Jídlo bohužel nebylo takové, jaké si Jasněnka představovala. Myslela si že dostane nějakou myš nebo něco takového, ale vypadalo to jako bobky.

  I když jí Hnědá vysvětlovala že to chutná normálně jako maso a je to dobrý, nasoukala do sebe sotva pár soust. Sráz mezi tím mumlal něco o tom jak je hloupá a že to není idiot ale totální blázen.

  Během odpoledne si jen povídali o nějakých random věcech. Když se začalo stmívat šli zase něco sníst a potom už je lidé zase zahnali do klecí.

   ,,Hnědá, neřekla by jsi mi pls teda to o tobě? A ty jiný věcí," nadhodila téma Jasněnka.

  ,,A když řeknu ne?" ušklíbla se Hnědá.

  ,,Pls! Já to chci slyšet."

,,A já tě chci napínat. Co když ještě není čas aby jsi se to dozvěděla? Haha," zasmála se Hnědá svým slovům.

  Jasněnka po ní hodila wtf pohled. Vždyť to ona jí to chtěla říct už dopoledne a proč se vlastně směje?

  ,,Hahaha, klídeček dělám si srandu. Neboj řeknu ti to. Teď. Musím tě přeci nějak napínat, hehe," smála se.

  Po tomhle Jasněnka usoudila že tahle kočka to nemá v hlavě vpořádku.

,,Tak, asi začnu. Takže, kde jsem to skončila? Já jsem vlastně pořádně ani nezačala hehe. No tak já jsem se narodila v Městském klanu když jsem ještě byla kotě zemřela mi moje milovaná sestra. Byla celá bílá s hnědými fleky. Ona...byla moc milá. Pořád jen chtěla pomáhat, i když věděla že toho jako kotě moc nesvede. Já ale viděla že jí něco trápí. A nevěděla jsem jak jí pomoct. Potom ale...spadla na ni větev ze stromu. A to jen proto, že mě chtěla zachránit život. O tom by se dalo ale ještě vyprávět...hehe" zasmála se smutně Hnědá.

  ,,Ale teď bych asi měla pokračovat. Jako učedník jsem žila docela šťastný život. Měla jsem docela milého učitele a bláznivě jsem se zamilovala. Měla jsem i celkem dost kamarádů, mezi nimi i Sráza. Když jsem se stala válečníci měla jsem dvě koťata, Bažinečku a Dubíka."

  ,,Jenže potom co nás klan objevili lidé... No neříkala ti o tom mamka něco?"

  ,,Emm jo, něco málo," přitakala Jasněnka, ,,jak to víš?"

  ,,No to víš, jsem samé překvapení," mrkla na ní Hnědá.

   ,,Ale teď zpátky k příběhu. Moje koťata...stihla utéct. Nevím co se s nimi stalo. Pár koček při snaze dostat se pryč z tábora zahynulo tím, že po hlavě spadlo z malé skalky na okraji tábora. Všechny ostatní kočky, i mě chytli a dali do klecí a odvezli nás každého někam jinam. Já mám štěstí, že jsem tady se Srázem. No a štěstí měli ty kočky, které byli zrovna mimo tábor, ale těch není mnoho, protože se to stalo večer. No a teď jsem tady." povzdechla si.

   Jasněnka celou dobu jen zatajovala dech. Takovej dobrej story na dobrou noc když uvážíme že ona je zaprvý vlastně ještě kotě a zadruhý zrovna ještě dneska se ocitla na úplně cizím místě.

  ,,A kdo vypadá jako já?" odvážila se zeptat Jasněnka.

  ,,To je teď jedno, to ti řeknu někdy jindy, tady čas ubíhá pomalu a tak se nebudeš nudit zítra, když budeme celý den vevnitř," zahnala Hnědá její otázku někam do časů budoucích.

  Tak jako Jasněnka by se to nejraději dozvěděla už teď, ale budiž. Třeba má Hnědá pravdu a opravdu by se nudila. Ale stejně když jí to bude říkat tak jí to zabere max několik minut tak o co go.

  Upřímně nevěděla, proč jí to tak tají ale co. Možná se přece jen neříká nadarmo kdo si počká, ten se dočká.
 
   A Jasněnka netrpělivě čekala.

  Omlouvám se že ty kapitoly jsou spíš takový kratší, doufám že vám to nevadí. Taky se budu snažit aby vycházely častěji ale nechci nic slibovat....