Pohled Nikolase
Dojel jsem s Tobiasem do chatky v lese, kde jsme drželi Jacoba. Nebo aspoň Paul říkal, že se jmenuje Jacob. Vytáhl jsem diamant a chvilku si ho prohížel. Pak mě to docvaklo. Je falešný.
,,Sakra! Podvedl nás," řekl jsem naštvaně.

Zašel jsem i s diamantem do sklepa. Tobias mě následoval. Peter tam nebyl, ale to mi teď nevadilo. ,,Myslím, že jsme si nerozuměli," řekl jsem klidně. Podíval se na mě, jako kdyby nevěděl o co jde. ,,Chci ten diamant. Tohle je jen obyčejné sklo!" řekl jsem už naštvaně a hodil falešný diamant na zem, abych ukázal, že nelžu. Sklo se roztříštilo na stovky malých kousků. ,,Kde je ten pravý?" zeptal jsem se. ,,Má ho Lucas," odpověděl. ,,Kdo je Lucas?" zeptal jsem se, protože jsem si nebyl jistý. ,,Ten za kým jste byli předevčírem ráno," odpověděl.
,,Fajn, ty jdeš se mnou," řekl jsem a ukázal na Tobiase.

Nasedli jsme do mého černého auta a jeli za ním. Zaklepal jsem a čekal až otevře. Otevřel a já jsem vytáhl zbraň. Tobias udělal to samý. ,,Kde je ten diamant? Ten co jsi mi dal byl ze skla," zeptal jsem se ho. ,,Už ho nemám," odpověděl. ,,Jak to myslíš? Ten tvůj kamarád říkal, že ho máš," řekl jsem. ,,Byl si pro něj nějaký detektiv. Jmenoval se John Cooper. ,,Co teď?" zeptal se Tobias. ,,Ty teď dojdeš dolů k autu a v přihrádce mám izolepu. Dones ji. A ty si támhle sedneš k topení a ani se nehneš," řekl jsem.

Po chvilce se vrátil a svázal Lucase. ,,Kde máš mobil?" zeptal jsem se Lucase. ,,Na stolku odpověděl. Vzal jsem jeho mobil a z něj zavolal policii. K mému štěstí to zvedl ten detektiv. ,,Tady Nikolas Lee. Uděláme dohodu. My vám dáme Lucase a vy nám vydáte diamant," řekl jsem do telefonu. Chvilku bylo ticho. ,,Kde jste?" zeptal se.
,,Přineste diamant na první místo činu a dejte ho na konec uličky do levého rohu. Tam proběhne výměna," řekl jsem a čekal na odpověď. ,,Dejte nám Jacoba," ozvalo se z telefonu. ,,Proč? Nabízím Lucase. Živího a zdravýho," řekl jsem. Moc dobře jsem věděl proč, chtějí toho více zraněnýho, který jim poskytne svědectví. ,,Dejte nám Jacoba nebo nedostanete diamant," stál si za svým. ,,Fajn, Jacoba za diamant. V deset večer budeme v uličce. Ještě něco, pojedete tam sám, jestli tam uvidím jen jednoho z vašich kámošů od policie, tak zemře." řekl jsem a zavěsil. ,,Vem ho sebou, pojede s náma jako pojistka, kdyby se něco zvrtlo" řekl jsem Tobiasovi.

Dojeli jsme do chatky, Lucase jsem nechal v autě s Tobiasem a já se vydal za Jacobem. Po cestě jsem mrkl na hodiny a bylo půl devátý. Krásně nám to vycházelo,, protože cesta do města trvá asi dvacat minut. Rozvázal jsem Jacoba a odvedl ho do auta. Peter jel taky se mnou.

Auto jsem zaparkoval opodál od uličky. Bylo necelých deset minut do deseti. Jacoba jsem posadil do rohu a čekal. Trpělivě jsem s Tobiasem a Peterem čekal v uličce, zatímco Lucase jsem nechal v autě. Nemá jak utýct. Je svázaný stejně jak Jacob a auto jsem zamknul.

Přesně v deset hodin přijelo modrý auto. Z něj vystoupil detektiv a vydal se směr knám. V ruce držel diamant asi patnáct metrů od nás se zastavil. ,,Hoď mi zbraň nebo ho zabiju," řekl jsem a namířil svoji zbraň na Jacobovu hlavu. Nechci ho zabít, ale udělám co budu muset. On pomalu vytáhl jeho zbraň a hodil mi je k nohám. Zbraň jsem si vzal. ,,Teď ten diamant a pak vám dám Jacoba. Hodil tedy i diamant a Peter ho chytil.

Teď jsem byl na řadě já. Namířil jsem zbraň na detektiva a pomalu šel k němu. Obešel jsem ho a pořád na něj mířil. Peter a Tobias mě následovali. Radši mám u sebe i jeho zbraň. Rychle jsme se otočili a běžili k autu. Viděl jsem jen, jak ten detektiv šel přímo k Jacobovi. ,,Tak a co teď?" zeptal se Peter. ,,No co by? Diamant máme, tak nás tu nic nedrží můžeme zpět do ciziny. Lucase vyhodíme někde po cestě a všechno bude při starým, až na to, že budem boháči. Peníze si spravedlivě rozdělíme," vysvětlil jsem jim.

Udělala jsem vám dva různé pohledy, snad vám to nevadí.