Hermiona si dnešní ráno užívala. Přivstala si, aby všechno s přehledem stihla. Oblékla se do tmavého profesorského hábitu a opustila své komnaty. Spěšným krokem si razila prázdnými chodbami cestu do Velké síně. Dneska byl její velký den. První den, kdy bude učit bradavické studenty. Ne, že by se bála, ale přece jen byla maličko nervózní. Taky proto vstala takhle brzy, aby nemusela stresovat, že něco nestíhá. První dojem je klíčový. To musela Snapeovi dát za pravdu.

Ten chlap ji častoval jízlivými poznámkami téměř neustále tento týden, kdy jsou na hradě všichni profesoři. Minerva několikrát musela zasáhnout do jejich ne zrovna zdvořilé konverzace, aby se nakonec neporvali. Protočila oči nad touto myšlenkou. Vždyť by se nemohli poprat. Za prvé se vyhýbali nechtěným fyzickým kontaktům, za druhé by ji Snape nejspíš zrušil už po první ráně. Za třetí prostě by se nesnažili toho druhého odrovnat jinak, než slovně.

Vlastně si už na tohle zvykala. Nemohla sice přiznat, že byla ráda, že spolu vůbec nějak komunikují, ale tohle byl první krok. Třeba časem bude lépe. Kdo ví, třeba k sobě zase najdou cestu. Ona ví moc dobře, že tenkrát udělala chybu, ale nemohla jinak...

„Dobré ráno." vyrušil ji chladný hlas jejího bývalého partnera a vlastně i snoubence.

Proč jsem to tenkrát neřešila jinak?

„Dobré ráno." odpověděla tiše, když se usadila na své místo.

Překvapením se jí zadrhl dech, když si všimla, že se Severus přesouvá směrem k ní.

„Máte zde volno, paní kolegyně." neodpustil si povýšený úšklebek, který mluvil za vše.

„Jistě, pokud vám oči ještě slouží, mohl jste si všimnout, že ani z jedné strany nikdo vedle mě nesedí." odpověděla stejným tónem hlasu jako on sám.

„Já jsem se ale neptal, Grangerová." pronesl směrem k ní, když usedal po její pravici.

„Ach, tak to se tedy omlouvám, že jsem se obtěžovala odpovědět."

„Ano, to byste měla."

Oba pohledem trhli směrem ke vchodu do Velké síně. Přišla skupina studentů. Dva z havraspáru a tři z Nebelvíru. Zvláštní kombinace.

Havraspárští zdvořile pozdravili dva profesory, kdežto Nebelvíři dělali, že neexistují. Celkově se chovali, jakoby zde byli sami.

Severus se naklonil směrem k Hermioně.

„Co takhle se pobavit?" zašeptal tiše s nádechem něčeho, co ji donutilo téměř neznatelně přikývnout.

„Myslím, že je to více, než žádoucí, profesore." doplnila přikývnutí se zlomyslným úšklebkem na rtech.

„Přejete si začít?"

„Uhm, ne, klidně začněte vy."

„Ale dáma má přednost..."

„To se říká i o starších, takže prosím..."

Rukou lehce pokynula směrem k nebelvírskému stolu. Postřehla jak se Severus zašklebil a jí se nepodařilo zakrýt pobavený úsměv, čímž si vysloužila jemné provokativní přejetí jeho prstů po stehně. Kdyby toho byla schopná, tázavě by se na něj podívala, takhle se jen napnula. Což přimělo Severuse se vítězoslavně ušklíbnout, když vytahoval svou hůlku. Prudce s ní pod stolem mávl a na sedící Nebelvíry se převrhly jejich poháry s čajem. Ještě horkým. Hermiona natáhla svou ruku k té jeho, jemně mu zabavila hůlku a mávla s ní taky. Severusovo pozdvižené obočí ignorovala a se spokojeným úsměvem sledovala, jak postupně všechny košíčky a koláčky s nejrůznějšími náplněmi a krémy, doslova útočí na obličeje a hábity neslušných studentů.

Severus s úšklebkem, jež zračil pobavení. Vzal si svou hůlku zpátky a schoval do hábitu.

„No, musím přiznat, ač nerad, že tohle se vám povedlo, slečno Grangerová."

S jistým uspokojením společně sledovali, jak Nebelvíři prchají z velké síně pryč, míjející Minervu, která se za nimi zamračeně podívala, načež hlavu obrátila zpátky před sebe nemohla uvěřit svým vlastním očím.

