Ahoj jestli se divíte proč začínám první kapitolu zrovna těmito slovy tak brzo pochopíte. Vaše Misty💖✒✉

Vypravěč:
,,Vstávej!" Tento výkřik slýchala  deseti letá dívenka každé ráno. Bydlela ve starém panském sídle spolu s macechou a jejími dcerami. Když jí při autonehodě zemřel otec tak se k ní macecha a její nevlastní sestry chovali jako ke služce.
  Musela spát na půdě kde nebyla elektřina, a tak většinu svých zálib musela dělat ve svitu svíček a tepla z krbu. Cez den totiž musela celý dům uklízet od shora dolů úplně sama. Po smrti jejího otce totiž macecha služebnictvo rozpustila aby ušetřila. Ale Ariel Smithová ,tak se dívka jmenovala, udělala služkou. Ariel které později začali říkat Popelko kvůli popelu který měla na tváři ,jelikož spala u krbu, ale nevěděli jaké zvláštní věci dokáže. Kdyby to zjistili pravděpodobně by ji upálili na hranici.
  Ariel byla totiž čarodějka ale sama to ještě nevěděla. Patřila sice do čistokrevné kouzelnické rodiny ale její maceše hůlku zlomili a otec jí nestihl říct co je zač. Její nevlastní sestry chodí do krásnohůlek prvním rokem ale Ariel tvrdí ,že chodí na nějakou školu dobrého chování nebo něčeho takového.

Ariel: Zrovna mě vzbudil macešin křik který jsem musela poslouchat každé ráno. Vstala jsem patříčně se upravila a šla za macechou pro seznam věcí které mám dnes udělat. ,,No konečně kde vězíš tady máš seznam a mazej nám udělat snídani nebo něco uvidíš.",, Ano paní." Odešla jsem do kuchyně a začala dělat lívance a čaj. Když jsem měla hotovo tak jsem jim to donesla na stůl v jídelně a začala plnit seznam. Jako první jsem měla jít nakrmit zvířata. To mi nedělalo žádný problém. Připadalo mi, že zvířata jsou tady v tom domě jedíná normální. Navíc jsem si z nima mohla povídat a oni mi rozuměli stejně jako já jim. Já vím, že se to zdá neuvěřitelné ale je to opravdu tak. Asi jsem se vám ještě nepředstavila jmenuji se Ariel Rose Smithová. Mám kaštanově hnědé vlasy s vínovým nádechem, zářivé oči, modré jak nejhlubší ocean. Když ještě žil můj nebožtík otec tak mi to aspoň tak řekl. Řekl mi ,že jsem pojmenovaná po jedné mořské víle která byla dcerou vladce všech moří Poseidona. Řekl, že já jsem pro něj a pro maminku také princezna. Když se to vezme kolem a kolem tak jsem si i jako princezna žila. Měla jsem obrovkou a pohodlnou postel s nebesy. Okna ze kterých byl výhled jak na hvězdy tak i na krásnou zahradu. Vždycky jsme byly velmi bohatá rodina. Mohla jsem mít co bych si přála ale já nechtěla nic. Všechno co jsem vždycky chtěla jsem měla a mám pořád. Milující rodinu. Teď se sice ta rodina zmenšila jen na zvířata a služebnictvo. Macechu s nevlastními sestrami, Beatou a Rozetou ,jsem počítat nemohla.
   Někdy se mi dějí zvláštní věci. Dokážu například nechat ve vzduchu levitovat předměty i sebe. Taky se mi povedlo myšlenkou zapálit krb,otevřít skříň nebo si přivolat brk z druhé strany místnosti.
  Jednou jsem měla úplně bílé vlasy a hodinu mi trvalo myslí je vrátit do původního odstínu. Po tom na mě byla Macecha děsně naštvaná a zmlátila mě vařečkou. Ono samo o sobě by to tak hrozné nebylo kdyby to bylo na zadek ale tohle bylo přes celou ruku. Ten den jsem nemohla pracovat všechno mi z té ruky padalo a tak mě ta ženská poslala ať se jdu projet na Melodii ,že nikoho jiného na sebe nasednou nenechá a už chce ven.
  Byla jsem neuvěřitelné šťastná Melodie byla moje vraná klisna anglického plnokrevníka. Milovala jsem ji jako nikoho kromě matky a otce. Kdyby se jí něco stalo tak nevím co bych dělala.
Je to můj poslední dárek od rodičů k narozeninám. V lese jsem z ní seskočila a plakala až do doby než se setmělo potom mě totiž našel jeden kluk. Měl krásné safírové oči ale jak se později ukázalo srdce z ledu. Dobíral si mích červených očí a když se mu povedlo mě znovu rozbrečet tak s chechotem odběhl.
   Já jsem potom odjela zase zpátky na panství. Odstrojila jsem ve stáji Melody a šla psát příběh. Psala jsem příběh o dívce a princi, o lásce a důvěře a taky o skutcích které princ a princezna konaly. V anglii byl také princ Harry, syn královny Alžběty. Říkám si jaké by to bylo ho poznat.

