Ahoj, ahoj! Zahajujeme třetí týden, i když tedy jedna Hiccazi vyšla už minulý týden, a s ním... Do dračic, já už tu cekla 😆. Je to Škyťák s Kamikazi, což je postava z původních knih. Já osobně jsem to pojala opět s novým au a tentokrát to bude Medieval au, tedy středověk. Prostě jsem viděla Kamikazi jako... A teď nebudu prozrazovat. Radši si to přečtěte. Ale bacha! Pět tisíc slov. Jsem holt na tohle děsná 😅.

***

Popis: Kamikazi je nejlepší bojovnicí ve všech královstvích a rozhodně to hodlá dokázat. Holky jsou koneckonců ve všem lepší než kluci, jak vždycky říká.

Ne snad?

Mezitím na hradě v Blpském království žije mladý, neobvyklý princ, který potřebuje nejen osobního strážce, ale i kamarádku.

Zaujalo vás to? Pokračujte prosím k příběhu 😉.

***

Kdesi, daleko předaleko, tam, kde moře bilo do mocných skalisek tak silně jako ten nejzdatnější kovář do nového meče, se nacházelo Blpské království. Mnohé sousední kraje ho často škádlívaly kvůli jeho jménu, ale nikdo nemohl popřít, že se rozhodně jednalo o jedno z nejbohatších království s těmi nejzdatnějšími bojovníky, rytíři a také vycvičenými draky. Královská rodina byla známá naprostým mírem s draky. Nesloužili jen jako jakési nástroje k přepravě, práci a boji jako jinde, byli to přátelé a členové rodiny.

Tato fakta velmi těšila mladou válečníci, která se svými vlastními dračími přáteli, trhačem tryskovým Tajfunem a rozmarnicí Hromůrou vešla do jedné z mnoha vesnic, kde se to jen hemžilo šťastnými lidmi a jejich dračími spojenci, kteří spokojeně ujídali a pili z korýtek, jež královská rodina nechala vystavět.

"No, parťáci," řekla si s úsměvem na tváři a mečem opřeným o rameno, "tady se nám bude žít. Tady snad konečně uznají řádnou bojovnici."

"Bojovnici s tou nejkrásnější loveckou dračicí na světě," připomněla se Hromůra, která jakožto z mála dračic ovládala dokonalou lidskou řeč. "Nezapomínej na mě."

"Věř mi, na tebe se nedá zapomenout," řekla jí trochu jako urážku, ale malá dračice to vzala jako lichotku a nad tím až změnila barvu ze zlaté na fialovou. No jo, to holt byly rozmarnice.

Tak to byla Kamikazi ze Zbojbnického království a její dračí parta. Nedávno vyrazila do světa, aby ukázala, že je ta nejlepší bojovnice na světě, nehledě na to, co všichni ti mužští troubové o holkách říkali. Už teď, když procházela vsí oblečená v kalhotách a zbroji, viděla, jak na ni všechny ty prosté ženy a muži hledí s šokem a menším opovržením.

"Hn. Draci nebo ne, hňupi jsou všude," zabručela. "Jak jen ukázat, že jsem lepší než všichni mužský? Kéž by nějak šlo všechny nejlepší bojovníky dát na jedno místo, a tam je pak hezky sejmout."

"A co na turnaji o místo princova osobního strážce?" navrhla Hromůra a Kamikazi nato: "Jo, přesně něco takového. Ale kdy se něco takového stane?"

"Já nevím. Tak si to přečti."

Kamikazi nechápala, ale pak to uviděla. Plakát s vyhlášením! Král Kliďas Velikán sháněl osobního strážce pro svého syna, prince Škyťáka Strašného Třesku III., tak zval všechny bojovníky z království, aby se o tuto místo utkali!

"Hromůro, to je dokonalé!" šílela. "Musím se přihlásit. Všem tam vytřu zrak."

"A kdy to je?"

"Je to... ACH! UŽ ZA DESET MINUT! A KONÁ SE TO AŽ V HLAVNÍM KRÁLOVSKÉM MĚSTĚ!" Honem si plakát schovala a pak hupsala na svého jezdeckého draka.

"Honem, Tajfune! Do hradního města! Rychle jako vítr!"

Mladý trhač vyhověl, roztáhl křídla, a už mířil do dálky, kde se rýsoval nádherný, starý hrad.

***

Na něm, ve velké, zdobené knihovně, seděl princ Škyťák. Byl to krásný, mladý hoch. Vlastně už muž. Již dosáhl osmnácti let, stejně jako jeho noční běs, co si polehával vedle jeho stolu, jako by tam patřil. Princ měl zrovna výuku, ale zatímco jeho profesor vykládal bohové věděli co, on se radši soustředil na chybějící ocasní ploutev svého draka, a tajně mu kreslil a navrhoval novou. Měl tam spoustu tajných kreseb svých vysněných představ, ale než se nimi mohl pokochat, do stolu praštilo ukazovátko, jelikož si ho jeho kantor všiml.

"Vaše Výsosti, kolikrát vám to musím říkat?! Musíte se soustředit!"

"Ale já se soustředím!" namítl jako ne typický princ. "Jenom to už znám, tak..."

"Tak jste se rozhodl flákat? Co si to tam kreslíte? Ukažte."

"Ne."

"Vaše Výsosti," řekl přísněji a obrázky mu chtěl vzít. Škyťák začal vyloženě křičet ne, už i jeho drak se do toho chtěl vložit, ale předběhl ho lidský hlas.

