Pohled Nikolase
Vůbec jsem nevěděl co se právě děje. Místnost zahalil dým a slyšel jsem střelbu. Jestli to je nějaké přepadení tak jsem bezmocný. Jednak nemám žádnou zbraň a za druhý mi dali želízka, takže bych daleko neutek. Nemám šanci.

Detektiv vytáhl zbraň a vyšel ze  dveří, ze kterých se sem nahrnul dým. Neviděl jsem ani na krok. Myslím, že detektiv tady není a šel se podívat, co se děje. To je moje šance na útěk.

Zvedl jsem se ze židle, ale jelikož nic nevidím, tak musím jít na slepo. Trochu jsem se rozkašlal, ale nevnímal jsem to. Vyšel jsem ze dveří a myslím, že musím jít do prava. Tak jsem tedy zahnul, ale do někoho jsem vrazil takovou silou, že jsem upadl na zem.

Člověk, do kterého jsem vrazil, měl na sobě černé oblečení a plynovou masku. Měl i černé rukavice. Nevím proč, ale místo toho, aby mě zastřelil pistolí, co měl vruce, tak mi pomohl vstát a odemknoul mi pouta.

,,Díky," poděkoval jsem a promnul jsem si zápěstí. Gestem mi naznačil abych šel za ním. Nic jsem nenamítal a věřil mu. Kdyby mě chtěl zabít nebo jakkoliv ublížit, tak by to udělal hned.

Pořád jsem šel za ním s mírným kašlem. Za chvilku jsme byli venku z budovy. Byl tam i Peter a Tobiase o pár minut později přišel další muž. Byly dva stejně oblečení. Pak, když skontrovali, jestli jsme všichni, si sundali plynové masky.

Když jsem viděl, kdo nás přišel zachránit, nevěřil jsem vlastním očím. Jedním ze zachránců byl Matthew, můj bratr. A druhým, který zachránil mě, byla jeho přítelkyně Sofie. Vlastně jsem tušil, že nás přijdou zachránit,ale ne hned.

Matthew je moje identické dvojče. Vypadáme úplně stejně a máme rádi podobné věci. Když jsme byli malí, rodiče nás rozeznávali podle mateřských znamének. Matthew ho měl na tváři, ale dal si ho odstranit, ale nechal si na krk vytetovat hlavu vlka. Já ho mám taky, stejné, ale nemám ho na krku, ale na rameni.

Sofie má světle hnědé vlasy, které jí sahají po ramena. Je podobně vysoká jako Matthew a má hnědé oči. Jsou spolu čtyři roky.

,,Tak jsi mě přece jen nenechal v problému," řekl jsem. ,,Co bych to byl za bráchu, kdybych tě v tom nechal?" zeptal se. ,,To nevím, ale jsem rád, že tě vidím," odpověděl jsem mu. ,,Tak pojedem, nebo co?" zeptala se Sofie. ,,Jasně," souhlasil jsem. Nasedl jsem do černé dodávky, co přivezli a vyjeli jsme.

,,Kam pojedem? O mojí chatě ví, tam nemůžem," řekl jsem. ,,Neboj se, máme plán," odpověděla Sofie.
,,Pronajmul jsem si malou chatku. Tam vymyslíme, jak ten diamant získat zpátky," řekl Matthew.
,,Vlastně jsem už jeden mám,ale řeknu vám ho až tam," řekla Sophie.

Bylo to deset minut, co jsme vyjeli z města a zastavil u dřevěné menší chatky. Pár stovek metrů za chatkou byl les. ,,Pojďte dál," pozval nás bratr dovnitř. Sedli jsme si do obýváku a Sophie nám vysvětlila svůj plán.

**********************************

Pohled Johna
Zavolali jsme na stanici sanitku. Většina z nás to zvládla bez zranění, ale já a Laura jsme takové štěstí neměli. Já to dostal do pravého ramena a Laura do stehna. Ale doktor ji řekl, že je to jenom škrábnutí a že se to obejde bez operace. Kulka proletěla těsně vedle, ale malý škrábanec to nechalo, zatímco já na tu operaci musel.

Po narkoze jsem se probudil na nemocničním pokoji a vedle mě seděl David. Když viděl, jak jsem otevřel oči, hned zavolal doktory. Ani nemusel, protože ležím na JIPu, kde pacienty hlídají dvacet čtyři hodin deně.

Přišel za mnou doktor a začal vysvětlovat, jak na tom jsem. Prý budu v pořádku, za pár dní, mě převezou na normální pokoj, teda jestli se můj stav nezhorší. Pak ještě nějakou dobu budu ležet tam, ale rameno se mi prý bude hojit několik měsíců, než ho budu moct používat jako dřív. A nejhorší natom je, že jsen pravák.

Po dlouhé době další kapitola. Za to se moc omlouvám, ale byli prázdniny, dělala jsem na novém coveru a ještě k tomu makám na další příběhu. Brzy ho začnu publikovat. Snad se těšíte, tak jako já.
Ještě jedna věc, když tady zanecháte alespoň 200👀, tak napíšu druhý díl, tak se snažte.