Flashback

Byl  to pátek a venku zrovna začalo pršet. Nic venku nenasvědčovalo, že by dnešek měl být něčím jiný než dny předtím. Lidi se normálně bavili, obchody fungovali a děti si užívali první okamžiky začínajícího víkendu.

Na úplném okraji města v hlubokém lese stálo velké temné sídlo, kterému se každý rozumný smrtelník vyhýbal. Mohutná kovaná brána oddělovala  pozemek od lesa a  držela lidi neproniknutelnoě venku nebo naopak uvnitř.
Všechna okna byla temná až na tři osamocené v přízemí tam se svítilo a odtud byl slyšet téměř nepríčetný řev.

V přijímacím salonku  toho sídla stály čtyři lidé. 
Vysoká šlachovitá žena v tmavě zelených šatech obvešená nespočtem šperků. Po její pravici stál  mohutný muž  jehož obličej  se nerozhodl jestli bude víc připomínat vlkodlaka nebo golema a tak byla každá polovina jinak ohavná ale nejhorší byl jeho odporný úšklebek na  jeho rtech. Měl napřaženou hůlku a mířil s ní na  chlapce a dívku.

,, Otče, to nebyla moje volba že mě  chlapci přitahují více než dívky. " řekl chlapec  odevzdaně  ale jeho postoj zůstal hrdý.,, Přesto se za to ale nehodlám stydět."

Tím prohlášením ještě přilil olej do ohně a muž sevřel hůlku ještě pevněji. Jeho vztek  téměř pulzoval a naplňoval celou místnost. 
Nezúčastněnému pozorovateli by se zdálo, že  se chlapec opravdu potatil, protože jejich stavba těla si byla velmi podobná. Oba nebyli žádné třasořitky  naopak to byly chlapy samí sval ale jinak si podobný nebyli ale vůbec.
Přes tohle všechno to byl poslední z této skupinky kdo udělal první krok. Dívka si stoupla před chlapce a odhodlaný pohledem stala tváří v tvář svému otci.  Neměla strach, to na ní bylo poznat i na kilometry daleko.
,, Uhni!  " zakřičel vytočeně.,, Uhni nebo prvně potrestám tebe!"
Chlapec chtěl něco říct ale dívka vytáhla hůlku.
Stálá  jako zkušený duetant a trpělivě čekala až protivník udělá první krok. Nečekala dlouho a  otec na ní poslal první kletbu. Oba už v duetech zběhlí  se neobtěžovali s verbálními kouzly a veškerá  použita byla tedy  neverbální.
Trvalo dlouho než souboj skončil a i když si asi všichni už na začátku vsadili na výhru otce málem by prohráli. Ano, skončilo to tím že dívce  sebrali hůlku ale to jen díky nečistému zásahu jejich matky. Ve chvíli kdy už muž ležel na zemi s hůlkou mimo dosah a ona se chystala na poslední kouzlo ozvalo se tichém roztřeseně jediné slovo.
,, Expeliarmus. "
Muž znovu našel svou hůlku a  se šíleným úsměvem jí namířil na sourozence.
,, Cruciatus!" výkřikl  a s vnitřním uspokojením sledoval jak se na zem zhroutilo dívčino tělo. Zatínala nehty do dlaní a rty pevně tiskla k sobě aby jí neunikl ani jediný výkřik. Po chvíli už ztratila kontrolu nad celým tělem, které sebou nekontrolovatelně cukalo ale nevykřikla.
Chlapec to zděšeně sledoval. To bylo poprvé kdy viděl jak otec na jeho sestru použil zakázáno kletbu. Sice měl občas podezření ale ona to pokaždé popřela. Z toho důvodu nebyl teď schopný udělat vůbec nic.
Kouzlo nakonec zrušil a obrátil se na něj. Oči  se mu rozšířili šokem že má v plánu i na něj použít tuhle odpornou kletbu.

,, Já z tebe to buzeranství dostanu. "zavrčel až se mladík strachem otřasl.,, Cruciatus."

Výkřiky bolesti  rezonovaly celým pokojem a  neustali jen časem se staly chrčivějším. Nakonec  ho nechal napokoji a jeho tělo kleslo vedle sestry.  Byl bolestí úplně mimo a i když to už nepokračovalo upadl do bezvědomí.
Ona se ale z posledních sil snažila dostat co nejblíže k bratrovi. Věděla, že ať se teď stane  cokoliv nebude to pro ně dobré. Krutá pravda je, že na svého prvorozeného syna do teď nikdy netrestali.  Pokud to přežijí bude to zázrak.

,, Zlatíčko.. "řekla matka odporně přeslazeným hlasem a zamávala ji hůlkou před obličejem.,, Zapoměla jsi na naše rodové heslo?"

Věděla co chce aby řekla ale odmítla odpovědět než jí šlápla botou na zápěstí až to nepříjemně zapraskalo.  Když zjistila, že takhle to nepůjde zakroutila ji na zápěstí podpatkem než ji  začala téct krev. Pak jí nechala, prozatím.

,, Multiplicatisque  his  quae  inde regardles.. " řekla obřádně .,, Znesvětila si  svým vzdorem  svou rodinu a budeš za to platit. On nás  zneuctil a bude za to platit."

Uchopila  její hůlku do obou rukou a  její oči získali bledě zelenou barvu. Začala tiše mumlat zaklínadlo v jazyku kterému nikdo v místnosti, kdo byl ještě při smyslech nerozuměl, a ponořila špičku hůlky do dívčiny krve.
Z hůlky vylezl zelený had  jehož tělo jako by tvořila ozvěna jejich slov. Obtočil se kolem obou sourozenců a postupně utahoval svou smyčku. Utahoval dokud se jim  ještě zbývala  trocha vzduchu než  přestala a jen se točila. 
V ten okamžik  dívka začala slovům rozumět.

,, Z magie zrozena, o tu připraví tě.
S tvou krví je spojena navždy pozměnítě.
Ona bude potvorou, on tvým vězením.
Zvenku změna nastane, vnitřek nezměním.
Panter, patron je mu a i osudem.
Než krev nepoteče v něm si pobude.
On i s tebou v  tomto vězněm je.
Na den musíš čekat až led roztaje.
Peklo zamrzne a  krev rozleje.
Tvůj svět změní se ve své podstatě. "

Slova utichla a ona uvnitř cítila  že něco je špatně. 
Cítila nastalou změnu a vůbec se jí to nelíbilo. Také další změna nastala  už tu nestál ani jeden z jejich rodičů. Byly tam úplně sami. Zvedla zrak jen aby zjistila, že místo její hůlky před ní leží medailonek s rodovým mottem. 

Multiplicatisque  his  quae  inde regardles

bez ohledu na následky

Přesně to na tuhle rodinu sedí.   Dívka na nic nečekala. Tak jak nejrychleji to ve svém stavu dokázala pozbírala jejich nejnutnější věci a se dvěma kufry  u dveří se vrátila pro bratra. Musí ho probrat a co nejrychleji zmizet. Nechce tu už být  až se ti dva vrátí.
Už nikdy potom do tohohle domu nevkročí. Ani kdyby to bylo to jediné co by jí mohlo zachránit.
To radši  dřív umře.

Tuhle kapitolu bych chtěla věnovat jedné věrné čtenářce
A

lea003
Doufám, že se příběh líbí a pokud by jsi měla nějakou poznámku ráda si jí poslechnu. Vždy je co zlepšovat.