O P O Z I C E

James na sobě cítí pohled svých společníků a panikaří, očima těká od mariňáků k Elizabeth a zpět. Ne. To není správné. Tentokrát nikoho nezradil. On dezertoval. Opustil své místo, své muže a krvavou VIOS. Právě se chystá vyplivnout své odmítnutí, když ho přeruší jiný hlas.

,,Dobrá práce, mládenci. Vůbec vás neviděli přicházet."

Fitz vystoupí do zorného pole, pistoli vytaženou, hlaveň namířenou přímo na Elizabeth. „Pánové, slečno Swannová, teď odhodíte zbraně.“

Nevěřícnost v Elizabethiných očích se zrcadlí v Jamesových, zatímco Jack trucuje a Will jen zmateně hledí.

Fitz se uchechtne, z jeho tónu se vytratila veškerá přátelskost, když natahuje kohoutek. ,,To nebyla žádost."

Jeden po druhém jsou odzbrojeni, vojáci přicházejí, aby je obklíčili. Fitz si zastrčí střelnou zbraň za opasek a s obloukem uznání si je všechny prohlíží, jak se houpe na patách.

,,No. Musím říct, že je to ještě lepší, než jsem doufal. Každý z vás na stejném místě. Je to jako Vánoce, opravdu." Ten zatvrzelý pohled, který James zahlédl předtím, je zpátky a jeho oči se ve slunečním světle lesknou jako obsidián. Když opětuje Jamesův pohled, zlomyslně se ušklíbne a to ho drasticky poznamená.

,,Předpokládám, že bych ti měl poděkovat, Norringtone." Úsměv se rozšiřuje, chladný záblesk zubů. ,,Bylo by to podstatně obtížnější, kdybys mě k nim nezavedl přímo."

A to také udělal, že? Fitz ho sledoval od jeho odjezdu z Port Royal, a on se mu dokonce představil. James byl tak soustředěný na svou bolest, na svůj vztek na Elizabeth, že si dovolil být neopatrný. Nechal emoce, aby přemohly jeho rozum. A teď je Elizabeth v nebezpečí. Zahanbeně zavřel oči.

,,Tak co teď, Fitzy? Jestli se tak opravdu jmenuješ." To řekl Sparrow, který na něj bystře pokukuje po Jamesově pravici.

,,Lord Beckett touží po obsahu té truhly. Když ho dodám, nabídne mi povýšení. Vzhledem k tomu, že nejvyšší důstojník v Port Royal nedávno utekl.“ Vrhne na Jamese řezavý úsměv. ,,To je škoda. Opravdu jsem k tobě vzhlížel, ale upřímně? Čekal jsem víc." Skloní oči k Elizabeth. ,,Takový sentiment byl... zklamáním."

Pak muž o krok ustoupí a jeho hlas se nese dál. ,,Vy ostatní půjdete se mnou. Na každého z vás je vydán zatykač a jsem si jist, že lord Beckett bude velmi vděčný, že to udělá jedním rázem."

S tím Fitz udělá krouživý pohyb a vojáci se přiblíží s okovy v rukou.

Nestihnou je použít dřív, než se přes násep připlíží zvěd a křičí: ,,Pane! To je Jones! Oni -"

Zastavil se u píky, která mu okamžitě projela hrudí.

Následuje panika. Jonesova hrůzostrašná posádka se hrne na pláž s úmyslem zabíjet a s vojákem VIOS, který je mu výrazně nejblíž, dostává James příležitost přezbrojit se těsně předtím, než ho přepadne pirát s lasturou místo hlavy. Odrazí divokou ránu určenou pro jeho krk a použije výslednou hybnost, aby zasáhl padoucha do břicha, než mu uštědří kopanec, který ho pošle zpátky na zadek do písku.

Bitva zuřící kolem něj je smršť řinčící oceli, zlatého brokátu a hnijícího masa. Jamesovi se podaří dostat se blíž k místu, kde Elizabeth získala zpět svůj meč a drží ho proti dvěma Jonesovým odporným stvořením, ale skoro ho zasáhne do boku zbloudilá šavle a on si uvědomí, že má-li přežít toto setkání, musí věnovat větší pozornost svému nejbližšímu okolí. Takto rozhodnut se pustí do likvidace co největšího počtu těch parchantů.

