Hodila jsem jí mojí černou mikinu s kapucí a já si vzala svojí tmavě šedou.

Už do toho parku byl klid. Uraraka nevyváděla. I když, ono to ani nemělo smysl. Měla jednu ruku v poutech a tu drouhou jsem tam měla připoutanou já.

Seděly jsme na lavičce v parku a já zase přemýšlela. Shinso je u nás sice jen dva dny, ale nepůsobí něják přesvětčivě. Pořád přešlapuje, poliká a takové věci.

Najednou se něco vyřítilo ze křoví a postříkalo to naše pouta. Pouta to propálilo a Uraraka se dala na útěk. „Hej! Stůjte! Urarako!" ta se na mě ani nepodívala. Já byla udýchaná z běhu takže ani oheň jsem nemohla vypustit.

Poraženě jsem se vydala zpátky na základnu. Je mi jasné, že za to jednak dostanu zjeba a druhak se s ní Shinso domluvil. Potřebovala jsem si skočit na záchod takže jsem tam nechala Shinsa a Uraraku samotné. Chyba. Neměla jsem to dělat a vymstilo se mi to.

Ale je to možná i dobře. S Togou jsme se poslední dobou moc nebavily.

„Kde je ta holka!?" vřísknul na mě Shigaraki hned, jak jsem otevřela dveře.
„Utekla. Měla spoutané ruce ale najednou tam přiběhla nějáká růžová holka, postříkala to svým quirkem, pouta se rozpustila a ony utekly. Ale víte kdo za to může? Shinso. Nechala jsem ty dva osamotě dvě minuty a oni si sestavili plán. Ta holka neměla mobil ani nic, čím by jim dala vědět. A opravdu nevím, kdo by čekal že půjdem z vězněm ven." dořekla jsem svůj monolog.
Na nic jsem nečekala a šla do našeho pokoje, který furt, i po dvou týdnech sdílim s Togou. Nejspíš se vlastního pokoje ani nedočkám.

Samozřejmě, že jsem i přes dveře slyšela ty tupé poznámky typu: jasně, za všechno může Shinso! Znáte se od dětství ne? Tak proč si na něho taková! Atd.

To už jsem nevydržela a začala brečet. Po půl hodině někdo zaklepal „Jděte všichni pryč!" křikala jsem tichým hlasem. „To jsem já, Toga. Otevři mi prosím." i když jsem nechtěla, musela jsem. Je to hlavně pokoj Togy.

Hned jakmile mě uviděla v jakém stavu jsem, mě objala. Já se skroutila do její hrudi a začla plakat na novo.

Začala mě utěšovat a já se pomalu uklidnila. Toga je jediná, která mi rozumí. Navenek psychopat, uvnitř hodná duše.

Ani jsem se nestihla převléct a usla jsem. Napoled jsem zaznamenala, že si Toga vyndavala pyžamo, takže se asi taky chystala spát.

Ráno v posteli Toga už nebyla, tak jsem šla do naší malé koupelny co je hned vedle našeho pokoje. Sice tam nikdo krom nás dvou nechodí, ale i přes to jsem se tam zamkla.

Měla jsem trochu zarudlé oči, ale pokud bys te se mi do nich nedívali dlouho, nepoznali by jste to. Vlasy jak ptačí hnízdo, navíc pěkné mastné, mírně vyditelné kruhy pod očima a rozmazná řasenka a linky. Krásný to pohled na mě.

Šla jsem si rychle do pokoje pro čisté oblečení, které stejně tvořilo černé tričko a modré kraťasy.

Vysprchovala jsem se, oblékla se a přelíčila. Pak jsem šla dolů. Zuby si umyju až po jídle.

Dole mě ale čekalo docela velké překvapení.

-----
V téhle kapitole se nic moc nestalo, ale příští budou snad zajímavější xd

510 slov.
14.9.2020.