Život, jak známo, má několik etap. A aby jedna mohla začít, musí, drakům žel, jiná skončit.

Ale to neznamená, že je to špatně.

Od celé záležitosti s nečekanými zásnubami papá Danteho a otōsan Hira oběhlo půl roku, a upřímně...

...byl to ten nejlepší půlrok života.

Candela a její rodina prožila s Yoshikawovými NESKUTEČNÉ chvíle. Día de los Muertos, kde uctili Raniny a Hirovy příbuzné, Vánoce s hromadou cóatlixických a ryuponských jídel, každodenní chození s Ran, Oliverem a Charity do školy, taco úterky, co se střídaly se sushi sobotami, a dokonce i Julietino oficiální přijetí do společnosti jako dračice si vysloužilo velkou oslavu. Byly to společné momenty plné radosti, dojetí, a především touhy, ať to nikdy neskončí.

Tohle přání si musela mladá quetzalcóatlice Candela pořád opakovat toho osudného dne, kdy viděla, jak si na zámku La dernière dryade, kde se před osmi měsíci odehrála doslova osudná kuchařská soutěž, její papá bere Hira, teď jejího otōsan, jakožto svého manžela.

Seděla po boku VŠECH svých sourozenců na překrásné zahradě oblečená do své verze lidových šatů cóatlixického kraje, napravo seděla Ran v šatech ve stylu kimona, nalevo Julieta v elegantních samičích šatech, vedle Pedro s Pablem, kteří se tahali za sáčka, a za nimi nakonec Charity s Oliverem, u jejichž oblečení rovněž nechyběla sláva.

Ano! I oni byli dost velcí rodinní přátelé na to, aby se zúčastnili tak důležitého obřadu. A to z druhé strany ještě seděli abuela Valeria Luna, a dokonce Ranini prarodiče ze strany její kaasan Emi. Hiro byl prý pro ně jako syn.

Byl to opravdu neskutečný zážitek mít tam všechny své blízké, a do toho ještě HROMADU sousedů a dalších členů jejich komunity. Avšak ještě víc Candelu těšilo, že po tak drsném začátku se mohla konečně radovat z toho, jaké viděla ŠTĚSTÍ v očích papá, když se během slibu díval na otōsan a naopak. Stáli tam pod tím obloukem zdobeným květy sakury a pestrobarevnými papírovými fiesta ozdobami, usmívali se, vedle nich Val Val a Mengtao jako svědci, a jak tak oddávající předával svá slova do jejich společné budoucnosti, bylo vidět, že si svým rozhodnutím vzít se nikdy nebyli jistější.

Candela kdysi řekla, že ji málo co rozbrečí... Ale po tom všem, čím si prožila, věděla, že je v pořádku dát najevo své skutečné emoce. A proč ne, když tím pocitem byla radost?

Cítila radost za sebe, Ran, otōsan a především papá, protože TOHLE PŘESNĚ na začátku tohohle všeho chtěla. To všechno dělala, aby byl šťastný....

"Jsem ráda, že to takhle dopadlo," šeptla nečekaně Ran jí i svým ostatním sourozencům. Neměla by během obřadu mluvit, ale tohle říct musela. Aspoň pro jednou rebelovala kvůli něčemu dobrému. "Myslím to, že jsme se vůbec setkali. Nejdříve jsem se bála, že kvůli papá zapomenu na svou kaasan... ale díky vám a vaší rodině teď vidím, že i když mám teď jeho a vás, stále na ni můžu vzpomínat, a v dobrém! Za to jsem vám vděčná. Už se těším na příští Den mrtvých, a taky na Vánoce a další svátky! Jsem moc ráda součástí vaší rodiny."

"I my jsme rádi, že v ní jsi," odvětila Candela bez váhání. "A i já jsem na začátku bála, že naše rodina bude vypadat jinak, obzvláště že budu mít sestru, ale hele! Nakonec mám dvě a je to super!" Tomu se všichni potichu zasmáli.

"Ale vážně. Mám vás ráda, familia. A navždy budu."

"I my tebe!"

"Lepší sestry a bratry jsem si nemohla přát."

"Ani já ne..."

Nešlo popsat, jak moc byla Candela šťastná.

Štěstí pokračovalo, když oddávající řekl: "Tímto vás prohlašuji za manžele! Můžete se políbit!" Dante s Hirem se potom políbili, a tím polibkem si zpečetili, že odteď nejen jejich štěstí, ale i štěstí jejich rodiny bude trvat až navěky. Ten polibek podle toho rozhodně vypadal. Dante zase Hira zaklonil, Hiro se kolem něj ovinul spáry, jejich ocasy se zapletly, a to vše doplňoval jásot VŠECH jejich nejbližších. Draci všech typů tleskali, radovali se, gratulovali, a i Churro, který předtím přinesl prstýnky, štěkal, a to se teprve poznala ta sláva.