"Svene!"

Kantor ihned přestal, když se objevil silný muž, mladší než on, ale starší než princ, zjevně se silnou myslí a způsoby. Jeho hlas byl hladký a upravený stejně jako jeho vous a elegantní šat.

"Takto se k princi nechováme," řekl.

"Ale Viggo..."

"Pro tebe pan Pochmura od nynějška. Už jdi. Výuku odteď přebírám já."

"Ale vy jste královský rádce, ne učitel."

"To si zařídím. A už jdi, než zavolám stráže."

Po tomto ten starý morous už odešel. Viggo počkal, až bude ze dveří, a pak přešel ke Škyťákovi.

"Neuhodil vás, že ne, Vaše Výsosti?"

"Ne," usmál se Škyťák a znovu pohlédl na své kresby. Vzal tu nejnovější a tu Viggovi ukázal.

"Je to systém automatického ocasu pro Bezzubku," řekl. "Myslíš, že to bude fungovat?"

Viggo nad tím opravdu přemýšlel. "Je to vskutku pozoruhodné," uznal. "A jistě by to bylo dokonalé, kdybyste pro toto měl více času a prostoru."

"Nemohl bys to u táty zařídit?"

"Pokusím se, ale dnes ne. Dnes musíte být na turnaji o místo vašeho osobního strážce. Je to velmi důležité. Váš otec hodně dbá na sílu, ale já ho upozornil, že osobní strážce hlavně musí vyhovovat vám. Musí to být někdo, komu budete věřit. Ta osoba bude s vámi na každém kroku."

"Já vím," zabručel Škyťák. "Ale já o to nestojím. Už takhle mám hrozně málo času pro sebe a na své věci."

Jeho pohled zabloudil zpět k jeho kresbám. Z nějakého důvodu ho obzvláště zajímal růžek jedné, kterou odmítal ukázat.

Viggo na něj však netlačil a jen řekl: "Jsem si jistý, že jednou dokážete velké věci. Vaše mysl není jako jiných princů. Dbáte na mír a blaho ostatních, jak lidí tak draků. Znám prince, co chtějí jen bohatou a krásnou princeznu za ženu."

"Tyhle věci mě vážně nezajímají," přiznal. Zjevně v tom bylo něco osobního, tak když se k němu jeho drak Bezzubka tulil, aby ho utěšil, pohladil ho a přitom řekl: "Viggo, budu se muset jednou oženit?"

"Povinnost to velí," uznal. Avšak pak dodal: "Ale vás žádná žena nikdy nezkrotí. To vím jistě."

Díky tomu se Škyťák usmál. Aspoň trochu. Potom Viggo řekl: "A teď půjdeme. Musíte se ještě náležitě upravit než vystoupíte před lid."

"Vždyť já vím." Po tom, co si zabručel, vstal, řekl: "Jdeme, Bezzubko," a když vstal i jeho noční běs, všichni tři se uráčeli jít připravit na tu velkou událost.

***

Na královském dvoře bylo víc rušno než obvykle. Mladí i staří rytíři a válečníci snad ze všech koutů světa tam porovnávali své síly snad celou věčnost! Meče, sekery i kladiva o sebe narážela jak divá a zápasy čistými pěstmi a tělo na tělo také nechyběly. Lidé z Blpského království i služebníci hradu seděli na tribunách, aby byli svědky, kdo dostane tu největší čest a sice chránit jejich milovaného prince. Byla to velmi vzrušující podívaná.

Princ s králem seděli ve vyhrazené královské části na svých trůnech. U Kliďasova trůnu stál Viggo, jakožto jeho rádce a u Škyťáka opět poslušně seděl Bezzubka. Všichni byli ve svých nejlepší šatech a špercích. Škyťák se sem tam zatahal za límeček nebo něco jiného, aby si udělal větší pohodlí, ale moc to nezabíralo. Nesnášel královské šaty, a hlavně tyhle. Jakoby nestačilo, že byl nucen sledovat násilí v praxi. To taky k smrti nenáviděl. Chtěl si na ty nervy dát čokoládu, co mu nabízela služebná z tácu, ale jeho otec mu to zakázal.

"Ne, teď ne, synu. Jen seď rovně a dávej pozor. A neošívej se tak už."

Škyťák povzdechl, řekl: "Ano, otče," a provedl. Nechtěl svého otce zklamat, ale bylo to mučení.

Turnaj už vrcholil a to neběžel zase tak dlouho. Nejlepší ze všech, Eret, syn Ereta, si zrovna zkušenými pohyby mečem a svým svalnatým tělem podával naopak mrštného, exotičtějšího a tajemného bojovníka jménem Krogan. Ten se pohyboval jako žádný člověk, kterého kdy Škyťák viděl. Překvapivě začal vyhrávat. Jak se obratně vyhýbal Eretovým výpadům, větší bojovník se začal rychle vyčerpávat.

Trvalo to tak dlouho, až samotné vyčerpání byl nakonec Eretův konec. Doslova. Když už padal k zemi unaven, najednou odnikud vyrazila dlouhá dýka a bodla Ereta do břicha. Všichni zalapali po dechu včetně Škyťáka. Dav krátce nato začal jásat, jelikož toto byl poslední souboj, a tak byl nyní znám vítěz. V této době smrt na turnajích byla jakýmsi zpestřením, ale Škyťákovi se to nelíbilo. Ani ten Krogan se mu nelíbil. Když se otočil a podíval se na něj jako na svou výhru, pocítil něco, co nevěděl, co to je, ale rozhodně se mu to nelíbilo. Měl chladnokrevné oči a místo úsměvu ďábelský úšklebek.

