Jelikož Minerva měla dnes velmi skvělou náladu a promlouvání do duší, pohovořila si zvlášť se Severusem a později i s Hermionou. Nikdy by tomu nevěřila, ale mluvila víc se Severusem. Její bývalá studentka byla zvláštní. Ale to je už nějaký ten rok. Brumbál sice Minervě otevřel oči, nicméně se strachovala o budoucnost těch dvou vztahových poděsů. Tušila, že Hermiona neměla jen jeden důvod, proč Severuse opustila. Věděl to i Severus, ale stále měla Minerva pocit, že ani jeden neříká vše. Museli vědět něco víc. Což je zvláštní, protože celá tahle situace je obestřena mlhou a falší. Něco se děje. Něco se chystá. 

„Albusi? Kdy přesně má vypršet to, co nutí Hermionu mlčet?“

„Pokud vím, tak přibližně v polovině prázdnin. To přece zmizela, dá se tedy předpokládat, že někdy tehdy se to stalo, čímž nám to poskytuje určitý bod. Tyhle nepovedené kousky trvají maximálně čtyři roky. Dle mého názoru, slečna Grangerová nyní prožívá otřesné stavy, jak mysli, tak svého těla. Může se klidně stát, že mysl bude protestovat, avšak tělo se bude nabízet. Jednoduše naprostý opak. Nikdo by neměl nijak naléhat na její osobu. Akorát jí to přitíží. Takže pokud máš něco v plánu, zkus to vymyslet tak, aby tvůj nápad sama navrhla.“

Minerva si povzdechla, pohled stále upřený na portrét ve zlatém rámu.
„Pociťuji bezmoc, Albusi.“

***

Dostihl ji až večer téhož dne. Donutil ji k čaji u něj v komnatách. Nevěděl, proč se pořád snaží, ale chtěl to všechno konečně vyřešit.

„Severusi, já opravdu nevím, proč to nemůžeme nechat na jindy, musím za Ginny, ono totiž Draco s Harrym... No prostě je Ginny našla v nepříjemném momentu. Tedy pro Ginny určitě. Myslím, že ti dva si to náležitě užívali, ale no-“

Umlčel její rty, těmi svými.
„Zase moc mluvíš, Grangerová.“

„Jen se ti snažím objasnit, proč nemám čas na... Tohle“ rozhodila rukama kolem sebe.

„Mhmm, a na tohle bys čas měla?“ zašeptal, načež ji vzal do náruče a položil ji na pohovku.

„Severusi, nech toho. Předtím to bylo... Uklouznutí.“

Severus se nad ní tyčil a jemně ji hladil po tváři, jakoby si chtěl zapamatovat každičký detail.
„Takže to pro tebe vůbec nic neznamenalo?“

„Na tom nesejde.“

„Hermiono, já. Tě. Chci.“ sklonil se k jejím rtům a náležitě je zaměstnal. Nalehl na ni, čímž donutil Hermionu dát nohy víc od sebe.

„Pro Merlina!“ ozvalo se ode dveří. Hlas patřil ženě, kterou tady ani jeden z nich nečekal.

„J-Jean. Co tady děláš? Jak ses sem dostala?“ vydal ze sebe Severus a spěšně se snažil vstát.

„Spíš bych se měla ptát já, co tady provádíš ty... I když očividně nejen, že provádíš, ty mě i podvádíš. Ale to nic, klidně pokračujte, já jsem tady jen... Tak... Něco potřebovala... Ale už dobrý, bavte se lidi.“ tak rychle, jak se objevila, tak i zmizela. Vypadala dost roztěkaně.

Severus pokrčil rameny a opět se sklonil k Hermioně.

„Severusi! Slez ze mě! To ti jako nevadí, že ti utíká snoubenka?“

„Ne, řekla ať klidně pokračujeme.“

„A ty jsi asi spadl z višně. Jdi za ní proboha!“

„Proč?“

„Protože nemám čas a tobě by to mohlo zničit vztah?“

„Nebuď drzá.“

„Aha? Tak já jsem drzá? Nevím, kdo se mě tady snaží přesvědčit k sexu a je mu ukradené, že jeho budoucí žena právě nekontrolovatelně uhání někam pryč.“

„Co ti zas přelítlo přes nos?! Před pár minutami to vypadalo, že se ti to líbí a souhlasíš s tím.“

„Jak bych s něčím takovým mohla souhlasit? Je mi zle, Severusi.“ ztěžka dýchala. Cítila už pár dní, že to není ideální. Na ošetřovnu ale nemělo smysl chodit. Jenže Severus jí celou věc nijak neulehčoval.