Nadšení je velmi nakažlivé.
Vím to, protože tohle slovo nejlépe popisovalo to drobné stvoření předemnou. Ten úsměv byl zkrátka příliš srdečný než aby se nepřenesl i na ostatní. Dokonce i má ženská podoba se na ní nedokázala mračit. Stejně jsem s ní ale radši jako on. Je to citlivé stvoření.

Velké hnědé oči, dlouhé plandavé uši a ten nos. To bylo to jediné co na první pohled říkalo že se jedná o skřítka. Hubené stvoření mělo na hlavě ve vlasech posazenou šedou kšiltovku, černé tričko s dlouhým rukávem a nápisem : jsem skřítek, ne hadr na podlahu. Nápis samozřejmě ručně vyšitý třpytivou svítící bavlnkou aby nešel za žádných okolností přehlednou. Hnědé kalhoty, na nohou tmavě zelené ponožky a černé tenisky skřítčí velikosti.
Jak sami vidíte, není jako ostatní skřítci. Vypadá zdravěji a i přes svůj mladý věk už je to osobnost co k sobě přitáhne pohledy všech v místnosti.
Stálá proti mě a s úsměvem se mi dívala do očí. Vzal jsem jí za drobnou ručku abych měl jistotu, že mám její plnou pozornost.

,, Jsem rád, že jsi přišla April. Moc si vážím toho, že jsi tady. "řekl jsem s úsměvem.

,, To je samozřejmost Sam, ty i tvůj bratr jste pro mě jako rodina." řekla jemně.,,Možná jsem svobodný skřítek, ale váš svobodný skřítek. Neexistuje nic co bych pro vás neudělala. "

Povzdechl jsem si a pevně jí objal.
Byla v jeho očích stále to křehké stvoření co našli v košíčku v nejhlubší části lesa. Mohlo jí tehdy být sotva rok. S brášku jsme si jí přívlastnili a vychovali jako vlastní. Naše malé zlatíčko. Dlouho jsme jí skrývali před rodiči aby jí nemohli zničit. Chtěli jsme pro ní šťastný život a zřejmě se nám to povedlo.

,, Mám tě rád, sluníčko. "řekl jsem a v hlase víc sentimentu než by se mi líbilo.

,, Já tebe taky." řekla a vážně se mi podívala do očí.,, Tak co by jsi odemně potřeboval? Vím, že se mě většinou snažíš držet od podobných míst dál. "
Povzdechl jsem si. Ta malá potvůrka mě zná až příliš dobře.

,, Potřebuju aby jsi za mě obešla všechny profesory ze seznamu co ti dám a požádala je o zápisky a úkoly za posledních pár dní i na několik dalších dní. Udělal bych to sám ale musel bych tam jít jako ona a to by moc dobře nedopadlo."řekl jsem prostě a podal jí seznam předmětů co studuje ten kluk co za mě schytal kletbu od těch pitomců.,, Až se vrátíš řeknu ti co dál."

Zasmála se, přikývla a než jsem se nadál už byla pryč. Někdy je neskutečně akční.
Sedl jsem si na lavici v opuštěné učebně a trpělivě čekal až se vrátí. Svým způsobem jsem se tu ale i schovával.

Liam se ze mě pořád snaží dostat pravdu, Lilly mě podrobuje výslechu kdykoliv vlezu do pokoje a Sirius... No, Samantha se s ním sejde každý večer v komnatě nejvyšší potřeby ale odchází dřív než se vzbudí a já ... Já se mu vyhýbám. Nedokážu se dívat do jeho tváře, očí, s vědomím, že patří jí. Možná jsme tatáž osoba ale jen ona má právo cítit jeho náklonnost. Nejsem naivní, vím že jí nemiluje ale něco tam je. V mém případě by tam mohl být maximálně náznak přátelství a o to nestojím.

