Zase pohled hnědého vlka :)

Stále se na mě vyděšeně koukala a já nechápal co může být tak děsivého na kousku masa.
“Jez, prosím tě. Potřebuješ to.„ pobídl jsem jí. Pomalu začala jíst s pohledem upřeným na mě.
Lehl jsem si a čekal. Když dojedla, zůstala půlka masa které jsem jí dal. Myslel jsem že to dojí, ale ona se snažila postavit. Kdykoli jsem se jí snažil pomoct, zavrčela. Nakonec se jí to povedlo a udržela se na zesláblých nohách. Vykročila k nejzvdálenějším místě jeskyně a sedla si tam. Respektoval jsem to, ale zvědavost mě přemohla a já se musel zeptat na pár otázek.
“ Promiň že se ptám, ale jak se jmenuješ?„ podívala se na mě zvídavým pohledem.
“ Aris. „ promluvila konečně. Potom se na mě podívala vražedným pohledem s otázkou a ty ?
“ Chance. „ odpověděl. Přikývla a lehla si. Musel jsem jí říct že je moje družka. Musel. Jenom jsem nevěděl jak.
“ Odkud jsi ?„ zeptal jsem se.
“ Od severní části Losí řeky. „ řekla.
“ Tam nedaleko sídlí smečka Moon Dancerů ne?„ zeptal jsem se a cítil že to bude mít i následky.
Prudce se zvedla a zavrávorala, ale mou pomoc nechtěla. Odešla ven, pomalým krokem k řece. Nejspíš mi odpovídat nechtěla.
“ Odkud jsi ty?„ zeptala se když jsem k ní došel.
“ Od Whintefellovi hory, jižní část. Odešel jsem od rodiny celkem brzo, chtěl jsem poznat svět. Odtud jsem prošel celou severní část Králičího lesa až k Severnímu pohoří a pak jsem šel přes Letní louky až sem. „ odpověděl jsem jí.
“ Potkal jsi cestou smečky? „
“ Pět. Dark fallů a Solarské smečky. V jedné ze Solarských jsem chvíli pobýval, nakonec jsem to, ale vzdal a rozhodl si založit vlastní rodinu. Do teď jsem hledal družku. „ odpověděl jsem jí.
Nakonec jsme si povídali, teda spíš jsem povídal já.
Z dálky se ozvalo táhlé vytí a Aris sebou prudce trhla.
“ Moon Danceři. „ zašeptala a mě to stačilo abych pochopil že má družka je v nebezpečí.
“ Pojď. „ řekl jsem a ona vstala, nejspíš ve mě začínala mít důvěru i když ne takovou jakou bych chtěl. Tlapky měla rozklepané, ale udržela se na nich což bylo fajn. Ale ne dostačující, na rychlý běh. Musel jsem jí bránit. Když mě překvapila. Vydala se směrem odkud jsem před čtyřmi dny přišel a našel své štěstí. Přikývl jsem a ona se rozběhla, nejistě ale bylo to tam. Následoval jsem jí a v některých momentech ji přidržel.
Pomalu jsme se vzdalovali od smečky. Museli jsme.
“ Nedaleko je menší jeskyně, kterou nenajdou. „
“ Určitě?„ zeptala sé mě.
“ Určitě. „ byl jsem si tím jist, pokud budeme mít takový to náskok tak nás neuvidí vcházet do skryté jeskyně, a vystopovat nás nedokážou, před ní byla řeka, po které jsme museli zahnout. Bál jsem se že Aris bude moc vyčerpaná a nepřejde řeku. To byl aktuálně můj největší problém. Po chvíli jsem uviděl známou řeku a kývnutím dal vědět vlčici směr.
Už jsme byly blízko, ale smečka nás doháněla.
Přidal jsem do kroku, a Aris se mnou.

Omlouvám se za neustálá zpoždění, nestíham. Doufám že se vám kapitola líbila, a nezapomeňte napsat názor na to jestli se jim útěk povede.
Mějte se hezky,
Storm 🐾🐺