Pohled Johna
Rychle jsme jeli za ním. Za několik minut jsme jim byli v patách, ale houkačky ani světla jsme nezapli, aby si toho nevšimli. Jeli jsme normální rychlostí a sledovali je. Určitě nás zavedou na místo, kde drželi Jacoba a podle všeho tam teď drží Lucase. Teď mají diamant a Lucase na nic nepotřebují. Snad to bude mít dobrý konec a nezabijou ho.

Jsem přesvědčený o tom, že když teď mají diamant, tak teď určitě pojedou za hranice, ale neměli by je pustit, když je po nich vyhlášené celostátní pátrání. Prozatím ho budeme jenom sledovat a doufat, že se nemýlím.

Vyjel z města a jel lesní cestou, byla to ta, kdy nám  poprvé zmizel. Pro jistotu si David držel menší odstup, aby to nebylo tak nápadné. Zastavil a mi zastavili taky. Naštěstí si nás nevšimnul. Otevřel dveře a ze zadních sedadel vytáhl svázaného Lucase. Nečekal jsem, že ho bude mít v autě.

Posadil ho ke stromu a jel dál. David se rozjel za ním, aby jsme ho neztratili z dohledu a já zavolal Rajenovi, řekl jsem mu polohu a ať si jede pro Lucase.

Asi po sto metrech tam byla křižovatka. Doleva nebo doprava. Nikolas zatočil doprava. Tak jsme tedy jeli za ním. Asi po jednom kilometru, jsme narazili na malou chatku. To bude asi ta, ve který schovával Jacoba. David zastavil opodál mezi stromy, zavolal posily a čekali jsme.

,,Co myslíš, že tam dělají?" zeptal se David. ,,To nevím, ale doufám, že to tam budou dělat dlouho. Nechceme aby někam odjeli než přijedou ostatní," odpověděl jsem.

Nějakou dobu, asi půl hodiny, jsme tu chatku sledovali a čekali jestli náhodou nevyjde, ale pak přijeli i Laura s Rajenem a Chrisem a dvě zásahovky. Řekl jsem jim veškeré informace, které mám. Pokaždý nám utek, ale tentokrát se to nepodaří.

Zásahovky obklíčili chatku, já s Davidem jsme šli k hlavnímu vchodu a Rajen s Laurou k zadnímu. ,,Nikolasi Lee, jste obklíčen. Všichni tři vyjděte s rukama nad hlavou!" řekl jsem a zaklepal na dveře. Počkal jsem dvacet sekund. Slyšel jsem jenom jak si povídají mezi sebou, ale nešlo jim rozumět. Dal jsem pokyn k zatčení.

Vykopl jsem dveře a vběhl dovnitř. David šel hned za mnou a za ním jedna zásahovka. Ze zadních dveří se vyřítili Rajen, Laura a druhá zásahovka. Všechny tři jsme sebrali a vzali na stanici. Jacob by už měl být na stanici, ale Lucase měl Rajen pořád v autě, asi nestihl na tu stanici dojet.

Na stanici jsne je začali vyslíchat. Aby to bylo rychlejší tak si každý z nás vzal jednoho. Já si vzal Nikolase. Rajen má Petera. Luara si vzala Lucase, David Jacobova a Chris má Tobiase.

Šel jsem za ním do vyslechové místnosti a začal s výslechem.

,,Proč jste zabil Erika Danlyho a Paula smithe?" položil jsem první otázku. Odpověď na ni jsem znal. Bylo to kvůli diamantu. Aby ho mohli prodat a získat peníze, ale chtěl jsem to slyšet od něj. Neodpověděl. ,,Proč jste je zabil?" zeptal jsem se znovu a tentokrát jsem zvýšil hlas. Zase bez odpovědi. Věděl jsem, že mi na tu otázku neodpoví, tak jsem přešel k další. ,,Jak jste se o tom diamantu dozvěděl?" Znovu neodpověděl. Asi se rozmyslel, že mi nic neřekne. Mám dost důkazů, tak ho můžu usvědčit.

Vstal jsem, abych přivedl dozorce, aby si ho odvezl do vazby, ale když jsem otevřel dveře, tak místnost zahalil dým. Je to zvukotěsná místnost, tak jsem ani neslyšel, že na nás někdo zaútočil.

Vytáhl jsem zbraň, abych se mohl bránit útočníkovi, ale neviděl jsem ani na krok. S mírným kašlem jsem se vydal kupředu a najednou jsem slyšel výstřel. Ozval se někde přede mnou.

Dým začal mizet a pak jsem vyděl jak se Rajen schovává za položený stůl a rychle jsem vyběhl za ním. Jsou to asi čtyři metr, ale nebyl jsem dost rychlý. Někdo vystřelil a mě v pravým rameni projela palčivá bolest. Rychle jsem doběhl za Rajenem do úkrytu, ale to už jsem hodili další granát s dýmem.