Liam

Probudili mě kroky a neskutečné světlo vycházející z okna. Bolela mě hlava a úplně strašně. A hned mi bylo jasné co jsem včera dělal. Pil. Za chvilku jsem se zděsil toho, kde je Niall. Rozhlédl jsem se kolem a uviděl dvě krásné oči, jako pomněnky. Najednou jsem cítil jak se mi to vracelo. Všechno to.. co se stalo včera večer. Vracelo se to pomalu a v mlze, ale co jsem z toho usoudil bylo to, že jsem se s Niallem líbal a možná ne jen to. Po uvědomění, že jsem nahý mi začalo mrazit v zádech.

,,Pili, jsme, včera?" dostal jsem ze sebe pomalu. ,,Nejspíš jo. Mám vokno.." řekl Niall a podal mi prášek na bolest a vodu. Poděkoval jsem mu a slabě se na něj usmál. Niall se mi zdál takový.. odtažitý. Opět. Snažil jsem se nemyslet na to, že bychom se spolu vyspali, snažil jsem se sám sebe přinutit do toho, že bych přece bych takovou blbost neudělal ano v té největší opilosti. Na druhou stranu, cítit ho zase tak blízko mě, být s ním a užít si s ním byla jedna z mých opravdu tuh hodně dlouho. Sex jsem nemel skoro rok, od nehody a teď jak kdyby jsem cítil, že.. Že se to stalo. Že se jednoduše moje touha naplnila.

Po nějaké době bolest hlavy ustupovala a já dostal chuť k jídlu. Niall se mnou moc nemluvil, byl ve sprše a já čekal na zapůsobení léku. Šel jsem zrovna do kuchyně při čemž do mě vrazil Niall. ,,Promiň!" vyjekl a přitáhl na sebe ručník který mu spadl když do mě narazil. ,,V pohodě.." uchechtl jsem se a podíval se mu do obličeje. Je tak nádherný. Niall se nevyhýbal našemu očnímu kontaktu.

Cítil jsem, že ho chci políbil, tak moc. Moje touha tomu nedala. Musel jsem. Sehnul jsem se k jeho rtům a slabě ho políbil. On se ale odtrhl. ,,Co.. Co to děláš?" řekl a jeho pohled se změnil na vystrašený. Já cítil bolest. Jednoduše bolest. (Payne in pain :( ) Nechtěl jsem ho vyděsit. Vraceli se mu to smae co mě a já zas všechno pokazil, jako vždy. Jen jsem smutně přihlížet tomu jak jde do ložnice. Bolelo mě to. Vzpomínky mi běželi hlavou a já měl chuť si dát facku. Celé jsem to zkazil.

Zapomněl jsem na to, že mám hlad a šel do koupelny. Nechal na sebe dopadat kapky vody. Pořád se mi vybavovat ten Niallův zděšený pohled. Muselo mu to dojít jako mně. Za vše můžu já, vše co se zlepšilo se zase zhoršilo,... Proč jsem to dělal. Proč musím vždy myslet jen na sebe.

Proč jsem takový sobec. Proč. Jedna neposedná slza opustila moje oko, jelikož se mi vracel ten pocit beznaděje a selhání.

Každá kapka vody co na mě dopadala mi přinášela vzpomínky na to, jaké to bylo s Niallem dřív. Jak jsme se poznali a co všechno jsme prožili. Tato beznaděj byla hrozná. Pocit, který jsem měl byl hrozný.

Niall

S blbým pocitem jsem šel do sprchy. Voda která na mě dopadala mi osvěžovala mysl a vracela vzpomínky ze včerejšího večera. Ne jen z něho. Vraceli se mi to, co jsem kdysi zažil s Liamem. Ty díry v paměti se zaplňovaly.

Cítil jsem napjatý pocit. Nenáviděl jsem se za to, že jsem se tak opil a ztratil nad sebou kontrolu. Nenáviděl jsem se za to, že jsem se s Liamem vyspal. Nenáviděl jsem se za to, že jsem rozpoutal hádku mezi Harrym a Louim. Nenáviděl jsem se za to, že jsem v tom pitomém autě nedokázal řídit pořádně a způsobil Liamovi takové trápení. Nenáviděl jsem se za všechno.

Potřeboval jsem být sám a sám o tom všem přemýšlet. Dal jsem si ručník kolem těla a vyšel z koupelny. Hleděl jsem na zem, tak js si nevšiml osoby která přede mnou šla. Liam.

***

Trošku smutnější kapča, tak snad se nám kucí zase usmíří:(
Jinak tuhle kapitolu při korekci budu doplňovat hodně, protože mi přijde taková... jak nejakej scénář no 😂

po korekci - tak nakonec jsem to nechala jak to bylo protože to není nejhorší😂😂