Přímo pod nimi probíhala tvrdá bitva. Kočičí těla se zmítala mezi sebou, Krkavčí slyšela neustále syčení a výkřiky, vzduchem létaly chlupy a krev. Křišťálové a Šedé společenství svým nepřátelům rozhodně nehodlaly dát nic zadarmo.

Krkavčí přivřela oči a mezi davem koček hledala nějaký vhodný cíl. Zahlédla mohutného, mourovatého kocoura, který nahnal ke stěně Jiskru. Bílozrzavá kočička na něj vyděšeně zírala, celá ztuhlá strachem.

Krkavčí se naježila srst, hlava ji rozbolela tak moc, až měla pocit, že vybuchne.

Krkavčí... Nech mě... Jsem lepší než ty.
Zavrčela. Ne. Nenechám

,,Krkavčí?" Zašeptala Duha vedle ní vyděšeně.

Jsem silnější než ty.

Krkavčí ji ignorovala, jen upřela svůj pohled na velkého mourka a seskočila ze střechy. Dopadla mu přímo na záda a zasekla drápy do jeho srsti přesně ve chvíli, kdy se chystal zaútočit na Jiskru.
V nose ji zasvrběl pach krve, hlavu jako kdyby jí někdo probodl.

Krkavčí. Nech. Mě. Jít.

Krkavčí se pokusila ten hlas vytěsnit, soustředit se na to, aby se udržela tomu kocourovi na zádech.

Potřebuješ mě.

Potřebuješ mě.

Potřebuješ mě.

Ne! Nepotřebovala!

Strhla toho kocoura na stranu a zaryla mu drápy do srsti tak hluboce, až zařval.
Nedokázala se pořádně soustředit. Myšlenky měla roztříštěné, plné hněvu, nenávisti a strachu, plné hlasů a křiku a ona nevěděla, co se děje.

Nech mě jít.

Nemůže... Ne...

Cítila oheň. Spaloval ji kůži, tančil po její srsti a jeho praskání přerušovalo její skřek.

Jsi slabá, Krkavčí. Jsi tak sobecká. Nech mě jít!

,,Ne!" Vykřikla Krkavčí. Ani nevěděla, jak se dostala z toho kocoura, ale jen matně vnímala, že se přitiskla ke stěně budovy a pevně zavírá oči před tepavou bolestí v hlavě. ,,Jdi pryč! Jdi pryč! Jdi pryč!"

Hlavou se jí míhaly útržky, střípky vzpomínek a myšlenek, chaoticky vířících ve víru její mysli.

Nenáviděla to. Nenáviděla, nenáviděla.
Nenáviděla všechny a všechno!

Proč ji nemohli nechat jít? Proč nemohla prostě umřít?

Ale zasloužila si to. Zasloužila si to, zasloužila, zasloužila.

Měla pravdu. Byla sobecká. Byla tak slabá a sobecká.

Chci být silná.

To kdysi řekla Duchařce.
Chtěla být silná. Chtěla být tak silná, aby už se nikdy nebála, aby mohla porazit Lovce.

Ale čím za tu sílu platila?

Ve skutečnosti se bála. Bála se být silná.
Byla sobecká. A všechno si to zasloužila.
Ale kočky okolo ní ne. Městské kočky, Vzbouřenci – nezasloužili si umírat kvůli její slabosti, kvůli jejímu sobectví.
Matně vnímala, že se napřímila.
Dost bylo se sobectvím. Dost bylo se slabostí.

Ať ji to klidně zničí. Ještě předtím ona ale zničí ostatní.

Koneckonců, nebyla důležitá.

🔥🔥🔥

Ta kočka nebyla Krkavčí Pěvkyně.

To byla první myšlenka, která Princovi probleskla hlavou, když on a skupina Vzbouřenců, kterou Změna vedla na pomoc společenstvím, dorazila na místo boje.

Princ jen těžko rozeznával, kdo je spojenec a kdo nepřítel, ve tmě se mu všechny kočičí postavy slývaly do jedné, ale jednu jedinou neomylně poznal – Krkavčí Pěvkyně.

Princ už ji několikrát viděl bojovat a už tehdy věděl, že je velitelka Vzbouřenců velmi výjimečná bojovnice. Pravděpodobně jediná, která se dokáže postavit Lovci a mít aspoň šanci. Jenže... Vždycky bojovala tak soustředěně, s chladným výrazem a naprostým přesvědčením, že ví, co dělá.

Krkavčí Pěvkyně, kterou viděl bojovat nyní, byla někým úplně jiným.

