Queenie se těší na Vánoce, proto si přehazuje chystané téma na to vánoční, co mělo být až příští týden, ale prostě vánoční nálada, s tím nic ne nadělám :D

Je tu další předvánoční týden a to je čas, kdy se může všechno kazit i dařit. A na ministerstvu obzvláště. Vždyť povětšinu času je tam bordel a nepokoje s pomyslným příchodem Toho, jehož jméno nesmíme vyslovit.

Vánoce ale nejsou jen o Něm, jde tu i štěstí, lásku a trochu toho nedorozumění. Myslím, že téma už všichni znáte. Vánoce na ministerstvu, doba neurčena, postavy si zvolte, jaké chcete. Co je však podmínkou tohoto týdne? Povídka se musí odehrávat na ministerstvu a aspoň jedna hlavní postava tam musí být zaměstnaná.

A zde máte i moji ukázku, kdo četl Temnou odvahu, možná už ví, jak jsem na tenhle ship vysazená, vám ostatním ho tu předkládám zcela nově. Daphné a její výhrůžky odchodu z práce, ministerstvo po válce a sám ministr v koncích. Bavte se.

Vánoce mohou být skvělé, jak jen chtějí, ale jednu věc nikdy nedokáží překonat. O Vánocích se totiž nepracuje. A aby se nemuselo pár dní pracovat, ty dny před Vánoci se musí vše stihnout dopředu.

Toho si byla vědoma i Daphné Greengrassová, která si i přes svoji nechuť k práci rozhodla tenhle rok pracovat naplno. Vlastně to udělala spíše kvůli té nudě, co všude kolem panovala. Po skončení války vydržela celý jeden rok, aby se neunudila k smrti, o den navíc by se tak ale vážně stalo.

Nyní ale litovala, jak jen mohla. Papíry jí vypadly z rukou, Daphné zaklela a přidala ještě větu, kterou opakovala v posledních dnech téměř pořád. "Že já se na tu práci nevykašlu."

"A co Vám brání, slečno Greengrassová?" ozvalo se nad ní, když byla přikrčená nad sběrem papírů.

"Očividně má vlastní demence," pokrčila blondýnka rameny, aniž by vzhlédla od sbírání lejster. "A abych nezapomněla," promluvila ještě, "za tři hodiny máte schůzi s tiskem, pane ministře," imitovala poslušnost a slušné oslovování.

"Jistě, vím o tom," ujistil ji Kingsley Pastorek, ale pak se sehnul a pomohl Daphné sbírat papíry.

"Nenamáhejte se, pane ministře. Vaše sekretářka za to přece nestojí, ne? A přesně to jsem. Jen sekretářka," vyjela na něj naštvaně.

"Daphné, já přece..." začal Kingsley, ale Daphné ho přerušila sama.

"Mlčte, pane ministře. Jsem slečna Greengrassová a dávám výpověď. Nemám zapotřebí tu trávit tolik času ve Vaší společnosti, když jsem očividně jen sekretářka. Říkal jste to tak, ne?" štěkla po něm naštvaně.

"Daphné, já jsem to tak přece nemyslel, vždyť víte, že tu jste nejdůležitějším člověkem celého ministerstva," opět udělal chybu, které se Daphné, přecitlivělá celými Vánocemi, chytila.

"Ministerstva možná, ale ne pro Vás." Přiznala to, co jí na jeho větě vadilo nejvíc. Ano, byla sekretářka, ale aby byla jen sekretářka, to by si vyprosila.

"A jak to mám asi všem kolem říct?" bránil se Kingsley.

"Udělejte si to, jak chcete. Minulý týden se tu pod jmelím líbali snad všichni, tak proč bychom nemohli i my? Je to snad příliš ponižující začít si jen se sekretářkou?" štvalo ji to.

"To mám na celé ministerstvo zakřičet, že Vás miluji?" vztekal se Kingsley, načež se Daphné zamračila.

