Padající pírko upaloval rychle do tábora. Cestou přemýšlel, jak to všechno vysvětlí Bílé hvězdě, když ho něco napadlo. Neuvěří mu. A navíc, v Zakázaném lese neměl co dělat a Clarka sama Bíla hvězda vyhnala. Nebude chtít o něm nic slyšet.
Zklamaně zpomalil a když došel do tábora, zalezl do válečnického doupěte.
Někteří válečníci tak už leželi a klidně spali.
,,Kde jsi byl?" ozvalo se do ticha. Padající pírko se posadil vedle Jasné duše, která ležela v pelíšku a umývala si kožíšek.
,,Něco jsem zjistil…ale nevím jestli ti to můžu říct."
Jasná duše se mírně zamračila. ,,Jasně, že můžeš. I kdyby jsi nechtěl, tak mi to řekneš, protože to chci vědět."
Padající pírko se rozhlédl, jestli všechny kočky spí a pak začal vysvětlovat.
Tiše pověděl Jasné duši a jeho vyhnaném otci a vše, co se dověděl o Statečném srdci a i myšlenku, která mu už vrtala dlouho v hlavě. Co dělal Ledový tesák a Stříbrotlápek u Hromové stezky, museli být v Lese ničeho. Buď Stříbrotlápka Ledový tesák sledoval, nebo to je celé výmysl. Padající pírko se nakláněl spíše k druhé možnosti. Když vše mladé válečnici pověděl, ulevilo se mu od vší té tíhy, kdy všechno držel v sobě.
Jasná duše jen ohromeně koukala.
,,Já nevím, co na to říct." Odpověděla mourovatá válečnice nakonec.
,,Já taky ne. A děsí mě to. Nechci, aby se někomu něco stalo. Nesnáším ten pocit, nesnáším když něco nevím…" zpanikařil Padající pírko. Cítil, jak mu srdce bije o něco rychleji a nevěděl, co si má myslet.
,,Mám strach a nevím z čeho…" dodal a poraženě koukal do země.
Jasná duše si krátce povzdechla a přiložila své čelo na jeho.
,,Neboj se, to vyřešíme. Společně na to přijdeme." Ujistila ho, ikdyž Padající pírko věděl, že si také neví rady.
,,Ale co když ne…?"
,,Žádné "co když", uvidíš."
Padající pírko se stočil do klubíčka vedle Jasné duše a usnul. Trochu se cítil provinile, že neusíná po boku Noční nemoce, ale musel alespoň teď nějakou dobu zůstat v táboře. Měl pocit, jakoby se každou chvíli mohlo něco stát.

Tu noc se konečně pořádně vyspal. Nerušili ho žádné sny a spící kočky se navzájem zahřívali, takže mírné ochlazení ani nepocítil.
Protáhl se před doupětem a nadechl se čerstvého vzduchu. Od tlamičky mu stoupla pára. Ve vzduchu bylo cítit, že každou chvíli by mělo nastat zase období novo-listí.
,,Padající pírko, pojď sem!" Zavolal ho z druhé strany tábora Statečné srdce.
,,Povedeš loveckou hlídku. S sebou si vem Útesovou prasklinu a Kouřovou květinu." Mňoukl Statečné srdce a zmizel ve válečnickém doupěti.
Padající pírko si vzpomněl na svůj slib, a tak vzal dva pstruhy a rychle je odnesl Fretkotlápkovi a Soumračné větvi.

Lovecká výprava mířila středem území, směrem k Hrázy.
,,Teď nejsou žádní učedníci, ne?" Nadhodila téma Útesová prasklina.
,,To je pravda, ale koťata Stínové srsti jsou už dost stará, aby je Bílá hvězda jmenovala jako učedníky." Mňoukla Kouřová květina a zamrkala.
,,Za chvíli stejně bude období hojnosti a koťat bude zase více." Zamumlal Padající pírko. Neměl rád malá koťata. Možná byla budoucností klanu, ale byla také otravná, většinu času nic nedělali a jen jedli nebo spali. Byli klanu skoro na obtíž.
,,To ano, i moje koťata by se měla narodit do lepšího období." Odpověděla hrdě Kouřová květina.
,,Čekáš koťata? Gratuluji!" Mňoukla vřele Útesová prasklina.
,,Vy jste to nevěděli? Myslela jsem, že vám to Statečné srdce řekl."
Jasně. Typický pro Statečný srdce, vytrubovat všechny novinky, aby to všichni věděli. Ani nemusím hádat, kdo je otcem těch hloupých koťat. Pomyslel si Padající pírko a potlačil podrážděné zavrčení.
Nakonec se hlídka rozdělila a každý šel lovit jiným směrem.
K večeru se Padající pírko vracel s hromadou úlovků. Musel jít na třikrát, aby to všechno odnesl.
Když všechny kočky ulehli ke spánku, Padající pírko ještě dlouho do noci ležel před doupětem. Noční ochlazení mu nijak zvlášť nevadilo, za ty měsíce si na to zvykl.
Zaujatě pozoroval hvězdy a přemýšlel. Hlavou se mu honili různé myšlenky. Na Statečné srdce, Stříbrotlápka, Noční nemoc a sebe samotného.

~