P R O Z A T Í M N Í

Události, které se přihodí příště, jsou stejným dílem čekání a záměrného odkládání té trochy reality a morálky, na kterou se James upíná. Barbossa žádá o laskavost. Poslali pro kolegu z jeho mládí, který je má dopravit do Singapuru. Tam získají mapu, která je dovede ke konci světa a umožní jim zachránit Jacka Sparrowa z očistce. Nebo nějaký podobný nesmysl.

James se plaví už mnoho, mnoho let a nikdy neslyšel nic o takové mapě, o okraji světa nebo o schopnosti se tam doslova vydat, ale jméno Barbossova kontaktu zná. Robert MacMurray: Skotský kapitán osmnácti ozbrojených brig zvaných Odplata, který je známý tím, že má o královském námořnictvu Jeho Veličenstva mimořádně nízké mínění, protože sám byl zběhem. Při více než jedné příležitosti James loď zahlédl v dálce, ale ona vždy unikala zajetí jeho rukou. To je trochu štěstí. MacMurray nikdy neviděl jeho tvář.

I když tomu James příliš nerozumí, nechce jejich misi ohrozit. Bylo by to přinejmenším nepohodlné.

Setkání s MacMurrayem je naprosto ojedinělý zážitek. Poté, co si s Barbossou vymění důrazné pozdravy, se Skot vydá obhlédnout dočasné posily své posádky. Zdá se, že Gibbse zná a zná alespoň ty ostatní... Tiu Dalmu, dokonce Willa. James usuzuje, že se museli potkat nějakou dobu předtím, než ho Sparrow poslal na Holanďana. Přátelské potřesení rukou a srdečný smích překypují.

MacMurray je okamžitě zaujat Elizabeth, jako všichni muži. Úmyslně ji přejede pohledem, oči mu zajiskří, když s úšklebkem pronese něco v gaelštině. Neohroženě napřáhne ruku a představí se s veškerou autoritou řádného mistra obřadů. James se nad její drzostí téměř usměje, ale impuls se zastaví, když ji kapitán vezme za ruku a políbí ji na hřbet.

,,Je mi ctí být s vámi, slečno Elizabeth. Není to zrovna příjemná plavba, ale můžu vám aspoň nabídnout vlastní kajutu."

James cítí, jak se Elizabeth nad tou povýšeností naježila, ale všechny důkazy o své rozmrzelosti si nechává pro sebe. ,,Děkuji vám, kapitáne, ale to nebude nutné. Nepožaduji žádné přednostní zacházení. A rozhodně nepředpokládám, že by se na této lodi našlo příliš mnoho potěšení. Ať už je to plavba nebo ne."

Chvíli je ticho, než MacMurray propukne v smích, mrkne na Barbossu a pak kývne na Elizabeth. ,,Ach. No, ale jestli se vám nebude líbit spaní v podpalubí plném cizích mužů, pak jste vítána. Nechám kajutu prázdnou, jestli si to nerozmyslíte."

Právě tehdy se zdá, že si MacMurray Jamese poprvé všiml. Úsměv mu mizí ze rtů, i když přetrvává v jeho nebesky modrých očích. ,,A co to tady máme?" Muž, který je téměř stejně vysoký jako James, má široká ramena a hustě zastřižený černý plnovous protkaný železnou šedí, působí příjemným dojmem, téměř odzbrojujícím. Ale James ví své. Dezertér, který neztratil lásku k okupantům Sassenachu ve své rodné zemi, MacMurray je známý svým špatným zacházením s britskými námořními důstojníky, kteří byli jednou zajati... pokud jsou vůbec zajati a nejsou rychle popraveni.

,,Tohle je James," vmísí se do hovoru Elizabeth, když otázka zůstává nezodpovězena jen o vteřinu déle. ,,Skvělý námořník, můj a Willův přítel."

MacMurrayovy rty pobavením zaškubaly, ale oči nepřestaly Jamese prohledávat. ,,A máš nějaké příjmení, Jamesi, vynikající námořníku?"

James se zhluboka nadechne nosem, než jednoduše odpoví: „Smith.“

To vyvolává u kapitána téměř hravý úsměv, očividně se ani v nejmenším nenechá zmást, ale rozhodne se nepátrat z vlastních důvodů. To je dobře. James není zrovna zběhlý v umění lhát.

,,No, pane Smithi. Vítejte na palubě Odplaty."

