„Počkej!" zakřičel za námi někdo. Podle hlasu jsem poznala Aarona. Otočila jsem se a koukala na něj jak k nám běží s MOU knihou v ruce.
„Tvá kniha." řekl jen a podával mi ji, „Je půjčená na mě." Řekl to jen tak, ale z jeho lišáckého úsměvu bylo vidno, že tím pádem se znovu uvidíme.
„Děkuju." řekla jsem a chytla knížku. On ji ale nepustil. Chvíli mi koukal do očí a pak pokrčil rameny.
„Měli bychom si vyměnit čísla, abychom se sešli na předání knížky."
„To bychom asi měli." přisvědčila jsem. Nadiktoval mi číslo a já ho prozvonila, aby měl i mě telefonní číslo.
„Jakže si říkala, že se jmeuješ?"
„En."
„A celé jméno? "
„Bude ti muset stačit En." s těmi slovy jsem naskočila do auta a odjela domů číst si mou knihu.
„Co se tak zálibně koukáš?" vytrhla mě ze snění Cory.
„Jak zálibně? Co to vykládáš?" zčervenala jsem.
„Líbí se ti?" zaskočila mě.
„Ovšemže se mi líbí. Miluju tu knihu." pokoušela jsem se ji odvést od tématu, ke kterému směřovala.
„Nemyslím tu knihu. Myslím toho kluka." mrkla na mě.
„Aarona? Prosím tě, co si to myslíš a vůbec... Věnuj se řízení." potutelně se usmála, ale dál už neřekla ani ň. Má jediný štěstí.

‚Jak se ti líbí kniha?' zabrněl mi mobil okolo desáté večer.
‚Víš o tom, že slušní lidé neotravují slušné lidi po desáté večer?' odepsala jsem Aaronovi.
‚Je 21:58 ještě mám čas. :D' nad tím jsem se musela pousmát.
‚Tu knížku budu mít zítra dočtenou.' oznámila jsem mu.
‚Jsi rychlík. :) U čeho jsi?'
‚U Enjolrasovi smrti :(' odpověděla jsem mu.
‚Víš o tom, že když umřel on umřelo i spoustu dalších?' To vím taky!
‚To nevadí. Už je deset. Dobrou noc.'
‚Nechceš mi namluvit, že budeš spát, že ne?! Vsadím se, že si budeš ještě DLOUHO číst.'
‚To tě nemusí zajímat, co budu nebo nebudu dělat. :P '
‚Dobrou noc, Ponine.' (Prosím čtěte [ponýn] ale to vám asi nemusím říkat :D)
Ponine? Proč mi řekl Ponine?
‚Proč Ponine?' žádná odpověď.
‚Hej!' opět nic.
‚Odpověz mi!!!'
‚Dobrou noc, Ponine :)' jediná odpověď. Tohle si brzy vypije.

„Enjolrasi! Pojď sem." zvolal někdo. Neviděla jsem ho. Stála jsem uprostřed ulice ze všech stran obehnanou domy a ... o můj bože... barikádami.
„Promiň." omluvil se nějaký chlapec, když do mě narazil. Aaron?
„Enjolrasi, podívej se." ne, ne Aaron, Enjolras. Rozešla jsem se k nim, abych viděla, na co se dívají.
„Ponine, dolů. " strhl mě Enjolras za rameno zase zpátky, „Si blázen?" koukal na mě se strachem v očích. Koukala jsem do mořské modři jeho očí a utápěla jsem se v ní.
„Neboj se. Jsem opatrná. " řekla jsem a bezděky jsem ho pohladila po tváři. Chytl mou ruku a lehce ji políbil.
„Jen nechci, aby se ti něco stalo. " usmál se a políbil mě.
„Enjolrasi, útočí! " křikl někdo. Pak jsem slyšela jen výstřel a všechno zahalila černočerná tma.

„En! Probuď se." pokoušela se mě probudit Cory.
„Ještě chvíli. " zamumlala jsem a otočila se na druhý bok.
„Musíš k doktorovi." řekla.
„Ne!"
„En, vezmu ti Bídníky!" zahrozila. Hned jsem byla na nohách. Zvedla jsem ruce před tělo.
„Hlavně klid. Polož tu knihu zase zpátky. " pomalu jsem se k ní přibližovala.
„Ty jsi komická. Seš skoro na konci. Tipuju to na půl třetí."
„Půl druhá." opravila jsem ji.
„Máš chodit spávat dřív. " vyčetla mi. Protočila jsem oči.
„Nemáme jít k tomu doktorovi? " sebrala jsem ji knížku a odšourala se do koupelny.

O dva týdny později, kdy mi Aaron psal skoro každý večer a vždy se rozloučil slovy ‚Dobrou noc, Ponine' , jsem mu napsala, že potřebuji vrátit svou knihu. Odpověděl mi pouhé ‚Ok. 16:00 u knihovny.'

„Dorazila si." přivítal mě.
„Zníš překvapeně."
„Kolikrát si to přečetla? " zeptal se, aniž by si všiml, že jsem něco řekla.
„Třikrát a půl. "
„Proč ta půlka?" zeptal se.
„Nechtěla jsem znovu číst, jak Enjolras umírá." zamumlala jsem.
„Tak pojď, Ponine. "
„Proč mi říkáš Ponine?" zamračila jsem se.
„Vypadáš jako ona. Malá, hubená, bystrá, odvážná, pěkná... " zarazil se, když to řekl a koukl na mě. Zčervenala jsem a usmála se.
„Tak pojď." zatáhla jsem ho za rukáv.
Když jsme stáli v řadě na vrácení knížky, koukal na mě.
„Co je?" zeptala jsem se ho a hlas se mi trochu zadrhl v krku.
„Nechceš... Ehm ehm... Nechceš zajít potom někam na kafe?" zrudl. Vypadal doopravdy roztomile.
„Nepiju kafe." řekla jsem, trochu posmutněl, „Kakao to jistí. " mrkla jsem na něj.
„Super." usmál se.

∆∆∆

Ahojte..
Další kapitola je tu. Nic moc, ale je tu. Věřte mi, bude to zajímavější.. Jen se k tomu musíme pomalu dopracovat. :D
Tak se mějte a zanechte vote nebo koment. :)
Díky
Vaše AB❤❤