal u domácího skřítka své matky. Ale je moc dobrý."

Nevěřícně se zavrtěla. "Jsi dvacetiletý muž, který neumí udělat toast, kávu ani..." Přistoupila k němu a přičichla k jeho hrnku. "Šálek čaje?"

Malfoyovi horkem zrudly tváře, ale neřekl nic. Vzala si nabízený hrnek a nebyla si jistá, jestli se má zděsit nad jeho naprostou zbytečností, nebo být okouzlená tím, že si vzpomněl, že má raději kávu a dává přednost lehkým snídaním, a obojí si domluvil s matčiným domácím skřítkem.

————-

Percy Weasley zeširoka zívl. Ginnyin zápasový večírek se protáhl přes půlnoc a on vypil tři půllitry piva - o dva půllitry víc, než měl v úmyslu. Bylo už hodně po deváté a on teprve přišel do práce. Všichni administrativní pracovníci už seděli u svých stolů. Vzpomněl si na chudáka Hermionu, která se vytratila dřív, aby šla vyřídit konferenční hovor s Arábií, a ještě se nevrátila ani po třech hodinách, když odcházel z večírku. Percy se vsadil, že už je vzhůru a šéfuje svým zaměstnancům ve čtvrtém patře.

Když se potácel kolem Malfoyova stolu, všiml si, že je prázdný. To nebylo překvapivé. Koneckonců, večeře Malfoyovy rodiny byly zjevně záležitostí o dvanácti chodech, k nimž patřila spousta brandy, portského a stolního vína. Nejspíš přišel v deset, s kocovinou a mrzutý.

Jakmile Percy vstoupil do své kanceláře, okamžitě si všiml něčeho velmi zvláštního. Telefonní sluchátko leželo vytažené - jen tak leželo na jeho stole a pípalo vytáčení. A když se posadil na židli, všiml si, že jeho zápisník leží otevřený. Určitě ho nechal zavřený, když včera večer odcházel z kanceláře.

Ležel otevřený na G. Podíval se na dlouhý seznam jmen - Grangerová, Goyle, Grubbly, Gargoyle De-Hexing Services... A pak se podíval na seznam.

Jak zvláštní. Kdo mohl být v mé kanceláři? A proč telefonoval?

Ne poprvé pocítil Percy záchvěv frustrace. Něco se dělo, něco, o čem stále nacházel stopy, ale nebyl dost rychlý na to, aby si to všechno dal dohromady.

Percy si otočil židli a podíval se z okna. Venku viděl, jak do vstupních dveří ministerstva proudí různí úředníci, včetně jeho kolegy, který se prodíral davem, oblečený jen ve svetru, přestože teplota klesla téměř k nule.

Proč nepřijel z Wiltshiru?

I když se měl připravovat na ranní poradu všech manažerů, cítil se rozptýlený Malfoyovou záhadou.

Když sešel do hlavní zasedací místnosti, překvapilo ho, že Hermionina židle je prázdná. Naproti němu seděl Goyle a vypadal, že má kocovinu. Percyho zajímalo, kolik úředníků strávilo noc popíjením a sledováním zápasu. Goyle zeširoka zívl a na jeden zátah vypil sklenici vody.

"Koukal jsi na zápas v noci, Goyle?"

"Jdi do prdele, Weasley," zamumlal Goyle, "taky vypadáš na hovno."

"Ano, ale nemám to ve zvyku." Percy vykulil oči. "Koneckonců to nejsem já, kdo se před dvěma týdny v deset hodin večer opil v mém oddělení, mou whisky."

Goyle na něj chvíli zíral. "O čem to kurva mluvíš, Weasley?"

"Ty a Malfoy. V mé kanceláři, vypili jste ji celou. Říká ti to něco?" Percy vykulil oči.

"Nikdy jsem nebyl na té akci. Matčin corgi snědl netopýří slezinu a já ho musel odvézt do St. Mungo. Myslel jsem, že by ti o tom Draco řekl."

"Hmm," odpověděl Percy.

Malfoy naopak Percymu o své noci na vzpomínkové akci všechno vyprávěl. Podle Malfoyova vyprávění však strávil večer opíjením se s Gregem Goylem a po akci se uchýlil do Politického oddělení, kde oba muži vypili polovinu jeho tajné láhve wiskey. Což znamenalo, že Malfoy lhal, ale proč? Cítil v sobě nitku ublíženosti - Percy přece jen začal Malfoye považovat za přítele a myslel si, že se dostali do bodu, kdy si navzájem většinou důvěřují.