---

Elizabethin odmítavý postoj k preferenčnímu zacházení je do značné míry ignorován, i když by jí dalo velkou práci, aby si nad tím vykouzlila skutečné rozhořčení. MacMurrayova posádka je překvapivě uctivá, dokonce vstřícná. Samé zdvořilé úsměvy a ‚promiňte‘ nebo ‚potřebujete s tím pomoct, slečno?‘ Tuší, že je to dílem docela přívětivého příkladu jejich kapitána a neochvějné ochranné aury, kterou posádka Perly vyzařuje, kdykoli je nablízku.

I když jí poněkud vadí představa, že je o ni třeba pečovat, Elizabeth si také uvědomuje, že z historického hlediska nejsou piráti zrovna proslulí svou laskavostí k druhému pohlaví. Byla by blázen, kdyby předpokládala něco jiného. Takže i když není nadšená z rozmazlování, snaží se být méně otevřená vůči své frustraci z toho, že se s ní zachází jinak než se zbytkem posádky.

Cesta do Singapuru má trvat přes dva měsíce a Elizabeth si určuje, že za tu dobu se dozví všechno, co může, o plavbě, boji a pirátství vůbec. Není to tak, že by z toho chtěla udělat profesi, ale získání takových znalostí se v nejbližší budoucnosti bezpochyby ukáže jako neuvěřitelně užitečné, a popravdě řečeno... chce to vědět.

A tak následuje Jamese, Willa, dokonce Gibbse, nutí je, aby se zastavili a vysvětlili jí své povinnosti, a chce si je zkusit vlastní rukou, když si myslí, že tomu rozumí. Will je dychtivý a váhavý, aby jí zároveň ukázal, co ví, má tendenci zakročit a převzít řízení, pokud se mu zdá, že je pro ni práce příliš obtížná. To si Elizabeth nenechá líbit.

James je však rozený učitel: trpělivý, jasný. Ví, že pravděpodobně strávil velkou část své kariéry tím, že takto poučoval ostatní, byla to přehlídka chlapců v námořnické modři, všichni stejně dychtiví udělat na něj dojem jako ona. Což si rozhodně nedovolí připustit... každopádně ne nahlas.

Elizabeth si pamatuje, jak se jako mladší kradla do pevnosti, aby se dívala, jak cvičí vojáky na nádvoří, jak si kdysi přála, aby mohla vklouznout do jejich řad a připojit se. Hloupá představa, ale byla to její oblíbená představa, když vyrůstala, že si oblékne uniformu a vyplíží se na moře za pořádným dobrodružstvím.

Zdá se, že její snaha stát se pracovní součástí posádky lodi MacMurraye potěšila, nebo přinejmenším pobavila. Stejně jako její rozhodnutí přijmout jeho nabídku na soukromou kajutu. Ve skutečnosti není třeba, aby se její pýcha stavěla do cesty rozumu, a ohromující počet mužů na palubě chrápe, takže těch pár nocí, které stráví v podpalubí, vůbec nedokáže usnout.

Když jde za MacMurrayem, aby konečně přijala jeho pohostinnost, projevuje pozoruhodnou zdrženlivost tím, že ji odmítá škádlit a spokojí se jen s přátelským, i když samolibým úsměvem a hravou, i když krátkou prohlídkou jejího skrovného příbytku. Poděkuje mu a on se nad ní na chvíli zastaví.

,,Nemysli si, že jsem neviděl, jak moc ses snažila, děvče."

Elizabeth nasadí masku falešného rozhořčení. ,,Jen jsem se snažila?"

Na oplátku dostane hřejivý záblesk zubů.

---

Ve svých klidných chvílích, kdy nechá svou mysl bloudit, zatímco se věnuje úkolu, který nevyžaduje celou její pozornost, nebo ještě hůř, zatímco se pokouší usnout, se Elizabeth neustále snaží udržet své myšlenky od Jacka. Velmi ji to trápí. Ten muž byl lhář. Had. Byl sobecký a ona udělala správnou věc. Ale i přes neochvějnou víru v to, co se jí honí hlavou, cítí v sobě stále ten nejpalčivější zmatek.

