Louis

,,Vždyť já v podstatě žiju s vrahem!" Zakřičel na mě Harry a tím to úplně celé dorazil. Jak já, tak Harry jsme přes slzy ani neviděli. Musela to být z pohledu jiné osoby docela vtipná podívaná, ale ani já, tak ani Harry jsme to tak necítili. Ani jsem si nevšiml, zda odešel Niall.

Házel po mě polštáře a já se je snažil chytat. ,,Ale Harry! Tak to přeci není a ty to víš!" zavzlykal jsem. ,,Vždyť jsi ho vlastně zabil! Proto jsi mi to nechtěl říct! A jak ti mám teď asi vě-věřit!" šel ke dveřím. ,,Harry, vždyť jsem se bránil!" jakmile otevřel dveře věděl jsem, že je zle. ,,Harry!" zavzlykal jsem když zaoráskl dveře od domu. Sesunul jsem se po zdi dolů a začal brečet. Brečel jsem bez přestání. Už jsem věděl jak hrozně se musel cítít Liam, když přišel o lásku svého života. Už jsem to věděl.

Vytáhl jsem si flašku nějakého tvrdého alkoholu že skříňky v obýváku a začal to do sebe lít. Co když mi už Harry neodpustí? Vždyť jsem mu lhal.

Moje myšlenky mne ničili. Vzpomínal jsem na všechno to hezké co jsme s Harrym zažili. Strašně moc mě to bolelo. Brečel jsem a pil a nakonec jsem si šel zapálit cegaretu. Bylo mi hrozně. Doufal jsem, že se každou chvílí otevřou dveře a tam bude Harry s tím, že to třeba trochu přehnal. Ne, to já to přehnal..

Přál jsem si aby se toto všechno nikdy nestalo. Kdyby Niall neměl tu bouračku. Liam by se netrápil celý ty měsíce tak jako já teď. Já bych se s Harrym nepohádal. Vše by bylo jiné. Všechno. Strávili by jsme spolu, jako každé jiné Vánoce, které jsou už za dva dny.

Moje myšlenky mě ničily. Všechny ty fotografie na stěnách. Nakonec jsem usnul na zemi.

***

Když jsem se ráno probudil, bolela mě neskutečně hlava. Nejdřív jsem nechápal, kde je Harry a proč mě tak bolí hlava. Pak se. mi to všechno začalo vracet a já zas začal brečet. Ležel jsem na posteli jak nějaká troska. Právě jsem chápal jak se Liam cítil a vše je to zase moje vina. JEN A JEN MOJE.

Flashback

,,Ahoj Liame!" řekl Harry a běželi jsme ho obejmout. Smrděl po alkoholu. Pousmál se na nás a zase si sednu. ,,Uvidíš, že se Niall dá do pořádku." pohladil jsem ho po zádech. Měl jsem docela výčitky svědomí. Byl jsem s ním v tom autě. Mohl jsem něco udělat. Jenže teď se z toho trápí nevinný. Z chvilku přišel i Zayn. ,,Brácho, uvidíš že to bude dobré." pohladil ho také po zádech.

Liamovi se leskly oči. Byly celé narudlé, šlo vidět, že. nespočetkrát brečel. ,,Je v kómatu přes měsíc. Říkali, že pokud se zázrakem neprobere, od-odpojí H.. ho z.." cítil jsem, jak je to pro něj těžké jen říct. Náš všechny to bolelo, ale Liam ho miloval a měl k němu nejblíž. Pokud by o něj přišel, nezvládl by to.

,,My víme co.." zkousl jsem si ret a hodil mu soucitný pohled. Harry se na mě zatvářil nechápavě. Pošeptal jsem mu ,,Chtějí ho odpojit z.." začal jsem, ale i pro mě to bylo těžké. Byl to můj nejlepší kamarád, byli jsme jako bráchové. Bylo to strašné. Harry vykulil oči.

,,Ne, to přece nesmí!" Liam se opět napil nějakého tvrdého alkoholu a my na to jen smutně přihlíželi. Bylo nám všem na nic. Takhle to dopadnout nemělo.

End of flashback

Pořád se mi tato scéna přehrávala v hlavě. Viděl jsem toho Liama v sobě. Přesně jsem teď věděl jak se cítil. On to ale nevzdal. Rozhodl se, že to nikdy nevzdá. Je to jeden z nejsilnějších lidí co znám. Rozhodl jsem se se trošku probrat a pokusit se v tomto velkém městě najít svého milovaného..

***

Hádejte kdo se odhodlal napsat kapitolu? Já! Včera a předevčírem jsem se k tomu absolutně neměla a už jsem z toho začala být v depresích 😂 no to víte, já jsem hrozně perfektionistická a hrozne moc mi na wattpadu a moji fanpagi záleží no 😂😅😅 doufám že se kapča líbila i když byla smutná.. Chudáčci, teď se. nám to tu nějak rozhádalo. tak snad se to zase uklidni 🥺🖤🤍