Viggo měl pravdu. Jeho osobní strážce mu musel vyhovovat. A tohle nebyl ten pravý člověk.

"No, asi už známe vítěze," řekl Kliďas s úsměvem. "To jsem rád. Tenhle Krogan bude dobrý."

Viggo si všiml Škyťákova prosebného pohledu, ať něco udělá, tak zasáhl: "Vaše Veličenstvo, rád bych připomenul, že toto rozhodnutí by měl hlavně učinit princ. To jeho bude následovat na každém kroku."

"Je to nejlepší bojovník! Co víc by chtěl?!"

"Tati," ozval se Škyťák hlasem malého syna a nikoliv prince, "jeho nechci. Prosím tě, nenajímej ho."

Král opravdu zaváhal. Ale pak se mu vybavila jistá vzpomínka a uvědomil si, co musí udělat.

"Ne," řekl pevně. "Nemůžu riskovat, že by se ti něco stalo. Už jsem přišel o tvou matku, nechci přijít i o tebe. Proto dostaneš výherce tohoto turnaje a basta."

Než se Škyťák mohl vyjádřit, jeho otec povstal, aby učinil královské prohlášení. Jakmile se nádvořím rozhostilo ticho, začal mluvit.

"Mí drazí blpané! Já, král Kliďas Velikán, nemohu být šťastnější, že jsme konečně našli našeho šampiona, který bude mít tu čest chránit ten nejcennější poklad tohoto království, a sice mého syna, prince Škyťáka Strašného Třesku III.!"

Škyťák s Bezzubkovu znovu pohlédli na Vigga a ten bohužel jen udělal pohled, že je mu to líto. Kliďas se chystal říct konečný verdikt.

"Jméno nového princova strážce zní...!"

"POČKAT!"

Se zvukem, jak do arény najednou rychle jako tryska vlétl drak, zaznělo i hromadné zalapání po dechu od všech diváků. To byla Kamikazi! Ale pro ostatní, co ji neznali, to byla jen dívka v mužském oděvu, jak si stoupá přímo před krále a pevně říká: "TO JÁ JSEM NEJLEPŠÍ BOJOVNÍK ZE VŠECH!"

"JO! JAK ŘÍKÁ!" přidala ještě Hromůra a to teprve všichni zalapali po dechu. Drak, co plynně mluvil lidskou řečí?! Co to jenom bylo?!

Mnohé to upřímně vyděsilo, ale Škyťáka naopak hrozně potěšilo. Na mladou bojovnici asi v jeho věku i její draky koukal s velkým úsměvem na tváři a uchváceným pohledem v očích.

"Já," pokračovala bojovnice, "jsem Kamikazi ze Zbojnického království! A jsem nejlepší bojovnice, šermířka, lovkyně, mistryně maskování i dračí jezdkyně a ještě mnohem více! Porazím kteréhokoliv muže, který se mi postaví, a to bez sebemenší námahy! Tak co?! Kdo se mi postaví?!"

Chvíli bylo ticho.

A pak přišel smích. Všichni se smáli. Od Krogana přes ostatní bojovníky, kteří přežili, až po obecenstvo.

"Co se smějete?! Holky jsou lepší než kluci!" šílela Kamikazi.

Avšak někdo se jí přeci jen nesmál. Byla královská rodina. Škyťák ani nemusel otce pořádně poprosit, aby jí bránil, a on zvolal: "TICHO!" To pak bylo ticho.

Kliďas tedy řekl: "Mnozí z vás to neví, ale má žena, vaše královna, byla jednou z nejlepších bojovnic, jakou jsem měl tu čest za život poznat! Žádám tedy, abyste s touto dívkou jednali s úctou jako ke kterémukoliv jinému bojovníkovi!"

"Ať bojuje, Vaše Veličenstvo," zašeptal Viggo Škyťákovo přání, a král provedl: "A toho docílíme jen tak, že jí dovolíme se zúčastnit!"

"Cože??" šílel Krogan, i když s takovou podivnou sebejistotou. "Ale Vaše Veličenstvo, já jsem již vyhrál!"

"Ale ještě jsem jméno výherce oficiálně neuvedl!" namítl král. "A takto se se mnou nehovoří. Byl jsi varován. Nyní proběhne poslední souboj. Utkáš se ještě s lady Kamikazi."

Krogan zavrčel a obrátil svůj vzteklý pohled na mladou bojovnici.

"Ty malá harpie. Jen počkej. Za chvíli se tě zbavím."

"Nemyslím si," řekla Kamikazi s úsměvem a už si připravila meč. Své draky poslala k ostatním drakům, pak zaujala postoj v bitevním kruhu a napjatě čekala na startovní dračí výstřel.

Čekala a čekala, až najednou Bezzubka vystřelil malý plazmoplamen do nebe. Jakmile vybuchl, začal boj.