Jeho myšlenky přerušil Hermionin příchod. Vklouzla dovnitř s dvouminutovým zpožděním, horkem zrudlá rozpaky a v příliš velkém černém vlněném kabátě, jako by právě přiběhla do práce. Přesunula si kabát přes opěradlo židle. Percy si vnitřně pomyslel, že jí to sluší - její roucho vypadalo o něco formálněji než obvykle.

"Co to má Grangerová na sobě?" Goyle se zadíval na Grangerovou přes stůl.

Percy se zamračil na Goyla a jeho kamaráda Puceyho, ale jejich drby ho neodradily.

"Není to Prada, z loňské resortní kolekce? Máma ji chtěla, ale táta říkal, že si ji nemůžeme dovolit... pořád jsme se trochu báli, že nám ji naúčtují, víš..."

"To musí být nějaká napodobenina z kouzelnického Pekingu," zasyčel Goyle. "Grangerovou by nepustili ani do kouzelnického butiku Prada. Pořád nosí oblečení z mudlovského outletu."

"Myslím, že je pravá, Gregu. Podívej se na ten boční šev. Je červený."

Percy se naklonil. "Myslím, že je skvělé, že se vy dva tak otevřeně zajímáte o dámskou módu. Ale řekni mi, myslel jsem, že jsi ženatý se ženou, Goyle?"

"Jdi se vycpat," odfrkl si Goyle.

Přesto měl ten osten svůj účinek; Goyle a Pucey byli po zbytek schůzky zticha. Přesto, když Grangerová vstala, nemohl si pomoci a pozorně si prohlédl její oblečení. Opravdu to nevypadalo jako něco, co by si oblékla. Bylo ušité na míru, dlouhé, s elegantním proužkem a odpovídajícími knoflíky potaženými látkou. Vypadalo to jako něco, co by si oblékla některá z čistokrevných dam na obědy pro dobrovolnice z ministerstva.

Po skončení schůzky mlčky sledoval, jak opatrně zvedá vlněný kabát z opěradla židle. Připadal mu povědomý, ale nedokázal přesně říct, kde ho viděl. Koneckonců vlněné kabáty nebyly nic neobvyklého.

Z místnosti odešel jen minutu po Hermioně. Obvykle by šla do čtvrtého patra - o šest pater níž od zasedací místnosti, kam se nejlépe dostanete výtahem. Místo toho se vydala ke schodišti a podezřívavě otáčela hlavou. Percymu se svraštilo obočí. Byl tiše vděčný, že cesta zpět do jeho vlastní kanceláře shodou okolností vedla právě za Hermionou.

Nevědomky přemýšlel, jestli má v plánu nějakou schůzku s Goldsteinem. Zachmuřil se; netoužil vidět Grangerovou, jak si to rozdává s Goldsteinem v nějaké náhodné komoře na košťata nebo v zásobárně papíru.

Ale ne - sešla po schodech o patro níž a pak o dvě. Osmé patro, stejně jako jeho vlastní oddělení. A zatímco ji následoval dobrých padesát metrů za ní, šla přímo ke kancelářím pro politiky, jako by bylo naprosto přirozené, že Grangerová je čtyři patra od své vlastní kanceláře, v oblasti, která nemá s její vlastní prací nic společného.

Hlavou těkala sem a tam, prošla farmou kabin a zastavila se u - Malfoyova stolu. Percy zaváhal a částečně se schoval za prázdnou kóji, aby si ho Grangerová nevšimla.

Ta hloupá politika páření jednorožců měla být ukončena, alespoň prozatím. Co by asi tak mohla chtít po Malfoyovi?

Pozorně ji sledoval. Nahlédla do Malfoyovy kabinky a povzdechla si. Byla prázdná.

V tu chvíli Malfoy zašel za roh, hlavu skloněnou k zemi, aby si prohlédl nějaké papíry. Když vzhlédl a uviděl Grangerovou, propukl v široký úsměv. A Hermiona zdaleka nereagovala tak, jak Percy očekával, spiklenecky se na něj usmála zpátky.

Ani jeden z nich nepromluvil. Grangerová prostě podala Malfoyovi kabát. Ten prudce přikývl, a když se otočila k odchodu, Percy zahlédl - na zlomek vteřiny -, jak se Malfoyova ruka natáhla a dotkla se její paže, což vypadalo jako pohlazení.

Percy si najednou připadal jako hlupák, že si toho nevšiml dřív. S naprostou křišťálovou jasností zapadly kousky na své místo.
************
A jéje, Percy to už vím, co s tím udělá? Nechá si to pro sebe, nebo to na Draca vytáhne?

Narozeninová kapitola, takže všechno nejlepší Darky 🤍