Padající pírko se pomalu nadechl a tiše vešel do léčitelského doupěte.
Soumračná větev na něj upřela svůj pohled.
,,Jdeš za Fretkotlápkem?" Zeptala se tiše a hlavou kývla do vedlejší části doupěte.
Padající pírko jen kývl.
,,Je to pro něj těžké, přijít o otce a teď i o bratra. Buď k němu opatrný, není mu teď zrovna nejlíp." Varovala ho Soumračná větev a sama se uložila na mechový a kapradinový pelíšek.
,, Fretkotlápku? Ahoj." Ozval se a vešel dál. Šedivý učedník nehybně seděl a koukal do země.
,,Já…já to mohl zastavit. Říkal mi to." Zamumlal roztřeseným hlasem Fretkotlápek.
,,Co? Co ti říkal?"
,,Že se bojí, celou tu dobu jsem to věděl. Říkal, že ho Ledový tesák pronásleduje, bál se ho. Bál se i sám sebe."
,,Ledový tesák? Ale proč?"
,,Říkal mi, že ho zaslechl s další kočkou. Mluvili spolu, mluvili o něčem tajným. Chtěl utéct, ale on ho viděl. Začal ho sledovat na každý krok. Pak ho Ledový tesák začal brát  na hlídky, prý něco ulovit pro klan nebo jen tak, aby Statečné srdce nemusel řešit další hlídky. A pak ta příšera, srazila ho."
Padající pírko chvíli mlčel. Musel si všechny informace urovnat v hlavě.
,,Nemůžeš se za to vinit,…"
,,Byl to můj mladší brácha! Měl jsem ho ochránit, to bráchové dělávají, kryjou si záda. Proč on byl tak jinej?! Bál se sám sebe, měl jsem ho povzbudit, ale neudělal jsem to. Jak pak takhle můžu být léčitel?! Neumím pomoct."
,,Fretkotlápku přestaň se vinit! Myslíš, že Stříbrotlápek je teď na tebe hrdej, když tady brečíš, kvůli tomu žes nemohl nic dělat? Ne! Vzpamatuj se a začni něco dělat. Bude z tebe ten nejlepší léčitel ze všech klanů. Nemohl jsi ovlivnit, že ho ta příšera zabila. Nemůžeš za to, žádná kočka by nevěděla, co dělat." Okřikl ho Padající pírko.
Fretkotlápek jen zůstal zticha.
,,Odpočiň si, zítra musíš být odpočinutý, ráno se za tebou zastavím a přinesu tobě i Soumračné větvi nějaký úlovek. Teď už jdi spát, zatím ahoj." Mňoukl už klidněji Padající pírko a odešel.

Padající pírko stál zase u té řeky. Už tam jednou byl. Ohlížel se, a hledal nějakou povědomou kočku. Kousek na hladině se pohupovalo kočičí tělo. Seskočil z břehu k vodní hladině. Byla to šedivá kočka. Měla prokousnuté hrdlo, ze kterého voda smívala zbytky zaschlé krve. Tu kočky viděl jen jednou, ve svém snu, ale zdálo se mu, jako by ji znal celý život. Najednou se vedle Padajícího pírka zjevila postava. Bez povšimnutí  prošla kolem něj a zastavila se až u mrtvé kočky. Sklonila se k ní a tlamičkou pošťouchla více do řeky. Proud vody si tělo vzal a unášel ho pryč. Příchozí kočka za tělem dlouho hleděla, až jí zmizelo z dohledu.
Pak se otočila přímo na Padajícího pírka.
Okamžitě tu kočku poznal. Ty zelené až přehnaně milé oči, ve kterých se ale hlouběji skrývá nenávist a zlost…

Padající pírko vystřelil do stoje a okamžitě se rozběhl z tábora. Ignoroval nechápavé pohledy a pokřikování ostatních válečníků.
Nasadil nejrychlejší tempo, na které se zmohl a zamířil k doupěti dvounožců, kde bydlí Clark s Mikym.
Měl štěstí, že Clark zrovna vyšel na zahradu.
,,Clarku!" Zavolal udýchaně a smykem zastavil před svým otcem.
,,Vyhnali tě, protože si mysleli, že jsi zabil moji matku. Ty jsi ji ale nezabil. Byl to…" než to stačil Padající pírko doříct, Clark ho přerušil.
,,Statečné srdce."
Padající pírko přikývl a pohledem vybízel Clarka mluvit.
,,Byl jsem zástupce a všichni si cenili toho, co pro klan dělám. Bílá hvězda mi slibovala, že se ze mě stane dobrý velitel. Jenže Statečné srdce chtěl víc než byl. Nevydržel dlouho čekat a tak využil tvé matky. Všichni z klanu věděli, že ji miloval, ale měl smůlu." Ušklíbl se Clark pro sebe.
,,zabil tvoji matku a svedl to na mě. Bílá hvězda mě vyhnala a zástupcem jmenovala koho jiného než Statečné srdce."
Ten parchant. Pomyslel si Padající pírko a zlostí zaryl drápy do země.
Teď už skoro vše dávalo smysl, jen ještě vyřešit tu záhadu s Stříbrotlápkem…

~