V tomhle okamžiku, ve chvíli kdy jsem balancoval nad hranou se otevřeli dveře a dovnitř vešla osoba, kterou bych tu čekal ze všeho nejméně. 
Remus.

Stál ve dveřích jak ztracené štěně a ostražitě mě sledoval. Nevím kam bych měl ten pohled zařadit ale nepochybuju, že mi to nakonec sám řekne.

,, Ahoj Reme, potřebuješ něco?" zeptal jsem se a nemohl jsem přeslechnout jak si  znatelně oddechl. Uvolnil se a lehce se na mě usmál.

,, Tak jsi on, to jsem rád." řekl mile a čekal co řekne dál.,, Potřeboval jsem od tebe radu a myslím, že takhle s tebou bude lepší domluva. "
Usmál jsem se na něj a ukázal na židli kousek od mého stolu.

,, Posaď se a prozraď mi co potřebuješ. "

,, No, je mi to trapné ale jsi tu jediný kdo Liama opravdu zná a při tom co jste si  prožili mě snad ani neodsoudíš. "řekl a stydlivě sklopil pohled.,, Asi sis všiml, že se mi líbí tvůj bratr a všiml jsem si, že ani já mu nejsem úplně lhostejný ale mám strach. Nejenom z jeho odmítnutí  ale ty víš o něm vše, takže by jsi mi to mohl čistě teoreticky říct jak bude reagovat. "

,, Můžu s klidným svědomím říct, že určitě bude rád tvé city opětovat ale tebe trápí ještě něco jiného. Co je ten druhý problém?" zeptal jsem se trpělivě čekal na odpověď. Vím jak je občas těžké svěřit se s tajemstvím co člověk střeží uvnitř.

,, Věřím ti. Nejenom proto, že i ty skrýváš velké tajemství. Hlavní důvod je ten, že vidím tvé pohledy. Sám je občas vidím když se podívám do zrcadla. "řekl smutně a sklopil pohled.,, Sam, já jsem vlkodlak."

Překvapeně jsem zamrkal než jsem se úšklíbl. Nikdy jsem nechápal co mají čarodějové proti vlkodlakům
,, No a co. Tohle není nic co by vám mělo kazit štěstí. "řekl jsem vstřícně a vydal se ke dveřím.,, Liam by se při vědomí toho, že to cítíš stejně nenechal zastavit ničím. Žádná překážka není dost velká aby vám překážela ve vztahu."

Překvapeně ke mě vzhledl než se usmál tak, že mě zahřál mou ledovou duši.
Málo kdy se mi povede někomu udělat takovou radost.

,, Přeju vám to oběma." řekl jsem s úsměvem ale pak zvážněl.,, Ale varuju tě Remusi. Jestli mu ublížíš, nebo zlomíš srdce, ani ten vlkodlak v tobě tě nezachrání a já udělám z pobertovské čtverce trio."

Zbledl jak stěna a dost namáhavě polkl. Chudáček asi nečekal, že můžu být děsivý i v této podobě.

,, Nicméně nepochybuju, že se u tebe nemusím bát." řekl jsem už klidněji a rozpustile na něj mrkl. Remus Lupin je asi ta nejlepší partie co se mohla ucházet o jeho bratra.  Kdyby to byl někdo jiný, možná by už letěl z Bradavického okna.

Pobaveně jsem zakroutil hlavou a chtěl odejít ale zastavila mě ruka na té mojí.
,, Děkuju. "řekl a já myslel, že je to vše ale on pokračoval s pohledem zabodnutým do toho mého.,, Měl by sis promluvit se Siriusem. Ano, je to hňup ale nemohl mi uniknout ten pohled co mu vždy věnuješ ani to jak se to mezi vámi změnilo. Není tak špatnej když ho poznáš. "

To jsem nemohl popřít ale ani jsem neměl právo k tomu něco říct. Povzdechl jsem si a vyvlékl svou ruku z jeho sevření.
Je čas odejít.