Moc jsem tomu nevěřila. On chtěl vždy všem dokázat, že i s quirkem který má může být hrdina, tak proč si to teď kazí? Podle mě je v tom nějáká lest. Znám ho hodně dlouho, takže vím, že když lže nebo je nervózní si stoupá na bok nohy (Omlouvám se, ale opravdu nevím, jak to popsat xD) no a co ten blbec nedělá?! Samozřejmě že si stoupá na bok nohy...

Poslala jsem proti němu malý plamen ohně. „Lže! Znám ho od narození a vím, že když lže nebo je nervózní stoupá si na bok nohy! A teď to dělá!" vyprskla jsem na obranu ještě před tím, než někdo stačil něco říct. Měla jsem nachystaný i oheň. Shinso byl v klidu. Věděl, že bych ho nepopálila.

„No a? Jsme záporáci o on hrdina, je jasné že bude nervózní" řekl na jeho obranu Dabi. „Proč by se stával záporákem?! Vždy chtěl všem dokázat, že i s jeho quirkem může být hrdina, tak proč by všechny nechával, aby vyhráli?! Aby se jim jejich názor potvrdil!?" snažila jsem nevyšilovat, ale moc mi to nešlo. „Mayo klid! Jdi do pokoje když ti vadí!" křikl po mě podrázděný Shigaraki. „Fajn! Ale až vás zradí tak za mnou nechoďte!" křikla jsem na ně.

Druhý den se všichni se Shinsem domluvili, že bude dál chodit na UA a bude náše štěnice, bude donášet informace a neprozradí nás. Já mu byla nucená ukázat Uraraku. „Tak jo, ale nepočítej, že tě s ní někdy nechám samotného" „Ti něják přirostla k srdci ne?" ušklebil se. „Ne, jen nechci abys jí pustil." Je sice pravda, že se s ní teď docela bavím, a jelikož jí mám na starost já, tak jsem se s ní domluvila, že pokud se nepokusí utéct, bude si moct volně chodit po pokoji. Ale jakmile se utéct pokusí, nebo dokonce uteče, tak si jí najdu a pomalu jí budu smažit ve svém ohni. Ale nic víc s ní mít nechci a ani nebudu.

Klíč od místnosti mám jen já. V místosti je i záchod se sprchou, takže jsem Urarace už jednou půjčila svoje ublečení a to její přeberu a vrátím jí ho.

„Ahoj Urarako, přinesla jsem ti oběd." oznámila jsem jí. Uraraka se smutně dívala ven z okna. „Děkuju." usmála se jakmile mě zaznamenala. „Hele! Ty jsi ten z UA Shinso že? Teba taky zajali?" mluvila na něho. „Ano, jsem to já, ale já se přidal mě nemuseli nutit." odpověděl sám.

„Mayo?" „No Urarako?" „No víš... Já...nemohla bych na chvíli ven?" zeptala se opatrně. „Když mi slíbíš že neutečeš tak jo" usmála jsem se na ní. „Ale až večer, se mnou a jen tady do toho parku." dodala jsem. Uraraka stále s úsměvem přikývla.

Ten den se nic moc nedělo. Já si od Shinsa udržovala odstup, když jsem měla na něj nějákou narážku tak mě Dabi nebo Shigaraki okřikl takže jsem většinu času strávila v pokoji.

Toze se Shinso taky nezdá takže ta je na mé straně.

Večer jsem se s Togou rozloučila s výmluvou, že si musím něco zařídit. V kuchyni jsem vzala dva rohlíky a na ty jsem dala šunku a šla k pokoji Uraraky.

„Jdeme" řekla jsem v její cele... Pokoji... Nevím co to je. Na zemi je lino, stěny jsou černé, v jednom rohu je stůl s dvěma židlema a malou lampičkou. Potom je pod topením daná deka na které by měla sedět, ale vzhledem k tomu, že není připoutaná tak jsem jí donesla ještě jednu na přikrití.
Uraraka zas koukala z okna, které je vedle stolu.
Ta jen s úsměvem přikývla.

-----

583 slov.

8.8.2020.