Elizabeth byla Jamesovi velmi vděčná za jeho podporu hned po jejím činu, polekala se, že to nějak ví, ale povznesla se nad to, že ji za to neodsuzoval. Ještě o tom nemluvili. Vlastně neměli moc příležitostí mluvit soukromě vůbec. Vždycky je tu někdo, kdo poslouchá. A některé věci... no, jsou věci, na které není připravená, aby o ní někdo jiný věděl. Možná ani není připravená je o sobě znát.

---

Je skvělé být zase s Willem. Jejich přátelství je jiné, než bývalo. Oba jsou teď piráti, rovní si více než kdy předtím. Will se také změnil od doby, kdy ho znala. Je stále upřímný a přemýšlivý, ale získal jakousi důvěru, díky níž jeho činy, jeho slova, působí rozvážněji. Je v její blízkosti uvolněnější, dokonce žertuje. Ale v jeho dříve bezelstném světonázoru je i cosi jako ostří. Je teď opatrnější, než kdy byl. Zrada to s člověkem udělá. I s tak upřímným člověkem jako je Will.

O to víc Sparrowa nesnáší.

Pokud se s Jackem přetvařuje, dává si Will pozor, aby to nebylo vidět. Ví, že se musí bát o svého otce, ale to se také neřeší. Elizabeth se bojí o tom mluvit, když to nechce. Willovo vyznávání lásky, i když už je to rok, ji nutí našlapovat opatrně. S jeho city si předtím nevěděla rady a nesnesla, aby mu znovu ublížila.

James je očividně rád i za Willovu obnovenou společnost a ona má velkou radost, když vidí, jak spolu na dálku komunikují. Jejich vztah nebyl ničím, o čem by předtím věděla. Slyšela o tom od obou, ale vlastně nikdy nebyla u toho, aby to pozorovala. Záliba, kterou sdílejí, není nijak zjevná, ale Elizabeth to přesto připadá nesmírně roztomilé. Opravdu se chovají jako bratři a ukazuje to na stránku, kterou u žádného z nich ještě neviděla.

Willův obdiv k Jamesovi jiskří v očích, když jsou spolu. Je jedním z mála lidí, které kdy viděla, že by Jamese rozesmáli, a výraz, který po tom nasadí, se velmi podobá radosti. A James? Je v něm něha, která prosvítá kolem Willa. Bylo by to vidět jen tehdy, kdybyste ho znali natolik dobře, abyste ho hledali. James je s Willem daleko méně hlídaný. Věří mu.

James miluje Willa.

Už to nějakou dobu věděla... ale když je Elizabeth vidí pohromadě, cítí výčitky svědomí. Will kvůli ní utekl z Port Royal, nechal tam všechno, včetně Jamese. Těžko jí to lze vyčítat, ale vidět je teď spolu...

Elizabeth doufá, že si uvědomí, jak moc jeden druhého potřebují.

---

Jednoho dne si Elizabeth zpívá na palubě, když se k ní v harmonii připojí půvabný tenor. Otáčí se, aniž by baladu zastavila, protože nechce zlomit kouzlo, a zjišťuje, že jeden z MacMurrayových členů posádky se zdržuje v řadách nad ní. Píseň dokončují v tandemu, pirát si z hlavy strhává tamu s posledním tónem.

,,No," řekne, když sleze a vystoupí vedle ní. ,,Řekl bych, že pro anglické děvče je trochu zvláštní, když slyší skotskou píseň o vílách, i když víc než to je spravedlivé."

Elizabeth se uculuje. ,,Opravdu zvláštní. Ale my jsme přece cizinci, pane…?"

Muž se zasměje a jeho teplé hnědé oči se v koutcích svraští, když si rukou prohrábne tmavé kadeře. ,,To je fér. Ale není třeba, abych tu byl pán. Jmenuju se Alistair, ale můžete mi říkat Ally."

„Elizabeth Swannová.“

Přijme její nabídnutou ruku v obou svých. „Slečno Elizabeth. Je mi potěšením." Jeho vizáž je zamyšlená. ,,Já a pár kluků děláme muziku, víte? Přemýšleli jsme, že se večer sejdeme. Byla byste víc než vítána, kdybyste nám propůjčila svůj sladký hlas."

Představa představení v sobě skrývá mnoho přitažlivosti, i když se při komplimentu chová zdrženlivě, a Elizabeth dbá na to, aby byla na hlavní palubě, až večer začnou slavnosti. Svěží vítr znamená lehkou práci a muži se shromáždí, když kapitán MacMurray rozbíjí sud whisky, aby oslavu odstartoval. Co oslavují, netuší, ale nálada je dobrá, když kapela začíná hrát. Ally hraje na housle za doprovodu píšťalky a bubeníka. Námořníci tleskají a dupají a někteří dokonce začínají tančit.

