James POV

Vlastně ani nevěděl co tu dělá. Nechápal o co jde nebo jak ho sem vůbec napadlo jít. Jediné co věděl stoprocentně bylo, že měl být kdekoliv jinde. Měl být ve velké síňi, ve svém pokoji nebo třeba na Famfrpálovém hřišti ale rozhodně neměl sedět na ošetřovně.
Neměl sledovat mělké dýchání černovlasého zmijozela a rozhodně nad ním neměl přemýšlet.

Vždy ho ze srdce nenáviděl ale v okamžiku kdy ho viděl opírat se o Sam, neschopného jít bez pomoci něco se změnilo.
Něco uvnitř něj se v ten moment zlomilo.  Celý ty roky mu dělal naschváli ale nikdy mu neudělali nic tak zlého aby nebyl schopen odejít po svých.
Bylo to něco jako nepsané pravidlo.

Na druhou stranu Snape jim taky nezůstával nic dlužný. Každý jejich útok jim vrátil stejnou měrou. Vlastně víc než šikana to byla válka, ve které nebylo vítězů ani poražených.

Jenže teď, když se na něj díval si pokládal otázku co ho k tomu vedlo.
Proč si vybral za terč zrovna jeho.
Odpověď na tuto otázku ho v tomto okamžiku praštila do tváře a přinutila ho to vidět. Tentokrát bez veškerého předstírání či popírání.  Možná poprvé v životě byl sám k sobě upřímný  ve všem co se týkalo toho zvláštního zmijozela.

Ty všechny emoce co cítil vždy sváděl na Lilly. Myslel si, že ona může za to jak se mu sevře srdce a roztřesou ruce když je vidí společně.  Pohodlně přehlížel fakt, že když je s Lilly sám nic takového se neděje a se Snapem nebyl sám skoro nikdy. Vždy byl s ním minimálně Sirius a společně mu lehce znepříjemnili den.

Teď tu s ním byl úplně sám, protože na ošetřovně  krom nich nebyl nikdo.
I ošetřovatelka dávno spala ve svém pokoji. Je to ale dobře. Nechtěl aby kdokoliv věděl, že už přes hodinu sedí u své nemesis a hlídá jeho klidný spánek.
Možná by si i nafackoval ale to by na jeho situaci nic nezměnilo.
Buď se už zbláznil, nebo ho to teprve čeká. Protože přiznat si, že touží po svém nepříteli je jedna věc ale vědomí, že to nikdy nebude opětovano mu slibovalo velmi trpkou budoucnost.
Zmijozelové totiž nikdy neodpouští.

Povzdechl si a zrovna přemýšlel o bezvychodnosti téhle situace když se tělo na posteli pohnulo.
Vyděšeně sledoval jak zpoza víček vykoukli onyxové oči. 
Sevřelo se mu hrdlo ale z této trapné chvíle ho zachránilo slabé puknutí z druhé strany postele. Překvapeně oba zamrkali a nevěřícně sledovali dvě nohy co vykukovali z hory pergamenů.

,, Co jsi zač? "zeptal se klidně ale hromada jen nesrozumitelně zahuhlala.
Neurčitě se po sobě podívali když celou hromadu položila na jeho noční stůl. Bez těch papírů byla možnost vidět dost netypického skřítka.

,, Teda, neuvažoval si o tom přestat s některými předměty? Než jsem ti od všeho sehnala úkoly a látku málem jsem se v těch papírech ztratila. "řekla s hravým úsměvem a na oba se dívala jako by na něco čekala. Stala tiše a očividně bez toho neodejde ale ani jeden z nás nedokázal pochopit co chce.

,, Jako chápu, že sis mě pro to neposlal ale mělo by fungovat slušné vychování." řekla už ne tak mile a probodávala nás pohledem.

Překvapeně na ní vykulil oči a prohrabl si už tak rozchuchané vlasy.,, Děkujem?" řekl nejistě.

,, Něco lepší než nic ale pokud se znovu setkáme doufám, že to bude lepší. "řekla rozhodně a podívala se na kluka na posteli.,, Tohle je její způsob jak poděkovat za to, že jsi místo ní schytal kletbu. "

Ozvalo se puknutí a už po ní nebylo ani stopy. Začal si dávat dohromady informace co za tak krátkou dobu řekla a něco mu došlo. Tohle nebyl Bradavický skřítek.
Podíval se na zmateného Snapa, který nevěřícně sledoval kupu papírů, a on se musel uchechtnout. 

,, Pottere! Co to má všechno sakra znamenat? "zeptal se a probodl ho tím svým typickým ostrým pohledem. Jaktože si nikdy dřív neuvědomil jak smyslný je jeho hlas. Vždyť jen tahle prostá věta mu způsobila mrazení všude po těle.

,, Sam." řekl jako by to bylo vysvětlení na všechno a možná i bylo. Její přítomnost otočila nejednomu z nich život vzhůru nohama.

,, Blackwoodová?" zeptal se už klidněji a podíval se mu snad poprvé pořádně do očí. Vyschlo mu v krku a srdce se rozběhlo dvakrát tak rychle.,, Co ta má společného s tím, že ty sedíš u mojí postele?"

,, Mohl bych lhát a říct, že mě sem poslala bych na tebe dával pozor ale je to pod mou úroveň." řekl s úsměvem a přísunul si židli blíž k jeho postely. Nechtěl mu říct, že by to nejspíš podal tak blbě že by mu to neuvěřite ani Peter.,, Sám nevím co tu dělám ale něco mi říká, že tohle je místo kde mám teď být."

Podezřívavě ho sledoval a on si nemohl pomoc. Měl pocit jako by se  mu díval až do duše a hledal něco co mu tají.
Pak to pocítil, jako by mu někdo násilím prohraboval vzpomínky a ani se nesnažil o nějaké šetrné zacházení.
Netrvalo dlouho a poznal, že ho podrobuje nitrospitu. Nebránil se, právě naopak se poddal jeho útoku na svou mysl a trpělivě čekal na rozsudek.
Vlastně je to výhoda. Jeho slovům by nevěřil ale tomu co sám najde bude muset věřit.

Jednu věc si ale James neuvědomil, pokud se mu podívá do hlavy zjistí i pravdu o Blackwoodech. To ho ale v tuto chvíli zajímalo ze všeho nejméně.

Hlavu měl jako střep a topil se v jeho očích až ho celého obklopila temnota. Víc totiž jeho tělo nedokázalo snášet a on se pomalu propadal do sladkého bezvědomí.

,,P-pottere..?" zděšený výkřik tím dokonalým hlasem už slyšel jakoby pouze z dálky a ještě si nemohl být jistý jestli je to strach z toho co zjistil nebo o něj, i když ta druhá možnost je značně naivní a beznadějná.

Každopádně jeho poslední myšlenka byla protkána znepokojením, protože Sám ho určitě zabije za to, že tak lehkomyslně dovolil aby někdo zjistil jejich tajemství. Možná se toho ale spíše zhostí Liam, rozsápán panterem na pozemcích školy zní jako odpovídající trest.