Kamikazi vyrazila jako první. Vyskočila přitom jako štírák dravý, což normálně klidného Krogana zaskočilo, takže místo číhání se s otočkou vyhnul a tasil svou halapartnu. Věděl, že s ní meč porazí spíš, ale Kamikazi toho využila, za tu halapartnu ho čapla a zase vyskočila. Krogan ji stále pevně držel, takže se její salto vytočilo zpět a ona ho tak velmi nečekaně celou svou váhou kopla do zad. A nejen kopla, ale když se skácel na zem, ještě na něm chvíli stála, přičemž mu meč držela u krku. To diváky i válečníky až uchvátilo. A hlavně Škyťáka. Ta holka byla skvělá! Byla mazaná a využívala protivníkovu sílu proti němu, místo aby mu šla po krku. To respektoval.

Začal odpočet k výhře, ale Krogan se ještě nenechal být. Ihned se otočil a svou nohou podkopal ty její. Ona však byla tak malá a pružná, tak riskovala. Když dopadla na zem, odhodila meč, vyšvihla se na ruce a než ji Krogan mohl sťat hlavu, ona se kotrmelcem vyhnula a meč si zase vzala.

"Do toho, Kamikazi!" fandili jí její draci.

Kroganovi začala docházet trpělivost. Proč ještě nebyla mrtvá?!

Kamikazi se jen usmála a řekla: "Ale copak? Smutný, že dostáváš nakládačku od holky?"

Krogan zařval a tentokrát on vyběhl první. Chtěl udělat skluz a doslova ji podříznout nohy. Ale ona byla rychlejší. Meč použila jako odrazovou tyč, a když její tělo vylétlo, Krogan pod ní sklouzl, a tak ho přeskočila. Nic se jí nestalo.

"Jo!" vykřikl Škyťák. Tohle byla větší zábava sledovat. Už v duchu prosil, ať ona vyhraje. Nějak věděl, že z ní chce mít svého osobního strážce. A upřímně, to, že to byla holka, tu myšlenku jen povzbuzovalo.

Kamikazi to už chtěla ukončit, tak po přistání předvedla pár triků s mečem, aby už tak vytočeného soupeře zmátla. Rozhodně ho zmátlo, když lesklý meč vyhodila do vzduchu. A když na něj hleděl, bleskurychle, a hlavně nečekaně, kolem něj byla smyčka provazu!

"Co to...?! Ou!" Kamikazi škubla, zablokovala mu ruce, pak ho tak rychle, až to ostatní skoro neviděli, svázala celého, a když to měla, chytla padající meč, ním ho strčila do čela, a on se skácel k zemi. Bylo to tak ponižující, ale vážně se nemohl pohnout! Takhle pevné uzle ještě neviděl!

Než se nadál, zatroubil konečný odpočet a tak i jeho prohra. Kamikazi vyhrála!

"Jo!" zajásal Škyťák tak, až vyskočil z trůnu. I Bezzubka jásal, ale Kliďas si pořádně odkašlal, čímž oba přinutil si zase slušně sednout.

Král si naopak stoupnul, aby to konečně ukončil.

"KONEC! TÍMTO OFICIÁLNĚ UKONČUJI TURNAJ! A OZNAMUJI, ŽE NOVÝM OSOBNÍM STRÁŽCEM PRINCE ŠKYŤÁKA STRAŠNÉHO TRESKY III. SE NESTÁVÁ NIKDO JINÝ, NEŽ LADY KAMIKAZI Z KRÁLOVSTVÍ ZBOJNIC! BLAHOPŘEJI!"

Někteří muži si zabručeli, ale spousta lidí opravdu jásala. Hlavně ženy. Tohle bylo totiž velmi inspirativní.

Kamikazi se jen opíjela svou výhrou. "Jo jo, přesně tak. Holky jsou lepší než kluci. Až na tebe, Tajfune."

To mladý trhač tryskový slyšel rád, tak se pomazlil stejně jako Hromůra.

"Já věděla, že to dáš."

"Jistě, že jsem to dala. Co bys jiného čekala?"

"Už se nemůžu dočkat, až budeme žít na hradě!"

"Počkat. Cože?"

"No teď jsi princův osobní strážce!" jásala Hromůra. "To znamená, že odteď budeme žít tady! Ó, to bude luxus! Konečně příbytek hodný dračice mé velikosti."

Kamikazi nedošlo, že teď byla svázaná královské rodině. Chtěla se jen utkat a ukázat, že je nejlepší. Nestála o to dělat bodyguarda nějakému rozmazlenému princátku!

"Myslíš, že se z toho půjde ještě vyvléknout?"

"Ne."

"A do dračic."

***

Do deseti minut byla Kamikazi už opatřena speciálním královským erbem a pláštěm, jelikož brnění jí museli vyrobit na míru, a Viggo jí ukazoval hrad. Bohové, to byla taková snobárna. A obrovská! Šlapali to snad hodinu.

"Zde je tvůj pokoj. Je přímo vedle princova," ukazoval konečnou část prohlídky, avšak tu nejdůležitější. "Budeš v něm spát ve vyhrazené hodiny. Jde z něj slyšet vše, co se u prince děje, takže ho budeš hlídat i v noci. Princ vstává v šest ráno a chodí spát v osm. V těchto hodinách mu budeš neustále po boku. Pouze v případech hygieny budeš stát pouze u dveří. Totéž od čtyř do pěti."

"Co se děje tehdy?"

"Princova osobní hodinka. Vyžádal jsem mu ji u jeho otce."

"Co v ní dělá?"