Elizabeth je okouzlena. Tohle si představovala, když snila o tom, že jako dívka uteče na moře. Někdo jí vtiskne hrnek do ruky a ona ho dychtivě vypije, už opilá atmosférou, ještě než se jí alkohol dostane až do krku. Přes dav zahlédne Jamese a vydá se k němu, ale když jde kolem, Ally ji zastaví.

,,Neznáte náhodou 'Tam Lin', slečno Elizabeth?"

Zná a to jí zajistí místo na provizorním pódiu, kde si vyměňuje verše s bubeníkem, který se šklebí od ucha k uchu. Je tam instrumentální mezihra, kdy ji Ragetti láká, aby se naučila kroky ke kotouči, který během chvilky zvládne, přestože je opilá pitím.

Melodie končí a ozve se další. Elizabeth si zatančí s Cottonem a pak s kapitánem MacMurrayem, který je na tak velkého muže překvapivě lehký. Směje se, když s ní otáčí po palubě, a když se na konci písně rozejdou, hluboce se uklání. Takhle se neusmívala od dob Isla Cruces, tolik zábavy si neužila.

Když se Elizabeth odmlčí, aby si dala další doušek, a uvědomí si, že ztratila Jamesovu stopu, chytí Willa za paži, když se kolem ní proplíží, a přinutí ho, aby s ní také tančil. Nejdřív protestuje, ale nakonec se baví, oči mu svítí věčným úsměvem.

Nakonec se jí podaří Jamese ulovit. Zdržuje se poblíž přídě, na okraji slavností...podobně jako měl tendence na plesech v Port Royal. Elizabeth se dívá, jak ji pozoruje, když se blíží, a možná se v bocích pohupuje víc, než je nezbytně nutné. Uznale ji zhodnotí, ruce zkřížené na prsou, úsměv v koutku rtů.

,,Doufám, že jsi mě nepřišla požádat o tanec," škádlí ji, i když se musí naklonit, aby ho slyšela.

,,Udělala bych to, kdybych si myslela, že s tím budeš souhlasit. Ale dokážu respektovat, že dáváš přednost tomu, aby z tebe byla tapeta."

Oči se mu zúží, ale úsměv prozradí jeho pobavení. ,,Urážky, že? To není zrovna chování dámy."

,,No, už skoro nejsem dáma," odsekne. ,,Takže by tě to nemělo moc překvapovat."

Veselí se mu vytrácí z tváře. ,,Elizabeth, nemyslel jsem -"

S povzdechem ho odbude mávnutím ruky. ,,Ach, ticho. Byl to vtip." Pak natáhne ruku a vezme obě jeho ruce do svých. ,,A teď, jestli už jsi skončil s vyhýbáním se sociální interakci, vyžaduji tvou přítomnost v podpalubí."

James se nechá odtáhnout do jejího soukromého pokoje, kde se znovu seznámí s chutí jejích rtů, zatímco stěnami a stropem se nese hudba. Tentokrát je opilejší než při kterémkoli jiném jejich setkání a to jí ukradlo veškerou koordinaci. James se snaží nesmát, když se praští loktem o rám dveří, zatímco z něj strhává šaty. Pokusí se a neuspěje.

Elizabeth špulí rty, dokud nesouhlasí, že ji políbí znovu, a prakticky se chechtá, když ho táhne k podlaze, aby ji mohl dál líbat. Už je to moc dlouho, co ho měla, věčnost, co se do sebe zamotali. James pochopí logiku jejího argumentu v krátkém sledu a ona se málem rozvzlyká nad fantastickou úlevou, že je konečně v jejím nitru, nad jeho hrudí se klene a sténá jeho jméno.

Poté dovolí Jamesovi, aby ji odnesl do postele, a když si vleze vedle ní, složí se na bok a přetáhne přes ně oba deku. Elizabeth mu usne v náručí, zklidněná pravidelným tlukotem jeho srdce na zádech. Poprvé od Isla Cruces, od toho, co se stalo s Jackem, se cítí v bezpečí. I když nejsou, stále to cítí. A to jí hodně pomáhá zmírnit její obavy z budoucnosti.