P R O K L E T Í

Myriády pokladů, které kdysi lemovaly Elizabethin okenní parapet, byly už dávno uloženy ve vzpřímené skříňce se skleněnými dveřmi, které má v rohu své komnaty. Uvnitř je stále prázdný prostor, místa pro budoucí dary, které jí James dá. Ale její poslední akvizice? Je příliš drahá na to, aby ji někam uzavřela.

Během hodin, které uplynuly od chvíle, kdy odešel její snoubenec, obdivovala Elizabeth zásnubní prsten téměř ve všech pokojích domu, a potěšilo ji zjištění, že drahokam dokonale ladí s Jamesovýma očima. Její otec má radost, že je tak šťastná, a říká jí to, než ji políbí na čelo na dobrou noc. Odchází na pozdní drink s panem Reevem. Uvidí ho na schodech před kočárem a na rozloučenou mu zamává svou čerstvě ozdobenou rukou.

Čte si v posteli ve světle lamp, když uslyší v pevnosti hluk.

Elizabeth odkopne peřinu a bosá vykoukne z otevřeného okna. Zvoní poplašné zvony. Vyhlásili Francouzi znovu válku? Vytáhne svůj promáčklý dalekohled ze skříňky a použije ho, aby měla lepší výhled. Hluboko ve městě se usadila mlha. Ulicemi klusají muži v uniformách. A v přístavu...

Černé plachty.

Elizabeth zalapá po dechu a ucukne, s rachotem upustí dalekohled na podlahu. Ona ty plachty zná. Zná tu loď. V dálce zaduní děla, ale její pozornost upoutá mnohem bližší exploze. Někdo odpálil vstupní bránu.

Vyděšená Elizabeth vyběhne ze dveří ložnice na odpočívadlo, zachytí se zábradlí a zběsile vykřikne dolů na komorníka. ,,Zamkni dveře!"

Střelci střílejí v tandemu hned za vchodem do domu. Stráže, které James postavil, uvědomí si Elizabeth, když cupitá po schodech dolů. Ach, proč o něm pochybovala? Ale tohle přece nemohl předvídat!

Estrella k ní ve rvačce přilétá a chytá ji za prsty tak naléhavě, že jí udělá modřinu. ,,Slečno! Musíte se schovat! Jdou si pro vás!"

,,Cože?"

,,Jste přece guvernérova dcera!"

Venku zavládlo ticho. Jedna nebo druhá strana je mrtvá. Všichni tři společně tají dech.

Jedno z předních oken se rozbije a Estrella zakvílí: ,,Běžte, slečno! Utíkejte!"

Elizabeth se otočí na podpatku a prchá zpátky po schodišti. Těžké dřevo za ní praská a praská. Za ní jdou kroky. Jakmile je ve svém pokoji, zamkne dveře, přetáhne svou marnivost jako barikádu, pak popadne luk a šípy, které má opřené o noční stolek, a vyleze na postel. Přesouvá váhu z jedné nohy na druhou, a zatímco její pronásledovatelé buší na dveře, tahá za tětivu, jak ji učili. Panty se napínají. Nebude to trvat dlouho a vrhnou se na ni.

Ať přijdou.

Dveřmi prosekne sekera, čímž zámek v podstatě odstraní, a Elizabeth vypustí první šíp do vzniklého otvoru. Na druhé straně se ozve bolestný výkřik a tiché klení.

,,Zůstaňte, kde jste!" přikáže a připravuje další výstřel. ,,Nepřibližujte se, nebo vystřelím znovu."

Slyší pod sebou třískání skla, bouchání a hulákání. Cítí kouř. Doufá, že Estrella utekla.

Její útočníci však ztichli. Napíná uši, aby je slyšela přes zuřivé bušení srdce, přesvědčená, že neodešli.

,,No tak, puso." Hlas se silným přízvukem ji mrazí až do morku kostí. ,,To nebylo moc hezké."

,,To vůbec nebylo hezké."

Takže jsou tam minimálně dva. Elizabethina natažená paže se začíná třást. Svou pozici už dlouho neudrží.

,,Nejsme tu, abychom ti ublížili. Máš něco, co nám patří."

,,Volá nás to."

Elizabeth mrkne. Co by proboha mohlo...

,,Zlato nás volá."

Zlato. Oči jí sklouznou k medailonu, který si vytáhla z noční košile a volně se jí houpe na hrudi. Samozřejmě. Odtud tu loď zná. Viděla ji v den, kdy zachránili Willa. Ale jak to, že je tady?

Okno za ní se rozsype na úlomky skla a dřeva a Elizabeth vyjekne. Piráti využijí příležitosti a vtrhnou do místnosti. Zvedne ruce právě ve chvíli, kdy první z nich zvedá šavli.

,,Parlay!"

---

Jsou oškliví a očividně hloupí, ale Elizabeth se podaří dvojici přesvědčit, aby ji vzali zpět ke svému kapitánovi, i když si není vůbec jistá, co udělá, až se tam dostane. Drží ji a běží s ní z kopce, přičemž nejednou nejistě uklouzne v domácích pantoflích. V jednu chvíli ten plešatějící vyhrožuje, že si ji přehodí přes rameno, pokud si nepospíší.

Už jsou skoro v docích, když se k nim v měsíčním světle přiřítí postava na koni. Zvíře couvá, když jezdec mává mečem. ,,Okamžitě ji pusťte, vy psi!"

„Jamesi!" Elizabeth je sražena k zemi a za ní se ozve ohlušující štěkot střelby. Otočí se a vidí, jak James padá z koně a tvrdě dopadá na kamenitou cestu.

,,Ne!" ječí, když ji její věznitelé berou za paže a pokračují dál. Jeden z nich se směje, když si zastrkuje zbraň za opasek. Elizabeth s nimi teď bojuje zuby nehty a vřeští: ,,Ne! Pusťte mě! Jamesi! Jamesi!"

Ale nemá to cenu. Táhnou ji pryč od jejího padlého snoubence, slzy jí stékají po tvářích.

---

Jakmile je Elizabeth na lodi, její hrůza si najde nový cíl. Požaduje mluvit s kapitánem a v odpověď ji nějaký muž udeří hřbetem ruky do obličeje. V šoku si drží zkrvavený ret, když k ní přistoupí vousatý muž s velkým kloboukem.

Vyjednává s nimi navzdory svému strachu a tiše se modlí, aby James ještě žil. Musí být naživu.

Kapitán se ptá na její jméno.

Co mu může říct? Pokud přizná, že je guvernérova dcera, budou požadovat výkupné. Pokud řekne, že se jmenuje stejně jako ‚Postrach pirátů', bude stejně zatracena. V mžiku se rozhodla.

,,Elizabeth Turnerová. Jsem služka v guvernérově domě."

Nakonec to dopadlo stejně špatně. Je hrubě poslána do vlhké kajuty, ponechána, aby vzlykala sama ve tmě, zatímco ji unášejí pryč z jediného domova, který kdy poznala.