"Nikdo neví," odpověděl upřímně. "A všichni to respektujeme. Na králův příkaz. Porušení je trestáno. Rozumíme si?"

Kamikazi to přišlo absurdní, ale už dvakrát byla napomenuta a třetí prý nechtěla zažít, takže jen řekla: "Ano."

Viggo tedy přikývl a řekl: "Nyní se seznámíš s princem. Trvá na tom, že tě nejprve pozná, než spolu začnete trávit všechen čas."

Ani se jí nezeptal na názor, zaklepal, a když mu princ dovolil vejít, otevřel a ji pustil dovnitř.

"Budete mě potřebovat, Vaše Výsosti?"

"Ne, to zvládnu. Děkuji, Viggo."

Viggo se poklonil a nechal je osamotě. Kamikazi se hned rozhlédla po té obří ložnici, který by vydala za malou vesnici, a řekla: "Takže... co teď?"

Škyťák jen dál seděl na posteli, hladil Bezzubku a řekl: "To nevím. Co si povídat a poznat se?"

"Ne, díky."

To Škyťákovi bylo líto. "Tys asi nikdy nechtěla být mým strážcem, co? Upřímně."

Kamikazi nic neříkala, tak dodal: "Je to jen mezi námi a draky. Neřeknu to tátovi. Já nejsem na ty extra královský věci, honosnosti a tresty. Přede mnou se nemusíš bát říct, co si myslíš."

Kamikazi si myslela, že je to past, tak stále nic neříkala, ale Hromůra, co jí seděla na ramenou, ta se rozpovídala: "Dobrá, když ona nic neřekne, budu mluvit já. Já jsem Hromůra a jsem ta nejkrásnější a nejsilnější lovkyně ve všech královstvích."

Škyťák jen žasnul. "Tak ty opravdu mluvíš! Takže se mi to nezdálo!To je úžasné. Moc mě těší, Hromůro. Já jsem Škyťák a tohle je Bezzubka."

Noční běs pozdravil a to uchvátilo zase Hromůru. "No vida! To je mi vznešený samec!" Honem k němu přiletěla a lehla si na postel, aby mu byla blíž.

"Pověz, udatný krasavče, jsi tak silný a zdatný jak vypadáš?"

Bezzubka byl tímto velmi polichocen. Škyťák tedy navázal na dračí téma.

"Je opravdu úžasná. Znáte se dlouho?"

"Asi sedm let," řekla Kamikazi. Nechtěla to přiznat, ale začala nacházet v tom princi velmi silné sympatie. Opravdu byl tak hodný, pěkný a také velký drakomil, jak se o něm říkalo.

"Opravdu? To je skvělé. Já s Bezzubkou tři roky, ale jako by to bylo celý život. Tehdy totiž ještě Blp válčil s draky a k mým patnáctým narozeninám mi ho přinesl jeden lovec jako dar. Něco jako drahého mazlíčka. Měl poškozený ocas, tak nemohl létat, takže se prý na noc jiného nehodil, ale já k němu přirostl a od té doby se mu snažím ocas vrátit, aby mohl létat. Bohužel na to kvůli svým povinnostm nemám vůbec čas."

Kamikazi vážně, ale VÁŽNĚ nerada, ale opravdu začínala k tomu klukovi dosti přirůstat. Z tohohle totiž bylo jasně vidět, že nechce být princ. Že chce pomáhat drakům.

"Vážně se tady draci už neloví jen díky tobě?" zeptala se nakonec.

Škyťák nato nabídl místo na posteli se slovy: "Chceš to slyšet?"

Kamikazi chtěla. Takže riskovala svou povahu, přisedla se, a tak si začali povídat. Nakonec to dopadlo tak, že si povídali hodiny! Bohové, řekli si snad všechno! Své dětství, koníčky, zájmy, kde všude byli, historky o nich a jejich dracích. Hodně se u toho nasmáli. Obzvláště u té, kdy si Bezzubka během jedné hry zasekl hlavu v sudu. Potom se vložila samozřejmě do rozhovoru i Hromůra, aby to bylo trochu i o ní, a i u jejích historek se tedy taky pěkně nasmáli. Ovšem z úplně jiných důvodů.

Navzdory tomu, jak se Kamikazi té práci zprvu bránila, zjistila, že nic lepšího nezažila. Škyťák byl super! A vlastně jí platili za to, že s ním trávila čas, a že mohla bydlet na hradě! Hromůra si rozhodně užívala hlavně tu druhou část, ona spíš tu první. Pravda, někdy musela jen stát a koukat na Škyťáka, když třeba studoval nebo se učil šermovat, ale jinak, když to šlo, si povídal, blbli a smáli se. Viggo jí za to občas napomenul, že se musí soustředit, ale Škyťák ji uklidnil, ať si s Viggem starosti nedělá, že je vlastně hodný, i když z něj jde strach. To Kamikazi chápala.

Co však už nechápala, byla Škyťákova hodinka pro sebe. Každý den od čtyř do pěti se zavřel v pokoji a nikoho, ani ji, tam nepouštěl, a s nikým nemluvil. To ji děsilo. Znělo to depresivně, ale přitom se normálně mimo tuto hodinu Škyťák zdál šťastný, před ní i po ní, ač mu spousta princovských povinností vadila. Ona a Viggo byli jediní lidé, kterým se o těchto upřímných věcech svěřoval, což jí dělalo radost. Znamenalo to, že jí věřil.