Mohly to být minuty nebo dny, než se James dostane Fitzovi na mušku. Jako pes míří za Sparrowem, který se hrbí nad záchranným člunem na břehu.

„Fitzpatricku!“ James zahřímá, uskočí před útokem jednoho ze svých nepřátel a vykročí vpřed. Fitz se otočí, krev mu vystříkla na obličej, takže bílá barva jeho zubatého úsměvu je ještě překvapivější. James na něj namíří meč s povytaženým obočím.

Fitz se zasměje. ,,No tak, Jamesi. Nebylo to nic osobního, rozumíš?"

„Chápu, že jsi lhář,“ odsekne James temně. ,,Možná si myslíš, že jsi ze mě udělal hlupáka, a možná se ti to podařilo. Ale já bych to napravil."

„To je fér,“ odpovídá muž a v mžiku tasí pistoli a míří na Jamese. ,,Ale já nemám chuť bojovat čestně."

Fitz vystřelí právě ve chvíli, kdy do něj ze strany vrazí jeden z Jonesových mužů a srazí ho na zem. James rychle sklopí zrak a rukou si přejede po košili, aby zjistil, že se mu nic nestalo. Trochu slitování. V tu chvíli se po Jamesově boku objeví Will, z rány na čele mu teče krev do oka. ,,Musíme se odsud dostat. Jsou v přesile."

James se otočí, aby zjistil, že Elizabeth jde pozpátku k Jackovi, který divoce ukazuje směr, zatímco ona odhání dalšího útočníka, než mu prudkým švihem usekne ruku. Ale truhla? Truhla není nikde k vidění.

,,Dobrá, pane Turnere. Veďte nás."

---

Někteří vojáci se sebrali natolik, že vypálili salvu jejich směrem, zatímco James s Willem veslovali s člunem zpátky k Perle, ale pohybující se cíl se ukazuje být příliš obtížný na to, aby byl zasažen. Sparrow se samolibě usměje a poklepe si na nos. ,,Starý Jack má své způsoby."

James se zamračí, ani v nejmenším ho to neuklidnilo. Je to příliš povědomé.

---

Sparrow ve skutečnosti nemá srdce, jak věřil. James se dívá, jak zuřivě prohrabává rozbité zbytky své nádoby s hlínou, příliš dutý, než aby cítil něco jiného než nezúčastněné pobavení. Jakákoliv další Jackova snaha vypořádat se s Jonesem selže a Kraken je poslán za nimi.

Následný zápas se nepodobá ničemu, co James kdy zažil, mořské příšery jsou zpravidla mimo jeho kompetenci. A přestože Turnerův plán zahrnující zbývající sudy se střelným prachem a s rumem je úspěšný, zvíře stejně nezabije. Musí opustit loď, nebo zahynou.

---

Svoboda. Chutná jako rum, koření a svoboda. Když Elizabeth přivazuje kapitána Jacka Sparrowa ke stěžni jeho milované Perly, cítí, jak se proti jejím rtům usmívá. Rtům, které ho našly, aby ho nechaly zemřít.

,,Jde po tobě, ne po lodi."

On to ví. A co je horší, chápe to. Záblesk v jeho očích říká všechno.

,,Není mi to líto."

Není. Ani ne. A jemu taky ne.

,,Pirátko."

Kompliment. Kletba. Potvrzení, že ji má přečtenou od samého začátku.

Elizabeth cítí, že by to mělo bolet víc.

---

Elizabeth je poslední v záchranném člunu, tvrdě sedí vedle něj a prohlašuje, že Jack se rozhodl zůstat a dát jim šanci uniknout. Zbytek posádky se zdá být až příliš ochotný přijmout tento tichý akt nesobeckosti ze strany svého kapitána, ale Jamesovy oči neopouštějí Elizabethinu tvář, když míří ke břehu. V sevření její čelisti je odhodlání, a i kdyby ji před chvílí nezahlédl zamčenou ve Sparrowově objetí, stále by měl podezření.

Když se mu konečně podívá do očí, vidí v nich záměr, přiznání viny. A všechno do sebe zapadá.

Byl to nemilosrdný čin, vypočítavý a nelítostný, a ona je pravděpodobně všechny zachránila.

James tiše natáhne ruku a vezme ji do své. Pevně mu sevře prsty, chvěje se pod tíhou svých činů, ale intenzita v jejích očích nikdy nezakolísá, i když se Kraken vrací, aby stáhl Perlu a jejího kapitána do hlubin.