"A víte, že by to nebylo od věci? Konečně bych třeba pochopila, jaké to je být pro svého přítele tím nejdůležitějším. A tu výpověď stejně podávám," opět se vzetkla.

"Proč potřebujete, aby všichni věděli všechno? Abyste se mohla vychlubovat svým přítelkyním?" navezl se do ní pro změnu Kingsley.

"Chci jen mít pocit, že ty Vánoce mají dopad i na Vás!" zaječela Daphné a opět upustila všechny papíry, tentokrát schválně.

"K čemu jsou potřeba Vánoce? To snad musíme vědět i v jiných ročních dobách, že je to láska!" hádal se s ní.

"Tak proč jsem potom jen sekretářka? Nebo víte co? Mně je to jedno! Prostě si tu dělejte, co chcete. Nechte si tu třeba to ministerstvo spadnout na hlavu, já odcházím!" předvedla teatrální odchod ve stylu dívek Greengrassových.

"Daphné! Počkejte!"

"Ne! Jsem jen sekretářka. Omluvil jste se, ano, ale to mě nezajímá. Chci vyznání lásky. Tady a teď, jinak odcházím navždycky," diktovala si.

Kingsley se zdál být v koncích. Daphné ho vysilovala neuvěřitelným způsobem. Prvně se přihlásila jako sekretářka, pak projevila kvality, trochu se pobavili a stali se přáteli. No a půl roku po tom zjistil, že má její fotku na krbové římse doma, její tvář v srdci a její tělo ve své posteli. Při tom všem to nějak zapomněli ministerstvu oznámit.

A když Kingsley řekl tu hloupou větu jakémusi zvídavci, řekl, že Daphné je jen sekretářka a ne jeho přítelkyně. Bohužel Daphné jeho hloupé řeči slyšela a vzala si je k srdci.

Tehdy o ní přišel, až do dneška, kdy je stejné smlouvy, které je daly dohromady prve, opět svedly k sobě.

"Já čekám a odcházím," vyhrožovala Daphné.

"Nikam!" zavelel náhle Kingsley, jako by se probral z letargie a došlo mu, o co všechno by mohl přijít.

Daphné překvapeně ťukla podpatkem o zem a skutečně se zastavila, aby se na něj zadívala. Pohledem ho vyzývala k tolika slovům, ale Kingsleyho prostě žádné nenapadlo.

"Myslela jsem si to," zašeptala bolestně Daphné, načež se zase otočila.

"Miluju tě, Daphné!" vyhrkl Kingsley.

Rázem se dění na ministerstvu zarazilo. Tahle slova jako by spustila řetězovou reakci všech lidí kolem.

"Co to říkal?"

"Je to pravda?"

"Promerlina."

Tato slova se nesla ministerstvem, ale Kingsley na ně nedbal. Přispěchal opět k Daphné a donutil ji se zastavit.

"Mrzí mě to, bylo to hloupé," omlouval se jí.

"To teda bylo," přisvědčila dívka už mnohem méně naštvaně. A když Kingsley na celé ministerstvo zakřičel, že už to tak prostě je a on miluje Daphné Greengrassovou, roztála docela.

"Spokojená? Donutila jsi mě chovat se jak v Bradavicích," pousmál se.

"Nebylo to špatný. Jen si myslím, že bys mě mohl ještě políbit. Někteří tomu ještě zcela nevěří," ukázala na okolní lidi, co si špitali mezi sebou.

"A nevíš náhodou něco o tom, že sis stoupla zrovna pod jmelí? Ty jsi na takové náhody prostě expertka, že jo?" usmíval se.

"To se prostě občas stane," zaculila se zpátky Daphné a v duchu poděkovala smlouvám, které je kdysi svedly dohromady.

"Máš to mít, Daphné, ale věř mi, že pak už se mě nezbavíš," informoval ji Kingsley, načež konečně před zraky všech svědků ministerstva přitiskl Daphné rty na ty její.

Pár lidí zalapalo po dechu, někdo se roztleskal, jen Daphné nic z toho nevnímala. Prostě se poddala tomu, co si její srdce žádalo.