Když jsem vystoupila z vlaku tak jsem se spolu se Sof,Lil a Lunou vydala k velmi vysokému muži ,který volal aby šli práci k němu.  Jak se ukázalo tak se jmenoval Rubius Hagrid a byl to bradavický klíčník a šafář. Ze začátku sice působil děsivě ale byl moc fajn.
Řekl nám abychom si po čtyřech nasedli do loděk což jsme také udělali a po chvíli přeplouvání, černého jezera, jsme uviděli Bradavice. Ze všech stran se ozívaly hlasité výlevy údivu a nadšení. I moje rty opustilo sotva slyšitelné: ,,páni.'
  Byli opravdu překrásné a já se už těšila na těch krásných sedm let které tu mám strávit. Nemohla jsem se dočkat až se naučím kouzlit a až se poprvé projdu po hradě.  Až budu moct objevit všechna jeho skrytá i odkrytá tajemství.
   Doplulili jsme tedy na konec Černého jezera a ocitli se přímo pod hradem. Potom nás Hagrid odvedl k hlavní bráně, kde už na nás čekala přísně vypadající žena, nejspíš profesorka. ,,Tady jsou ti prváci paní profesorko.",,Výborně Hagride." Jen co Hagrid odešel tak profesorka spustila svoji, jistě naučenou, řeč. ,,Vítejte v Bradavicích studenti. Jsem profesorka Minerva McGonagalová,ředitelka Nebelvírské koleje. Po těhto slovech jsem ji přestala vnímat a dívala se kolem. Bylo to tu překrásné a nepochybovala jsem, že uvnitř je ještě víc. Ani jsem si nevšimla,  že profesorka odešla dokud mi to neřekla Lili. Byla jsem stracená v myšlenkách a pohlcena množstvím pocitů. Byla jsem štastná vlastně celý tenhle den byl jako splněný sen a ona nepochybovala o tom, že to bude úchvatné. Ach jak moc se tehdy pletla. 
Než se nadála vstoupila spolu se svými kamarádkami a dalšími prváky do Velké síně . Záře ze svíček ji natolik ozářila až zakopla a vrazila do kluka před sebou. Byl to mladý Sirius Orion Black ale to dívka netušila. Jen se mu omluvila a dál se zasněně rozhlížela kolem.
Pro její obhajobu nebyla zdaleka sama. Mnoho prváků se rozhlíželo a proživalo jeden ze svých snů. Postupně zařadil Moudrý klobouk do Nebelvíru všechny její kamarádky až přišla na řadu konečně i ona. Bála se i ,když nanaprosto zbytečně. Rozhovor modrého klobouku s ní byl opravdu zajímavý. Ne nebyl zajímavý byl jedinečný. Nikdo netušil čím se tolik lišil od všech ostatních ani dívka to netušila. Dokud nepřišla ta osudná chvíle...ale o tom později teď zpátky do reality. Moudrý klobouk vykřikl skoro s něhou a podivně zabarveným hlasem jméno jejího budoucího domova. Jméno koleje do, které chodil i  chlapec z vesnice Godrikuv důl. A ne nemyslím Jamese Fleamonta Pottera jehož oříškové oči s jiskřičkami nezbednosti a věčně rozcuchané kaštanové vlasy vás mohli spoutat svou krásou a nepustit. Ne myslím Godrika Nebelvíra,zakladatele Nebelvírské koleje a mocného čaroděje. Také byl velice půvabný už však nebyl mezi živými...nebo,  že by ano?
Tato hostina byla první kdy bylo slyšel jen přátelské povídání a cinkání příborů. Byla první a na dlouhých sedm let také poslední. Tehdy to však nikdo nevěděl.

•••••••••••••••☆•••••••••••••••••☆•••••••••••••

Byl začatek druhého ročníku a nikdo netušil nic špatného taky proč,  že?  Celý první ročník naši milovaní studenti zvládli v pořádku. Tedy až na Riiny velice časté návštěvy ošetřovny,  Removo podivné mizení a vymyšlení názvu pro Nebelvírskou partu kluků jež pořád spůsobovali problémy. Poberti. Riaa byla vlastně jediná, která se bavila se všemi Poberty bez výjimky. Sophi a Lily se bavili jen s Remem a občas Peterem, Luna,  která měla v plánu se letos hlásit do famfpálového teamu sem tam prohodila pár slov s Jamesem. Já je měla všechny hrozně ráda. Jak Siriho s jeho uchylnými řečmi tak Jamese s jeho nakažlivou láskou k mé zelenooké kamarádce.
Všechno bylo skvělé a já myslela,  že to tak bude i po prázdninách...nebylo.
Netušila jsem co jsem jim udělala ale fakt,  že se mnou moji nejlepší přátelé nemluví mě strazil k zemi. Přestala jsem mít do všecho chuť. To byl odjezd do Bradavic  na začátku třetího ročníku.  Všechno se pokazilo už dřív ale nikdo a už vůbec ne Ria netušil co se stalo. Celý rok byl pro ni hotová muka. Její přátele s ní nemluvili. Ignorovali ji jako by byla nikdo. Snažila se z nimi navázat kontakt přes dva roky. Nic se nezměnilo  jen oba byla na dně a zlomená.

BU BU BU to jste nečekali, že? Ale nezdá se vám tato noční můra. Misty se opravdu snažila a napsala další kapitlu. Snad si ji užijete a nezapomeňte vaše názory mě vždy potěší.