Až na to že jsem nasraně čuměl do polštáře jsem vlastně nic jinýho nedělal.
Tedy až na úkoly do školy.
U tich mě stejně moje přemilá sestřenka buzerovala takže den vážně super...
V obýváku, zazvonili velké staré hodiny pět odpoledne a máma už čekala až teta přijede. Tedy... pořád z obýváku koukala na hlavní dveře, ale tak co.
Když konečně zazvonil zvonek, všichni z domu, jsme se sešli až na mého tátu. Ten zrovna včera odjel na pracovní cestu, na druhý konec státu.
Máma samozřejmě stála u dveří první...
Celá natěšená málem vytrhla dveře z pantů ale její úsměv zmizel když ve dveřích viděla Chloé a Lukase.
,,Heh.. vy jste Miky kamarádi?"
Snažila se usmát. Lukas jen přikývl.
,,tak pojďte dál Miky vás už čeká" smutně se usmála a pozvala je dál. Chudák mamka...
Miky už si své kamarádíčky zbalila do pokoje pro hosty, tedy teď jejího pokoje a já čekal na Natha. Mamka docela smutně opět zavřela dveře a odešla do obýváku, popíjet čaj.
Zatím co jsem přemýšlel opět zazvonil zvonek ale tentokrát tam mamka nepřiběhla. Otevřel jsem a usmál se na Natha jak byl celý udýchaný. Z nedostatku kyslíku byl celý červený a po pravdě i hrozně roztomilý.
,, čau... Marcu..." snažil se nadechnout.
,,no čau. To jsi běžel přes celý město?"
Uchechtl jsem se a pozval ho dál.
,,to né ale pro tebe všechno"
Letmo mě políbil na tvář tak aby to nikdo neviděl a usmál se. Radši jsem se koukl jinam ale to už přišla máma.
,,ahoj Natanieli" usmála se.
,, dobrý den paní Ancielová"
,,ale Nathe, nemusíš mi vykat. Jmenuji se Anna" zasmála se. Nataniel se podrbal na zátylku ,,heh..."
Někdo zaklepal na dveře a mamka jak splašená, rychle otevřela. Za dveřmi stála teta Petra. Její světle hnědé vlasy a hnědo zelené oči se krásně leskly, stejně tak jako moje.
Metalicky modrou košili měla lehce zastrčenou v černých džínách.
Opravdu jde vidět že jsou s mámou dvojčata. Usmál jsem se a stejně tak mamka s tetou.
,,ach.. Anno, Marcu" objala nás teta. Nath odstoupil aby nepřekážel.
,,tak ráda tě zase vidím Petri" chytila ji mamka za ramena a opět objala.
I já jsem tentokrát odstoupil a lehce se opřel o Natha.
Ani jsem si neuvědomil že na nás máma kouká a šklebí se ale Nataniel na tom byl jinak. Celý rudý stuhnul a koukal mámě přímo do očí.
Potom se na nás otočila i teta
,,Marcu? Volá tě země. Své 'můze' se můžeš věnovat potom" ušklebyla se mamka. Už chápu... tou můzou myslela Natha... Celý jsem zrudnul a schoval se do kapuce.
,,Heh..." lehce se ušklebyla i teta.
,,no nic o tom si můžeme popovídat potom až tady tvoji tetu provedu" usmála se.
,, dobře" zoufale jsem se usmál v kapuci a odtáhl Natha do svého pokoje.
Po asi půl hodině si nás mamka zavolala do obýváku, aby jsme si 'popovídali'...
Vystrašeně jsme s Nathem přišli s tušení že to musíme vyklopit....