_denis_ka_Tonks děkuji moc za výzvu, tohle jsem psala úplně poprvé, tak snad jsem se aspoň trochu trefila :D

Nebylo to tak dávno, co se Bradavicemi rozezněla ta zpráva. Jakýsi sedmák ji napsal přímo na zeď Velké síně, takže byla nepřehlédnutelná. Než ji stihla ředitelka Bradavic, Minerva, smazat, viděli ji snad všichni. A kdo ne, ten si to zjistil od svých přátel.

Obrovským písmem se tam skvěl nápis Teddy Lupin miluje Victoire Weasleyovou. Studenti se pošklebovali, dívky si neštěstím vzdychali a Teddyho přátelé ani nechtěli vidět, co na to všechno řekne. Přátelé dívky si zase usmysleli, že jí neřeknou nic. Naivně si mysleli, že bude všechno v pořádku.

Jenže nebylo. Jakmile se dívka dostavila do Velké síně, málem omdlela zděšením. Když se z toho šoku vzpamatovala, zrudla a začala křičet, jak je to celé blbost největších rozměrů. Její přátelé se začali pomalu stahovat do ústranní, aby je dívka nepřizabila v mylném domnění, že za to snad může některý z nich.

Teddy to také nebral příliš klidně. Po své matce zdědil schopnost přitahovat na sebe pozornost, proto se o jeho způsobu vyrovnávání se vztekem dozvěděli úplně všichni. Mrzimorský stůl z toho měl skoro smrt, když Teddy ještě v polovině snídaně házel kukuřičné lupínky po všech, co se podezřele šklebili.

Nejvíce se bavil právě Victoiriin bratr Louise, který tak schytal přesně mířenou ránu jablkem do ramene. Kdyby ho to tolik nepřekvapilo, jistě by ze svého místa nepřepadl a nerozplácl se k nohám rozčilené Victoire, která mu jako správná sestřička ještě přidala s tím, že takové voloviny vůbec nemá vymýšlet. I když se Louise snažil říct, že za to nemůže, nikdo mu nevěřil.

Toho dne se již od rána šířily podivné zvěsti. "Já to vždycky říkala, že je mezi nimi něco víc," nechala se slyšet Rose, zatímco si Albus se Scorpiusem vzdychali, že je to přece vůbec nezajímá. No, lhát se nemá, chlapci na to také doplatili, když kolem nich procházel Teddy a zaslechl svoje jméno. To, že se i mrzimor dokáže naštvat, bylo jasné všem třem o okamžik později. 

"To byla Rose," žaloval Albus, ale Teddy ho nenechal ani domluvit. "Zruš to kouzlo," křičel za ním ještě Potterovský synek, ale Teddy se jen ušklíbl s tím, že Albus může být rád, že nezrušil přímo jeho. Stejně za tím stál on, tím si byla například taková Rose zcela jistá.

Kdesi v jiné části hradu se zase nechala slyšet Dominique, že si její sestra potají kreslí do deníku srdíčka s Teddyho jménem. Byla na ni stále naštvaná za to, že předchozího dne Victoire řekla o Dominique, že neumí přeměňování. Neuměla, a co?

"Přesně tak, já to říkám pořád," ječel Hugo, zatímco Victoire vytáhl hůlku s tím, že si ho teď pěkně srovná. Své o tom věděla ona Rose, když procházela kolem přístěnku na košťata a vysvobozovala nebohého Huga ven.

"Za to může ona?" ptala se Rose zděšeně. Hugo dodal, že potrefená husa nejvíc kejhá a Victoire přesně to je, husa. Rose se jen zasmála a raději zmizela, než se objevil Teddy a Hugo skončil opět v přístěnku, kde si Rose svůj den jistě nepředstavovala.

U oběda celý spor vyvrcholil. Nápis byl sice odstraněn, ale všichni si o něm šuškali. A když se postavil Hugo s tím, že za pravdu se musí bojovat, i když proti němu nasazují nesportovní chování, Teddy křičel, že s Victoire nikdy nic neměl a mít nebude.

Victoire ho obvinila, že on by jistě rád, ale ona se doopravdy nenechá. Že s ním nebude mít nic ani za hrst galeonů. Teddy si odfrkl cosi, co mohlo znít jako hloupá vyděračka. Victoire vytáhla hůlku a polila Teddyho vodou. To už se k dvojici přiřítila Minerva, pokud to tedy v jejím věku ještě šlo nazvat sprintem, a udělila jim oběma školní trest.