Tmavá kočka zrovna popadla do zubů tlapu svého nepřítele a prudce s ní škubla, až měl Princ pocit, že slyšel ostré zapraskání. Šedý kocour, se kterým bojovala, začal křičet, než mu Krkavčí skočila na hlavu a praštila s ním o zem.

,,Nestačilo? Nestačilo? Nestačilo?" Křičela a vždycky s jeho hlavou třískla o zem při každém slově. ,,Přestaň kňourat!"

,,Změno..." Začal Princ, jenže tříbarevná zástupkyně nebyla vedle něj, protože už se vydala do bitvy. Princ věděl, že by měl jít také bojovat, ale nebyl schopen odvrátit pohled od Krkavčí Pěvkyně.

Krkavčí ustoupila od bezvládného, nebo mrtvého nepřítele, hlavu skloněnou k zemi a Princ měl pocit, že si pro sebe něco mumlá. Srst měla celou od krve.
Zničehonic hlavu prudce zvedla a skočila na bílou kočku, jež zrovna probíhala kolem.

,,Ne, prosím!" Vyjekla ta kočka, když ji Krkavčí Pěvkyně přitiskla k zemi. Princovi se naježila srst, když spatřil, jak Krkavčí přejela drápem té kočce od krku až po celé délce břicha.

,,Rozpářu tě a nakrmím vlastními vnitřnostmi," slíbila. ,,Bude se ti to líbit. Budeme mít stejné jizvy! Ale ty budeš mrtvá a já živá... Nebo tak živá, jak to jen jde."

,,Ne, Krkavčí!" Vykřikl Princ a vrhnul se k velitelce Vzbouřenců, ale nebyl dost rychlý – Krkavčí jednou přesnou ranou rozpárala kočce břicho, ze kterého se vyvalila krev.

Princ se prudce zastavil a zatmělo se mu před očima.

Nemohl dělat nic. Nemohl dělat vůbec nic, jen sledovat, jak Lovec surově Jitřní tlapu přetočil na záda a od krku až dolů jí rozpáral břicho.
Všechno, naprosto všechno utichlo. Princovi v uších hučela krev. Burácení moře a bubnování deště, jakoby se utišilo, když se z břicha bílozrzavé kočky vyřinula vlna jasně rudé krve, stekla jí po bocích a pak na kameny.

Měl pocit, jako kdyby se skrz Krkavčí díval do minulosti. Měl pocit, jako kdyby před ním místo velitelky Vzbouřenců stál Lovec duší.

Krkavčí se na něj lhostejně podívala, v očích chladné plameny vzteku.

Rudooká.

Zabíjela, zabíjela a zabíjela. Ve městě panoval naprostý strach a hrůza, nikdo nevěděl, kam přijde příště a koho zabije dalšího. Nerozlišovala, kdo je její obětí – domácí mazlíček, kotě, člen společenství, bylo jí to jedno. Prostě chtěla jen zabíjet. A ještě příšerně agresivním způsobem. Těla se nacházela naprosto zdevastovaná a je možné, že je takhle mučila ještě předtím, než je opravdu zabila.

,,Ústup!" Zařval někdo a jejich nepřátelé se začali okamžitě stahovat. Brzo se ulička vylidnila a zůstali zde jen Vzbouřenci a členové Šedého a Křišťálového společenství.

Princ ani Krkavčí se nepohnuli. Velitelka ho sledovala vzdálenýma očima a on nedokázal odvrátit pohled od krve rozlévající se na zemi pod bílou kočkou.

,,Je někdo vážně zraněný?" Zeptala se Změna, která si očividně uvědomila, že Krkavčí mlčí.

,,Pár z nás," zaslechl Princ hlas Masky, vůdce Křišťálového společenství.

,,Ty nejvážněji zraněné vezmeme do tábora," rozhodla Změna. ,,O zbytek se dokážete postarat, že ano?"

,,Ano," odpověděl Stínodráp. ,,Děkujeme, že jste přišli na pomoc."

,,Není zač. Vedli jste si dobře," odpověděla Změna, ačkoliv zněla trošku napjatě.

Krkavčí pustila kočku, na které stála a ustoupila od ní. Krátce se zadívala na hvězdnou oblohu, než obrátila pohled na své zakrvácené tlapy. Nic neřekla.

,,Jdeme," dodala Změna.

🔥🔥🔥

Krkavčí věděla, že tam pořád je. Že nezmizela. Že jí to malé násilí v bitvě nijak neutišilo. Naopak. Chtěla víc.

Krkavčí skoro zapomněla, jak moc opojný pocit to je. Přestat přemýšlet.