James na ni nikdy nebyl pyšnější.

---

Otrhané zbytky posádky Černé perly se vrhají do bažiny, aby si lízali rány. Měsíční světlo se šikmo prodírá mechem porostlými větvemi nad jejich hlavami, když člun obplouvá sukovité mangrovové kořeny, které se plazí kalnou vodou. Na břehu se začínají objevovat světla, svíčky, lucerny, které drží postavy promočené v temnotě. Jamesovi vstávají vlasy na hlavě. Na tomhle místě je něco naprosto zneklidňujícího. Pořád neví, proč tu vůbec jsou.

Turner musí vycítit jeho neklid, protože se nakloní a tlumeným, téměř uctivým tónem pronese: „Tia Dalma. Za ní chodíme. Byla to Jackova přítelkyně."

,,Jaký druh přítelkyně?" James je stále ostražitý před tlumenými zvuky pohybu v černé vodě kolem nich.

Will o tom chvíli přemýšlí s přimhouřenýma očima, než odpoví. ,,Čarodějnice." A to je vše, co k tomu říká.

Jamese tahle práce vůbec neuklidňuje.

Jakmile dorazili na místo určení, objeví strnulý bungalov nad čárou ponoru. Míří dovnitř. Jen James se zdá být proti té myšlence; dokonce i Elizabeth tam jde, tváří se zamyšleně.

Otevřenými dveřmi láká společnost teplá záře. James se blíží, ohromen podivností tohoto místa. Svíčky hoří na každém povrchu a vrhají tančící stíny na tváře jeho společníků. Ze stropu a stěn visí všemožné věci: láhve s pestrobarevnou tekutinou, sklenice a lahvičky plné sušených rostlin a něčeho, co vypadá jako zvířecí vnitřnosti. Vyleká se a uhne před velkým hadem, který se obtočil kolem jedné z dřevěných podpěr a téměř škádlivě švihl jazykem.

V jeho rozptýlení k němu plují tiché hlasy. Někdo je tu s nimi. James se předkloní, aby zahlédl jejich hostitele, a jeho oči spočinou na štíhlé snědé ženě s rozcuchanými černými vlasy. Vycenila na Willa špinavé zuby ve smutném úsměvu, ze rtů jí vypadávají jemné fráze s těžkým přízvukem. Její ruka se opírá o Turnerovu tvář, kterou si on sám zakrývá. A pak ztuhne. Ve skutečnosti všechno.

Zvuk a čas se zastaví. Samotný vzduch jako by se přestal hýbat. Jamesova krev se v žilách mění v led, jak se k němu pomalu otáčí ženina hlava. Pronikavé ebenové oči si najdou ty jeho a James cítí, jak ho neviditelná jizva nad srdcem začíná pálit. Nemůže se hýbat. Nemůže dýchat. Vstává ze svého sedadla a proplétá se mezi nehybnými ostatními, kteří se stali jen lidskými doplňky k její bizarní grotesknosti.

,,James Norrington," zasměje se, když se blíží. ,,Co ti to svět provedl?"

Natáhne ruku a prsty mu přejede po bradě. ,,Neseš těžké břímě." Rty jí zkřiví zlověstný úsměv. ,,Jsi člověk mimo čas."

Zamrká a kouzlo je zlomeno. Čarodějnice je stále v konejšivém kongresu s Turnerem. Piráti se stále usazují kolem místnosti. Elizabeth stále sedí na stole v rohu a prohlíží si hrnek, který drží v rukou. Hrůza se usazuje v Jamesových kostech. Kdo přesně je ta žena?

---

Další rozhovor neodhalí odpověď na tuto otázku, místo toho nabízí hromadu nových. Čarodějnice představuje plán na záchranu Sparrowa: cestu k tajemným a strašidelným břehům na konci světa. Ostatní se zdají být ochotní, ale Jamesovi to nedává ani trochu smysl.

Ještě nesmyslnější je muž, který má být v těchto vodách jejich kapitánem.

Hector Barbossa. Naživu.

James dopije zbytek rumu, který dostal. Jestli to mají v plánu, bude potřebovat ještě několik porcí. Nebo možná volnější sevření vlastního zdravého rozumu.

No dobře. Lepší být šílený se zbytkem světa, než být duševně zdravý a sám.