Ahoj tak jsem konečně zpátky. A živá. Moc se omlouvám, že na každou kapitolu této knížky musíte čekat tak dlouho ale věřím, že už se to zlepší. Taky vás chci upozornit, že jsem předešlé kapitoly trochu pozměnila tak kdybyste chtěli tak se podívejte.
Vaše Misty🖤

Vypravěč :
Tentokrát začnu zase Ariel ano vím,že je to vůči Siriusovi nefér ale jinak to nejde.

Ariel:
Autobusem jsem se dostala na nádraží King Cross a prošla přepážkou tak jak mi v dopise poradili. Páni. Čekala jsem všechno možný ale tohle ne. Vlak byl natřen krvavě červenou barvou a pár částí bylo černých třeba nápis který hlásal: Bradavický Expres. Na nástupišti bylo plno rodin loučícími se se slzami v očích. Na místě kde by mělo být srdce mě podivně píchlo. Bylo mi líto ,že s macechou nemáme lepší vztah.
  Raději jsem těžký kufr vytáhla dovnitř do vlaku a vydala se hledat prázdné kupé abych nikoho neotravovala. Na klíně mi spala Secret a já si četla. Po chvilce jsem ho našla a o pár vteřin později do kupé nakoukla zrzavá hlava dívky která vypadala mile. Představila se mi jako Sofie. Během povídání si spolu jsme se nějak dostali i ktomu ,že mi říkají Popelka. ,,Proč?" Ptala se jedná z mích budoucích nejlepších kamarádek. ,,Macecha mě nemá ráda a služebnictvo musela z finančních důvodů propustit tak si ze mě udělala služku." ,,To je mi líto."
,,Nemusí zvikla jsem si." ,,A co kluci?" ,,No ještě jsem kluka neměla a ty?" ,,Taky." ,,Nojo kluci jsou moje." Řekla hezká blondýnka s andělčím úsměvem. ,,Ahoj já jsem Ariel a tohle je Sofie." ,,Ahoj já jsem Luna můžu si přisednout?" ,,Jasně Luno posaď se." Sofie i Luna byli super zjistili jsme, že toho máme dost společného a obě jsem si hned zamilovala . Než se vlak dal do pohybu tak si k nám přisedla ještě čtvrtá osoba neboli Lily Evansová. Byla moc milá. No vlastně s Lily k nám přibyl ještě její kamarád Severus ale ten mi přišel takový divný. Hlavně ty jeho vlasy. Nechápala jsem proč si je neumil.

Vypravěč:
Taaak a už se k vám vracím se slibovaným mladým panem Blackem. Jaká bude asi jeho cesta do vysněného nového domova a pozná nové přátelé?

Sirius:
Už se těším až budu ve vlaku. Nemuset poslouchat  matčiny řeči o čisté krvy, konečně. Taky bude určitě fajn dostat huláka až se nedostanu do Zmiozelu nebo až mě jako krvezrádce vydědí ale to je jedno.
  Já vím, že do té hadí koleje nepůjdu ani kdybychměl dostat pět set ran ohnivým bičem. Možná jsem Black ale určitě neplánuju být dalších Blackem smrtijedem. Těch už je v rodině dost. Naopak Blacků krvezrádců je dost málo  ušklíbnu se ,rozloučím se s otcem, matkou a svým mladším bratrem a nastoupím do vlaku.
  Jak tak tím vlakem procházím tak najdu jedno prázdné kupé hned na konci. Nojo ale co když si nikdo nepřisedne? Neblázni Siriusi určitě si někdo přisedne. Mluvím sám se sebou když tu slyším jak někdo klepe na dveře. Otočím se k nim a uvidím simpaticky vypadajíciho kluka s hnědými vlasy a brýlemi. Když zjistí, že se na něj dívám tak otevře dveře a spustí:,,Ahoj mohlbych si přisednout? Všude jinde je plno.",,Jo jasně jsem Sirius. ",,James." Potřeseme si rukama a začneme si povídat. Po nějaké době na kupé zaklepe další kluk a taky chce azil, který mu poskytneme. Byl to Remus Lupin a ne ještě to nekončí chvíli po Remusovi, který je mimochodem super jen trochu jinak než James, přišel k nám do kupé i tlouštík Peter Pettigrew. Aniž bych to věděl tak jsem seděl v kupé se svými budoucími nejlepšími přáteli.

Vypravěč:
Možná vám to přijde zbytečné vyprávět příběh i z Jamesova pohledu, když už se seznámil se Siriusem ale věřte, že tak to není. Také se s vámi chci rozloučit na dobu neurčitou.....

James:
Ráno jsem se vzbudil už v šest ráno jak moc jsem se těšil na svoji první cestu do Bradavic a Bradavice samotné.
Nemohl jsem se dočkat toho, že poznám nové lidi,najdu si skvělé kamarády a třeba i dívku svých snů. Celé dopoledne ale probíhalo v jednom velkém zmatku. Nojo no nemohl jsem najít svoji hůlku. Naštěstí jsem ji ale brzi našel tak jsem se s rodiče přemístil na nádraží King Cross.
,,Musíš proběhnout přepážkou mezi nástupišti 9. a 10. Jamesy.",,Jsi si jistá mami?" Nedůvěřivě se zahledím na pevnou, cihlovou přepážku.",,Naprosto zlato,"pocuchala mi vlasy. Tak jsem se teda rozběhl a těsně před překážkou zavřel oči.  Místo tvrdého nárazu, který jsem očekával jsem ale běžel dál. Tak jsem opatrně otevřel oči a poprvé spatřil Spěšný Bradavický Expres a celé nástupiště devět a tři čtvrtě.
Naložil jsem tedy kufr do zavazadlového prostoru, v ruce držel klec se sovou a rozloučil se s rodiči. Budou mi chybět. Pak jsem se už jen vydal najít kupé a narazil jsem na jedno kde seděl jen jeden kluk. Tak jsem zaklepal a po chvili vstoupil. 

Ps: komentář by mě moc potěšil.