Vypravěč: Tak a teď bych s vaším dovolením přeskočil o několik týdnů dopředu kdy Ariel dostala svůj dopis. Byla šťastná jako asi nikdy dříve. Těšila se, že bude muset sloužit každý rok jen dva měsíce a hlavně se těšila že pozná lidi jejího věku se kterými by si mohla rozumět. Podle pokynů v dopise se dostala do Londýna a pak do Příčné ulice. Vím že by jste asi rádi slyšely jak to bylo s Ariel dál ale teď se vydáme do domova chlapce stejně starého jako Ariel.
   Ten chlapec měl život sice určitě lepší než Ariel ale i tak byl alespoň pro něj hrozný. Věděl, že je kouzelník ale byl jiný než zbytek jeho rodiny. On nebyl posedlý čistou krví. Jen měl v sobě pořádnou dávku ega a malou část nafokanosti stejně jako každý Black ale bude i skvělý kamárád. Má mladšího bratra Reguluse a on se jmenuje Sirius Orion Black. A má krásný slovník však uslyšíte.

Sirius: Dneska bych měl dostat dopis do Bradavic školy čar a kouzel. Nemohl jsem se dočkat. Konečně už opouštím alespoň na rok tu hroznou rodinu ,která do mě pořád hustí všelijaké nesmysly o čisté krvi o tom jaká jsou mudlové špína a, že by neměly mít dovoleno vůbec existovat. Mě bylo jedno jakou má kdo krev pro mě bylo nejdůležitější jakou má povahu.
  Doufal jsem, že mě Modrý klobouk zařadí do Nebelvíru. Do Zmiozelu nechci protože tam chodila celá moje zkurvená rodina. Asi jsem se vám ještě nepředstavil, že? Jmenuju se Sirius Orion Black, je mi deset let a mám černé na ramenou vlnité vlasy a bouřkově modré oči. Jsem podle mého mínění hezkej a mám tři sestřenice. Jedné z nich Andromedě je třináct a chodí do Havraspáru, potom je Bellatrix ,ta je taky šáhlá tou čistou krví, a pak Narcisu. Obě dvě pojedou taky poprvé do Bradavic. Konečně když už jsem si myslel, že se to nestane tak mi na okno zaťukala sova okamžitě jsem  okno otevřel  a roztřesenými prsty jí odvázal dopis. Byl to jak jsem doufal dopis z Bradavic. Řekl jsem to matce a hned druhý den ráno se vypravyli na Příčnou.

Vypravěč: Nezlobte se ale posuneme se k jiné postavě. Tentokrát se přemístíme do malé vesničky u Londýna, Godrykova Dolu. Žije tady chlapec který narozdíl od Ariel a Siriuse zažil šťastné dětství. I přesto, že jeho rodiče byli bystrozorové a netrávili moc času doma, tak se z ním snažili být každou volnou chvíli. I onen chlapec měl své rodiče velmi rád a ani si nechtěl připustit jak moc se o ně ,když byly na misích ,bál. Ten chlapec se jmenoval James Potter.

James: Konečně mám narozeniny ale jestli ten dopis nedostanu dneska tak už nevim. Rychle jsem vyskočil z postele až se mi zamotala hlava a oblékl se. Potom jsem rychlostí světla vletěl do kuchyně a na rodiče kteří zrovna snídani vypálil jestli mi už nepřišel dopis. ,,Ne Jamesi ještě ti nepřišel,"Řekl pan Potter. ,,Vlastně nemáš tak úplně pravdu Fleamonte ten dopis totiž teď přišel." Řekla Euphemie Potterová. Otevřel jsem sově okno a odvázal jí dopis rozřesenými prsty z nožky. Když jsem si ho přečetl tak jsem se mamky zeptal jestli na Příčnou ulici můžeme jet hned zítra. ,,Promiň Jammie mi zítra musíme na misi ale co kdybysy šel tentokrát sám?" ,,Dobře mami."řekl jsem. Ale popravdě mi bylo líto, že je nepůjdou nakoupit semnou. Potom jsem si šel ven zakopat s míčem. Je to sice mudlovský sport ale mě baví. Byl jsem na zahradě asi hodinu když mě to přestalo bavit. Doma jsem si udělal svačinu a šel něco dělat do pokoje. Nevěděl jsem co budu dělat tak jsem přemýšlel a nakonec se rozhodl ,že si uklidím.
  Je to sice šáhlí dobrovolně si uklízet ale už to tam začínalo smrdět a navíc jsem nechtěl aby mi to mamka cez dobu co budu ve škole musela uklízet. Představil jsem se já vůbec? Pokud ne tak se jmenuji James Fleamont Potter, je mi teď už jedenáct let. Mám oříškově hnědý oči a tmavě hnědé věčně rozcuchané vlasy. V Godrykově Dole žiju od narození a mám to tu moc rád. Mamka mi jednou řekla, že se tu narodil Godryk Nebelvír ,jeden ze zakladatelů Bradavic a koleje do které bych chtěl jít, Nebelvíru.

Vypravěč: Tuším, že vás popis toho jak naši hrdinové dostanou svůj dopis do Bradavic už nudí tak tuto kapitolu ukončím a ostatní popíšu třeba někdy jindy.

Tak a je to tady konec první kapitoly této knížky. Toho kdo konce a poznámky od autorů čte musím upozornit a poprosit aby si přečetl popis knihy.
Vaše Lils💖
PS: Jestli to Leto( Antoaleto) čteš tak ti vzkazuju: vydej ten příběh prooosím nebo alespoň jednu kapitolu. A jak se tady dělá věnování? LILS💖