Ti dva. Vedle sebe. Svět se buď zbláznil nebo se vrací do normálu. Nic mezi tím.

Zaraženě s nepřítomným pohledem je kývnutím hlavy pozdravila a usadila se o dvě místa od nich, kde si nalila pořádnou dávku kávy.

„Už... Asi budu muset jít." oznámila Hermiona po chvíli, kdy se z ničeho nic začala červenat. Co Minerva neviděla, byla Snapeova dlaň na jejím stehně. Hermionině stehně, pochopitelně.

„Ach Severusi, co jste té nebohé dívce provedl, že tak utekla?" neodpustila si příležitost si rýpnout.

„Ale... To víte, paní ředitelko, fyzicky jsem ji obtěžoval, co taky jiného." odpověděl s přehnaně milým hlasem.

Minerva se pousmála. Myslela si, že si doopravdy dělá srandu.
„Jak jinak taky, že ano? Že mě to vůbec překvapuje."

„To netuším, omluvte mě, také už musím jít."

„Mhmm, jen si dejte pozor, ať vás dva nezahlédne nějaký student, až budete v nejlepším." odpověděla Minerva a Severus na ni málem hodil své oči.

„Zajisté, budu na to myslet."

Sotva stačil vyjít postranním vchodem ven z Velké síně, přirazila ho ke zdi jeho bývalá snoubenka.

„Už jsem si myslela, že snad nepřijdeš. Co sis jako myslel?! Co tě to vůbec popadlo?" prskala mu do krku, neb na obličej její sliny nedosáhly.

„Nic jsem si nemyslel. Navíc, to byl spravedlivý trest za to, že jsi mi vzala hůlku." zavrčel směrem k ní.

„Ha ha ha, to je teda fakt spravedlivý, to ti teda povím. Víš co, být tebou tak si dávám bacha."

„Jako proč?"

„Ty se ještě ptáš? Můžeme začít tvou podmínkou, potom k dnešnímu incidentu plus ty z celého předešlého týdne. No, Severusi, střádá se ti to."

„Mohl bych říct totéž."

„Co prosím?!"

„Třeba to, jak jste mi v noci vlezla do mých komnat a začala mne osahávat? Nebo to, jak jste mi tam nastražila ty smradlavé vymoženosti George Weasleyho? Nebo snad jak jste mě připravila o světlo a pak jste nahá opětovně lezla do mé postele? Hmm, dalo by se to všechno považovat za sexuální obtěžování."

„Nemůžu za to, že sis nezměnil za ty roky heslo."

„To sice ne, ale možná bys mohla přestat dělat, co děláš. Jestli chceš něčeho docílit, tak s tím okamžitě přestaň."

Odešel. Nechal tam Hermionu rudou snad až na zadnici.

***
„Tak jak probíhal váš první vyučovací den, slečno Grangerová?" promluvil do ticha své ložnice.

„Jak víš, že jsem tady?"

„Říka se tomu instinkt a já se ptal první."

„Asi jsem se potřebovala uklidnit.."

„Hmm, nebo uklidit..."

„Měl jsi tady příšerný nepořádek, jak je to u tebe možné?"

„Věděla bys to, kdybys tenkrát neodešla. Nebo víš ty co? Kdybys neodešla nestalo by se to." 

„Aha, takže za to jako podle tebe můžu já?!"

„Ano, přesně tak to je, Hermiono. Kdyby jsi zůstala se mnou a všechno bysme řešili spolu, nemusel bych teď všechno probírat s mými věrnými parťáky."

„Je fajn, že sis našel přátele."

„Hmm, alkohol a bordel jsou ti nejlepší." odfrkl si pod nosem, ovšem Hermioně to neuniklo.

„Cože?!"

„Slyšela jsi, očividně."

„Měla bys jít do svých komnat, Hermiono. Není mi dobře a nemám náladu se s tebou dohadovat o totálních nesmyslech.“

„Tak se se mnou furt nepři. Nech si mě tady, postarám se o tebe.“

„Kde jsem tohle už slyšel?“

Hermiona jen protočila oči.
„Tentokrát to dodržím a... A budu všechno řešit s tebou. Severusi, prosím, já chci být s tebou.“

„Tak to tě nejspíš zklamu, našel jsem si totiž přítelkyni.“