Plížila jsem se sněhem . Dosahoval mi těsně nad packy , a byl ledový a zmrzlý . Snažila jsem se plížit tiše a opatrně , ale nevěděla jsem jak zabránit křupání sněhu , které bylo dost hlasité na to aby mě někdo našel . Na druhou stranu jsem věděla , že i když Omega zjistí že jsem pryč nemůže mně jít hledat a nechat vlčata samotná. Mohl by je sice vzít sebou , ale riskoval by že by se stratilo další . Takže jsem byla ve výhodné situaci . Ale musela jsem si dávat veliký pozor na to abych nenarazila na zbytek smečky která byla na lovu. Hodlala jsem ulovit sama něco většího než zajíc nebo lumík . Třeba soba . Sice to bude těžké, ale zvládnu to ! A pak mně budou mít všichni rádi !

O půl hodiny později :
Nastal problém sněhu bylo čím dál víc a celý kožich jsem měla mokrý . Klepala jsem se zimou a rozhlížela se po hájku do kterého jsem se zamotala . Rostly tu nízké jehličnaté keře tak ledové a studené že vypadaly jako bílé . Po stranách byly obrovské skály poseté ledem a sněhem . ( Myslím že to byly hory )
A já stoupala do stále větších a větších kopců . Chlad a zima byly jako otravný hmyz , bodali a štípaly jako komáři které nešlo zabít ani odehnat jen to trápení vydržet . Každý krok byl těžší a těžší . O hladu a žízni jsem se toulala krajinou, a byla hrozně vyčerpaná . Vzápětí mi podklouzly packy a poslední co jsem před omdlením rozmazaně viděla byly siluety vlků běžících mím směrem .

Zdravím vás guys !
Jak se máte ? Dopsala jsem další část . Klidně pište do com jak se vám to líbilo
Vaše Luna 😉