Ale jednoho dne, asi měsíc po jejím nástupu, si uvědomila, že je tam malá žárlivost. Proč se svěřuje i Viggovi? Proč ne jen jí? On přece dělal přímo pro jeho otce, bylo to riskantní. A nejen to. Škyťák ČASTO mluvil o Viggovi. Vlastně o něm mluvil tak často, že jí to přišlo až podezřelé. Co s tím Viggem měl? Byl tak starý a nudný. Určitě ani nikdy neletěl na drakovi. A přesto, kdykoliv se o něm Škyťák zmínil, jedno jestli o něčem novém, co ho naučil, nebo jak hladce byl schopný se s kýmkoliv domluvit, jeho pihovaté tváře pohltil menší ruměnec.

Jednou, asi dva měsíce po jejím nástupu, jí to konečně nedalo, a když byli zase sami ve Škyťákově pokoji a hráli Palice a pařáty, jen tak mimochodem Viggovu nejmilejší hru, se ho zeptala: "Co máš s Viggem? Proč o něm mluvíš tak často? Je tu něco, co bych měla vědět?"

Mladý princ na chvíli přestal hrát, jak zaváhal, zda něco říct. Proč takhle jednal bylo totiž jedno z jeho největších tajemství. Takové, které nesměl vědět nikdo, ani Viggo. Ale ty dva měsíce neustálého sbližování s Kamikazi způsobilo, že jí věřil víc než komukoliv jinému na hradě, tedy kromě Vigga a Bezzubky. Bezzubka už to věděl, tak se tedy rozhodl, že to Kamikazi řekne, aby se aspoň trochu zbavil toho břemene.

"Musíš mi slíbit, že to nikomu neřekneš. Slib princi. Moc prosím."

Slib princi byl v podstatě královský příkaz, což Kamikazi neměla ráda, ale Škyťáka měla radši než kteréhokoliv kluka za život, takže souhlasila.

"Slibuji."

Škyťák se tedy zhluboka nadechl, a konečně to řekl.

"Já mám totiž Vigga rád. Jako HODNĚ rád."

To Kamikazi nečekala. Nebo respektivě něco v ní to nechtělo čekat.

"Rád?" ujistila se. "Jako... romanticky?"

Škyťák přikývl. "Jo."

V tu chvíli Kamikazi prolétly hlavou dvě myšlenky. První, jak mohl milovat někoho jako Viggo? A druhá, co už ji napadla,... Proč to nebyla ona?

Až teď jí to došlo. Jako on cítil něco k Viggovi, ona zase cítila něco ke Škyťákovi.

"Kamikazi?" oslovil ji Škyťák opatrně, když se zadrhla. "Jsi v pohodě? Vím, že to není úplně normální, obzvláště u prince, ale... jsme kamarádi, a já ti věřím, tak mě napadlo, že..."

"Ne ne, jsem v pohodě!" uklidnila ho, i když v duchu vyšilovala. "Já jen že.... Viggo. Páni. Co... Co se ti na něm přesně líbí? Ptám se tě jako kámoška." Byla to hrozná přetvářka, ale Škyťák ji zjevně vzal.

"Ou," nečekal princ tu odpověď. "No... Líbí se mi, jak je chytrý, a celkově... jak myslí. A upřímně..." To se trochu styděl přiznat, ale řekl to. "Přijde mi hrozně hezký."

"Opravdu?" nechápala. Pak jí došlo, že by ji mohl prokouknout, tak to otočila na: "Chci říct pokračuj!"

"No," Škyťák se nervózně zasmál a vážně pokračoval: "Je fakt, že mně na vzhledu nezáleží, ale on je vážně hezký. Má tak zvláštní oči. Jsou tak... jiné než u ostatních lidí..."

Pak mluvil o Viggovi asi další hodinu. Každou chvílí to pro Kamikazi bylo těžší a těžší, ale stejně mlčela a jen přikyvovala. To bylo Viggo tohle, a Viggo tamto, Viggo četl to a to, Viggo byl tam a támhle. To byla muka! To radši skřipec!

A takhle to šlo další tři dny. Škyťák byl tak rád, že měl o tom s kým mluvit, že už nemluvil o něčem jiném. Nakonec to dopadlo tak, že zase skončili ve volné odpoledne v jeho královské posteli a zatímco on dával dohromady nějaký svůj nový vynález a ona si leštila meč, on zase povídal:

"Rád bych někdy viděl nějakou jinou zemi. Nějakou s úplně jinou kulturou. Viggo byl už v Římě, v Japonsku, v Paříži. Myslíš, že by mě tam někdy vzal?"

"To nevím," řekla, aniž by se na něj podívala.

"Ale víš, co se mi na něm stejně líbí nejvíc?"

"To nevím."

"Líbí se mi, že mu záleží na mně," řekl prostě. "Ne na princi nebo veličenstvu. Chápeš?"

"Jo jo, chápu." Tohle se vážně už špatně poslouchalo. Bohužel to už nešlo bez Škyťákova povšimnutí.

"Děje se něco?" optal se starostlivě. "Posledních pár dní mi přijdeš přešlá. Jde o to s Viggem? Vadí ti to?"

"Ne!" řekla nuceně. "Já jen že..." Ne. Už to nemohla v sobě držet. Musela to ze sebe dostat aspoň trochu, tak, úplně automaticky, najednou řekla: "Já jen... že to není úplně vhodné, princ a rádce, a... Nebylo by ti líp, však víš, s někým... blíííž tvému věku?"

