Se slzami stékajícími z očí ,jsem stála u veterinářského stolu a snažila se rozdýchat to ,co se za pár okamžiků stane. 

Rozmazenou řasenku jsem měla rozpatlanou po tváři ,rukama si objímala těhotenské břicho a tiše vzlykala. 

Můj manžel stál vedle ,s rukou konejšivě položenou na mém rameni. 
Nebrečel ,ale i jemu se leskly jeho chladně modré oči. 
I jeho to bolelo. 

,,Vím že je to pro vás těžké paní Frausová. Ale už je slepý. Jen by se tu trápil.  A sedmnáct let ,to je Německého ovčáka přece krásný věk. Ještě nikdy jsem neviděla ovčáka ,co by se dožil takhle dlouho.   "ozval se tichý hlas naší paní veterinářky.  Její teplá dlaň se mi v konejšivém gestu přitiskla na rameno. 

Pomalu jsem pozvedla hlavu ,a uslzenýma očima na ni pohlédla.
Zrzavé vlasy svázané v ohonu, jí spadaly do obličeje ,a ve tváři měla sice soucitný ale přesto chladný a bezcitný výraz.  Dělala to už asi po tisící.  City, by z její strany v téhle chvíli nebyly profesionální. Už si asi zvykla na život ,pomalu vyprchající ze zvířecích očí a na injekci ,která pomalu procházela  kožíšky ,a ukončovala životy našich milovaných parťáků.

Zoufale jsem zavzlykala a pravou rukou projela po černohnědém kožíšku Barona. 
Mého krásného ,německého ovčáka Barona. 

Odvážila jsem se , pohlédnout do psí tváře.
Baron svýma slepýma očima nechápavě kroužil po místnosti a napínal čenich ,ve snaze zachytit, co se to vlastně děje.
Chlupy v jeho obličeji už byly většinou šedivé a jeho dech byl nepřirozeně trhavý a špatný. 

Zvedl hlavu ,a slepě mi narazil čumáčkem do ruky. Tiše zamručel a položil si svou již šedivou hlavu do mé dlaně.  

Opět jsem vzlykla. 

,,Vím, že to zní zvláštně paní veterinářko ,ale můžete nechat mou ženu ať se s ním alespoň rozloučí ? Ten pes pro ni, i pro mě ,hodně znamená "zamumlalal můj manžel tiše a jemně mě políbil do hustých ,hnědých vlasů.

Paní veterinářka jen chápavě přikývla a upravila si svůj rozcuchaný culík.

,, Samozřejmě pane Frausi. Naprosto to chápu "řekla klidně. 
Pak vyšla z ordinace ,  zavolala si dalšího pacienta (štěně zlatého retrívra na očkování),a nechala nás tam samotné, s naším umírajícím členem rodiny. 

Byla jsem ráda ,že jsem svou tříletou dceru Sáru ,nechala dnes u její babičky a mé tchýně doma. 
Chudák by nechápala co se děje ,a proč už se s Baronem (nebo Balonem,jak mu říkala ) už nikdy neuvidí. 

,,Tak je to tady kamaráde.  Konec naší cesty "zavzlykala jsem a opatrně si dřepla ,tak jak mi to těhotenské břicho dovolilo. 

Baron ke mně ztěžka natáhl hlavu a rozechvěle mi olízl tvář. 

,,Byla bych hrozně ráda ,kdyby jsi tady s námi byl dál. Ideálně napořád.  Kdyby jsi zase kradl moje lodičky ,jezdil s námi na výlety, hrál si se Sárou.  Abychom spolu zase dělali agility a obranu tak jako za mlada.  Byla bych tak ráda ,kdyby jsi tady s námi byl pořád ,ale teď se jen trápíš.  Takhle to bude lepší "zamumlala jsem a podrbala ho za uchem. 

Když z posledních sil šťastně zavrtěl ocasem , slzy začaly téct i manželovi.

Kde kdo by si myslel že jsme blázni ,když brečíme nad psem ,ale Baron byl člen naší rodiny. 
Byl to můj nejlepší kamarád v těch nejtěžších chvílích mého života. 
A žádný pes mi ho nikdy nenahradí.
Nikdy,nic  mi nenahradí těch krásných sedmnáct let. 

Zabořila jsem Baronovi obličej do srsti a jen se nechala unášet vzpomínkami.
Vzpomínkami na to ,co jsme si spolu všechno prožili. 
Od prvního dne , až po tento.

Přicházím s novou knížkou :33
Doufám že vás zaujme a bude se vám líbit :3
Vaše Luna 😘