Nyní se nedokázala ubránit všem těm protichůdným myšlenkám, které spolu navzájem bojovaly a vlastně se ani nesnažila. Nechala je volně plout a přála si, aby prostě utichli.

Přála si, aby se cítila stejně, jako v bitvě.
Nechtěla tyhle pocity. Nechtěla provinilost, nechtěla strach, nechtěla nenávist.

Chtěla jen ten jednoduchý, nekonečný hněv namířeny proti celému světu. Bylo to tak snadné. Nic víc ji nemuselo tížit.

Cítila, jak ji Změna a Princ sledují po celou dobu, kdy se vraceli do tábora, ale ani jeden z nich neměl tu odvahu si s ní jít promluvit. I Duchařka se na ni podívala okamžitě ve chvíli, kdy vkročila jednou tlapou do tábora, ale musela se jít věnovat zraněným městským kočkám, takže Krkavčí mohla pohodlně vyšplhat na kopec, otočit se zády k táboru a jen zírat na travnaté pláně před sebou.

Chvíli jen tak seděla, než vstala a sešla z kopce dolů. Jediným zvukem v nočním tichu byli cvrčci a šustění trávy, když jí procházela.

Zastavila se a zhluboka se nadechla svěžího vzduchu protkaného vůní rozkvetlých květin a trávy. A na pozadí toho...

Ignorovala to. Věděla o tom už od chvíle, kdy byla na hlídce u hranic kvůli té hlavě. Nějak ji to netrápilo.

Koneckonců, její strana hranice byla pečlivě chráněná.

Jen do toho.

Slyšela svůj dech a tlukot svého srdce. Nedokázala si pomoct a přejela tlapou po jizvě na své hrudi. Jediná jizva. Jediná připomínka toho, co se stalo.

Byla tam schválně? Aby nikdy nezapomněla? Jako kdyby mohla. Ať se snažila jakkoliv, tak to nebylo možné. Mohla vzpomínky zatlačit do pozadí, zamknout a nevrátit se k nim. Ale to neznamenalo, že by zmizely.

Uslyšela jemné zašustění trávy, sotva postřehnutelné.

Ten kocour neměl ani za mák talentu. Prudce se otočila ve chvíli, kdy na ni zezadu skočil drobný, černý kocour, připravený jí prokousnout hrdlo. Dopadl přímo na ni, ale Krkavčí ho okamžitě odkopla a přiskočila k němu tak rychle, aby neměl šanci utéct. Zabořila mu čumák do hlíny a postavila se na něj celou svou váhou.

Zmítal se a snažil se osvobodit, ale s ní to ani nepohnulo.

,,Myslel sis," zašeptala Krkavčí Pěvkyně. Hlavu měla čistou. Žádný hlas. ,,Že si tě nevšimnu? Že si nevšimnu těch tvých očí, které mě sledovaly na každém kroku? Že si tvého pachu nevšimnu, kdykoliv jsem seděla na tomhle místě s Princem? Že nikdy neuslyším šustění trávy, která nás doprovázela skoro až do tábora?"

Když tehdy byla na hlídce u hranic, v den kdy našla hlavu, začal ji špehovat Spár. Věděla o něm už od první chvíle, ale nechala ho nějakou dobu žít v té jeho iluzi nenápadnosti. Nikdy se neodvážil do blízkosti tábora či výcviku, takže Krkavčí mohla pohodlně mluvit o svých plánech a když už přecejen byla sama, třeba s Princem, tak se většině takovým konverzacím vyhýbala. Důležité bylo, aby se tomu kocourovi nepodařilo dostat přes hranice. Klidně, ať si poslouchá, hlavně když to nikomu neřekne.

Krkavčí si byla jistá, že Lovec něco podobného udělá. Protože původní plán s Princem byl dobrý. Jenže ztratil Prince, takže musel použít náhradu. Náhradu, která se Princovi v žádném ohledu nevyrovnala.

,,Tak co s tebou?" Zeptala se ho. ,,Mám pár nápadů. Jistě se ti budou líbit."

Cítila, jak z ní všechno opadá. Že se její myšlenky zastavují, uklidňují a přestávají zběsile vířit a dotírat. Že se dostavil jen jednoduchý vztek.

Původně ho chtěla vyslýchat v přítomnosti Změny a dalších koček. Ale... Po té bitvě se plány změnily.

Už nechtěla přemýšlet.

Uh... A příští kapitola? Ajajajaj... Mimochodem, mám menší problémy s mobilem, ale tak snad budu moct v pohodě vydávat XD