Odpolední vyučování neproběhlo o mnoho lépe. Profesorka Whiteová omylem pronesla něco, co Teddy pochopil jako narážku na jejich dvojici a prohlásil, že si po tom obědě snad nikdo nemůže myslet, že spolu něco mají. Victoire zase řekla přesně toto: "S Lupinem? Vy jste se snad všichni zbláznili!"

Oba tolik vykolejili nebohou profesorku, že se jim dokonce omluvila a do konce hodiny po nich ani nic nechtěla. Když se po hodině ve dveřích srazila ona dívka s Lupinovým chlapcem, vyměnili si jen pár ošklivých slov.

Na následném věštění po sobě házeli čajové lístky, které nakonec dívka narvala Louisovi skoro až do krku, a to jim jenom přinesl vzkaz od profesora Kratiknota. Všem už bylo tou dobou jasné, že ti dva spolu rozhodně nic nemají. To jim potvrdila i facka, která přistála na Teddyho tváři o dobrou půl hodinu později.

Na večeři se Dominique dokonce omluvila, že si neměla vymýšlet takové hlouposti. Victoire jí dobromyslně odpustila a nechala ji dokonce sedět vedle sebe u jídla. Zdálo se, že už je všechno v pořádku, poplašná zpráva byla zažehnána a nikdo už nepochyboval, že ti dva spolu nic nemají.

"Tak mi držte palce, jdu na ten trest," povzdechla si dívka a zvedla se od stolu. O stůl dál si stejně tak stoupl Teddy Lupin. Zamračil se na dívku a mladá Weasleyová mu mračení oplatila. Minerva si mohla jen povzdechnout a dovést je do učebny lektvarů, kde měli cídit kotlíky.

Zavřela za nimi dveře a pro jistotu je uzamkla kouzlem, aby nevyletěly z pantů. Nikdo nepochyboval o tom, jací dva studenti budou trávit noc na ošetřovně. Všichni se k učebně lektvarů báli byť jen přiblížit, aby je také nesežehla zloba jednoho z těch dvou.

Když Victoire a Teddy osaměli, chlapec se rozzářil. I dívka se pousmála. "Nevěřila jsem ti, ale dokázal jsi to," zhodnotila se smíchem. "Pro tebe cokoliv," předvedl jí sarkastickou úklonu Teddy a Victoire se zvonivě rozesmála.

"Jednou jim to ale budeme muset říct," ušklíbl se Teddy. "Jednou ano, ale ty jsi řekl, že budeš respektovat mé přání, aby nic nevěděli," ušklíbla se a nechala se obejmout kolem ramen. "Obávám se, že teď nám neuvěří, až jim řekneme pravdu," bolestně se zašklebil a promnul si tvář.

"Souhlasil jsi, pamatuješ?" pohladila ho po tom místě Victoire a Teddy blaženě zavrněl. "Ne, nesouhlasil, ale ty jsi mě přehádala," vzal ji za pas a posadil na jednu z lavic. Byla prostě dokonalá. A jak by také ne, když byla čtvrtinová víla?

"Ne, jen jsem v naší hádce zvítězila," usmála se a objala ho kolem ramen. Teddy jí vtiskl malý polibek. "No jo, Victoire, vždy vítězíš." "Proto jsem přece Victoire. Jsem nositelka vítězství," prohlásila to, co o ní všichni už dávno věděli. Přinesla vítězství světlé strany nad Voldemortem, proto byla pojmenována po vítězství samotném.

"Ale teď jsi moje nositelka," políbil ji znovu a dívka se neodtahovala. Nechala se obejmout pořádně, až na zem shodila ony kotlíky, co měli společně čistit. Dnes se jim to povedlo. A jejich šílené rodiny se o ničem nedozví. Na té tajné lásce možná bylo víc sladkého než na veřejných polibcích. 

"Tak když jsi ochotný kvůli mně chodit v noci do Velké síně a kreslit mi tam vyznání," zavrněla dívka, "pak jsem určitě tvoje." Opět se poddala jeho objetí s tím, že ani jeden kotlík dnes zřejmě nevyčistí, když všechny padaly na zem.

Kotlíky zařinčely tak hlasitě, že si o dvě chodby dál Rose povzdechla. "Snad to přežijí," zamumlala si pro sebe. Osud jí připraví skutečně kruté překvapení, až zjistí, že tohle všechno byla jen přetvářka. Jenže bylo to přání Victoire, které se prostě muselo splnit. Zvláště, když měla Teddyho, který udělá všechno, co jí kdy na očích uvidí...