Škyťák úplně nechápal, ale nelíbilo se mu, kam to míří. "A-Ale já mám rád Vigga. A takového jaký je."

"Dobře dobře," musela to vážně ze sebe dostat ven, tak pokračovala. Nemohla to ovládat. "Ále... Nejde jen o věk! Nebylo by lepší být i třeba... s dívkou?"

Tahle slova od ní Škyťák nečekal. "Já... myslel, že ti to nevadí."

"Nevadí! Fakt ne!" bránila se stále. "Já jen... určitě není nějaká holka, co by se ti líbila? Aspoň maličko? Koneckonců holky jsou lepší než kluci, ne snad?" To byla její oblíbená věta, ale dnes ji poprvé použila v tomhle smyslu.

Avšak Škyťáka to zjevně zasáhlo víc než chtěla. Najednou vypadal, že se každou chvíli sesype. Zadržoval pláč, plašil se mu dech. Tuhle reakci nečekala. Nehledě na své pocity ke Škyťákovi, najednou jí bylo líto, že to řekla. Byla hrozná kamarádka. "Škýťo, já... Mrzí mě to, nechtěla jsem ti ublížit. Omlouvám se. Já jen, že jde o to,... prostě..."

"Běž pryč."

"Cože?"

"Řekl jsem běž pryč!" vyjel najednou se slzami na kraji a pěstmi v očích.

Kamikazi to nechápala "Škyťáku, já..."

"BĚŽ PRYČ!!! PŘIKAZUJI TI TO!!! BĚŽ PRYČ! BĚŽ PRYČ! BĚŽ PRYČ!!!"

Kamikazi nechtěla odejít, ale když na ni Bezzubka varovně zavrčel, aby poslechla, opravdu odešla. Zavřela za sebou dveře, za kterými na ni překvapivě čekala Hromůra.

"No, to jsi tomu dala," řekla.

"Tys poslouchala?"

"Dračí sluch. Navíc jsem nejlepší lovec. Já vím o všem, co se v tomhle hradě šustne."

"Takže víš i o tom, co dělá v pokoji od čtyř do pěti?"

"Ne. Já respektuji přání našeho přítele." Po těchto slovech si odlétla najít něco k snědku, takže tam Kamikazi zůstala úplně sama se svými pocity. Nejen s těmi ke Škyťákovi, ale hlavně s velkým pocitem viny.

Věděla, že nesmí opustit svůj post osobního strážce, takže se opřela o zeď vedle Škyťákových dveří a pak se podél ní sesunula na zem, kde si bědovala. Byla taková mula. Ona si prostě musela prosadit svou. Nemohla respektovat Škyťákovy pocity, se kterými se navíc bylo určitě velmi těžké svěřit. Ale ne, ona byla bojovnice. Ona musela zaútočit a bodat a bodat dokud nedostala, co chtěla. Až na to, že to nedostala. Jen něco zabila. To to tomu dala.

Škyťák v ní měl důvěru a ona to pokazila. Už nikomu nebude věřit. Ale to bylo špatně. Jeho povinnost a tahle doba mu zakazovala mít city k muži, natož ke královskému poradci. Ač teď o Viggovi mluví sebevíc, musí to být pro něj opravdu těžké. Doteď si o tom s nikým nemohl pořádně promluvit. Bohové, vždyť jeho otec ho určitě bude nutit oženit se s nějakou snobskou princeznou.

Na tohle nesměl být sám.

Asi necelou hodinu po hádce se odhodlala zase vstát a zaklepat na dveře.

"Škýťo, to jsem já. Chci se omluvit," řekla přes dveře. Neodpověděl. V tu chvíli si na hodinách na chodbě všimla, že je přesně 16:15. Škyťákova soukromá hodinka probíhala, takže mluvit nebude. To ji ale nemohlo zastavit.

"Hele, nemusíš mluvit. Jen poslouchej. Pravda je... že žárlím, jasný? Žárlím na to, jak jste si s Viggem blízcí. Sama nevím proč, protože na tyhlety zaláskování a další přesládlý věci nejsem, vlastně to upřímně řečeno dost nesnáším, tak nevím, co mě to najednou popadlo. Vím jen, že mě štvalo slyšet, jak takhle mluvíš o někom jiném. Je to dost na palici. Neznám jiného kluka, co by se mi tak líbil a ani co by před mladou holkou dal přednost dvakrát tak starému muži. Ale pro tebe Viggo zjevně znamená hodně, a tak... a tak nechci, abys ve mně ztratil oporu, kterou jsi doteď měl. Zjevně ne ve všem jsou holky lepší než kluci, uznávám. A mrzí mě to. Fakt že jo. A toho si važ, protože to jsem ještě nikomu nikdy neřekla."

Bylo ticho. Tak hrozné ticho. Snad nikdo v celém hradě ani nemuknul

Kromě Škyťáka.

"Omluva přijata," zaznělo tlumeně skrz dveře. "A... i já se omlouvám. Asi jsem ti totiž měl o sobě říct ještě něco. Ale musíš mi zase slíbit, že to nikomu neřekneš. Slib princi."

To Kamikazi vážně nečekala, ale svolila. "Dooobře, slibuji. O co jde?"

"Pojď dovnitř," zašeptal. "Ale ať tě nikdo nevidí."

Kamikazi se zmateně rozhlédla a když nikdo na chodbě nebyl, opatrně vešla dovnitř. Bylo to divné v tuhle hodinu.

A pak uviděla proč.

Uprostřed místnosti stála vysoká a štíhlá postava v nádherných, dlouhých, sametově rudých šatech s korzetem a černou krajkou a jemnými zlatými zdobeními. Dokonale rýsovaly její jemné křivky do krásy. Vypadala nádherně. A co víc...

...Byl to Škyťák. Škyťák měl na sobě šaty.

"Páni," řekla Kamikazi jen. "Tohle jsem opravdu nečekala."

Myslela si, že je to jen sen, ale Škyťák k ní normálně nakráčel, podíval se jí do očí, a řekl: "Tohle jsem doopravdy já."

Páni. Jiné slovo to nevystihovalo. Prostě páni.

"Špatně se to vysvětluje, ale... Je mi v nich prostě dobře." Pro důkaz s úsměvem zavlál dlouhou sukní. "Měla jsi pravdu. Někdy jsou holky vážně lepší než kluci."

Kamikazi poznala už od prvního pohledu, že se v nich cítil jinak než ve svých normálních šatech. Neošíval se, nic si nevytahoval ani se nešklebil. Byl klidný. Jestli byl nervózní, tak určitě jen z ní.

"Tak tohle děláš každý den od čtyř do pěti?" zajímala se. "Vezmeš si šaty?"

Přikývl.

"No,.. ty vážně nejsi obyčejný princ, co?"

Zatřásl hlavou, že ne. To v ní vyvolalo touhu se smát. Ne jemu, to spíš nad sebou.

"No to jsme dopadli. Hlavně já. Ty budeš v pohodě."

"No nevím," přiznal a uhladil si své šaty. "Mám jen tyhle a nikdo o nich neví. Tedy kromě Bezzubky. Byly mojí mámy."

"Jsou krásné," řekla, což nikdy předtím o šatech neřekla. Ale i tak se Škyťákovi podívala do očí a upřímně jako nikdy dodala: "Na tobě jsou krásné."

To Škyťákovi udělalo radost. "Pár šatů jsem si i tajně navrhl," přiznal i, "ale myslím, že tyhle stejně žádné jiné nepředčí."

Bylo to nějak moc emocí. Jeho máma, pravé já, i samotná Kamikazi nebo že to vůbec někomu řekl. Po tomto se už neovládl a Kamikazi objal, což ona mile ráda přijala.

"To bude dobrý," řekla. "Hlavně mi tu nefňukej."

"Nebudu. Ale co ty? Co tvoje pocity? Vážně ke mně něco..."

"Na to kašli," řekla. "Zvládla jsem se dostat svázaná ze zamčené bedny co byla v podpalubí lodi uprostřed moře, tak zvládnu i tohle. My teď musíme vymyslet, jak to dáš dohromady s Viggem."

"Ale to nejde," povzdechl. "Navíc, i kdyby to šlo, jak víme, že až by zjistil tohle," ukázal si zase na šaty, "jen by ho to neodradilo?"

"Říkal jsi, že nejvíce na něm miluješ, že mu záleží na tobě, ne na princi, že?" připomněla, na což přikývl, že to tak je, tak jí to přišlo jasné. "Jestli tě miluje tak jako ty jeho, bude mu jedno, co máš na sobě. Jsi pořád ten stejný Škyťák, ne?"

"To asi jo."

"Tak vidíš. Nemáš se čeho bát. A popravdě, i já vidím, jak se na tebe dívá jinak než jako na prince."

"Vážně?!"

"Jo, ale nehroť to."

A následovalo další objetí. Kamikazi si jen povzdechla, ale nakonec se usmála a taky ho zase objala nazpátek. Upřímně, tohle celé byl celkem mazec, se kterým nevěděla, jak to půjde dál, s jejími pocity počínaje, ale to jediné, čím si byla jistá, bylo, že chce, aby se Škyťák cítil dobře. Cítila povinnost ho nejen chránit před nebezpečím fyzickým, ale i citovým. To by každý osobní strážce neudělal... Možná jen další holka.

Se Škyťákem měli asi nakonec pravdu. Někdy byly holky asi vážně lepší než kluci.

***

Huf. Hotovo. Jinak asi jste si všimli, že jsem Kamikazi nechala draky z knih. Tajfun je tedy z nepřeloženého dílu Incomplete book of Dragons, tak jsem ho přeložila doslovně, snad to nevadí. Jinak bylo hrozně roztomilé psat Škyťáka jako prince ❤️🤴. A jak vidíte, využila jsem vlastní nabídky na zpestření jiným shipem, co se neumístil, a to Vigcup. A pokud jde o ty šaty... Prostě když jsem po sobě četla ten název a bylo to až příliš lákavé 😅. Snad se líbilo a snad vás potěší, že bych chtěla napsat jednodílovku jako pokračování, protože jsem si psaní tohoto užila a chtěla bych sama vědět, jak to s tím Viggem dopadne 😉.

To je asi vše. Příště bude první daný lgbt pár a sice Heathstrid, tedy Astrid a Heather. Musím se přiznat, že tu ještě nemám hotovou. Rovněž jako tady středověk i tam totiž zkouším nové téma, tak to jde pomalu. Ale snad to bude dobré.

Tak zatím a příště u Heathstrid!