Nový pár a nová rodina Ignacio-Yoshikawových byla na světě.

***

A jak už to bývá, následovala VELIKÁ oslava.

Všichni se přesunuli k venkovním stolům v zámeckém parku, jež překypovaly všemožnými netradičními druhy jídla, od tacos s chobotnicí a pikantní mangovou salsou, k sushi s carne asada, k tomu sladké churros s hojicha čokoládou, salát z edamame a černých fazolí, tostady s lososem a avokádem, a to vše završoval dort tres leches ochucený matchou coby nový výmysl od Leny. Bylo to rozhodně to NEJneobvyklejší jídlo, co kdy kdo na svatbě viděl, ale stálo to za to. Všichni draci říkali, jak jim chutná, a Dante s Hirem nemohli být radši, protože všechno, až na sladké, byl jejich výmysl.

Zatímco si tak hosté pochutnávali, rodina Ignacio-Yoshikawových včetně Olivera s Charity té chvíle klidu využila, a sama se o jídlu bavila u stolu dál od ruchu, na kterém ležel i Mochi. Nechtěli ho totiž vynechat ze svatby.

"Je to vážně výborné," říkala Val Val a skoro nestíhala mluvit, jak jedla. "Nevěřím, jak vás to napadlo."

"Byl to velmi zábavný proces," uznal Hiro, a Dante nečekaně přitakal: "Vlastně tak, že máme pro vás jedno oznámení."

"Ale ne! Koho si zase bereš?!" zeptala se Candela vyděšeně vzhledem k poslednímu velkému oznámení, ale díky Slunci se tomu rodina zase zasmála.

"Jaké překvapení tedy myslíte?" zajímala se Ran vážně, a otōsan odpověděl: "Rozhodli jsme se peníze na líbánky využít moudřeji a... koupit jeden opuštěný prostor u centra."

"Uděláme z něj restauraci. Splníme si sen," objasnil papá a úsměv z jeho tváře nemizel. Spíš se zvětšoval.

Dráčata i dospělé dračice s nevírou hleděly. "No to je SKVĚLÝ!" šílela Candela, Ran: "Sugoi!" A Val Val zase: "Počkat! To jako VÁŽNĚ bude cóatlixicko-ryuponská fúze?"

"Sou," zasmál se Hiro, a Dante to opět doplnil: "Bude se jmenovat Mizu & Fuego, tedy Voda a oheň. Naše rodina nás totiž inspirovala, hlavně vy dvě..." Tím myslel Ran s Candelou. "...a chceme tímto krokem inspirovat i ostatní. Dvě na první pohled odlišné kuchyně spolu mohou vyjít, a stejně tak i kultury a tradice, a cokoliv, co souvisí s naším dractvem. Bude to zároveň takový krok k lepšímu světu."

"Kvůli tomu jsem šla na vysokou," poznamenala Julieta a ujídala přitom dort. "Nenapadlo by mě, že se to dá udělat i přes jídlo."

Tomu se zase museli smát. Candele to však připomnělo, že taky má oznámení.

"Teď jsem si vzpomněla, taky jsem vám dvěma chtěla něco říct!" prohlásila kapku opatrně. "Pokud byste to dovolili... chtěla bych si své mateřské příjmení nechat změnit na Yoshikawa." To otcové nečekali.

"Vím, že to není úplně tradiční, a ROZHODNĚ tím neříkám, že jsi máma, otōsan, ale... za toho půl roku jsi mi byl VÍC rodičem, než mi kdy byla má mamá, takže..."

"Do toho bych šla klidně taky," podpořila překvapivě ten nápad Julieta, a dvojčata: "I my!"

Ran se nad tím rovněž pousmála a řekla: "Já sice mateřské příjmení nemám, ale bylo by hezké být jako vy Ignacio-Yoshikawa."

Zajímavé.

"Co na to říkáš, mi amor?" zeptal se na to tak Dante svého novomanžela. "Vzal by sis TY mé příjmení a já tvoje? Jako začátek nové etapy?"

Hiro neodpověděl hned, ale když všichni začali skandovat, ať do toho jde, ať se nestydí, tak se zasmál a nakonec odpověděl: "Ano! Jistě, že ano! Bude hezké udělat z nás i jmenovitě jednu rodinu."

"Jenže to se netýká mě!" ozvala se Val Val naštvaně, a její brácha nato: "Až si konečně vezmeš Lenu, můžeš to udělat s JEJÍM příjmením." TO způsobilo zajímavé emoce mezi tíou a její přítelkyní.

Charity se je naštěstí rozhodla osvobodit a říct: "Easy! Naši se taky brali, až když se podnik usadil, a jsou moc šťastní. A dnešek navíc patří panu Ignaciovi a panu Yoshikawovi, tak jim to neberte."

"Pravda," uznala Lena a vůbec se o tom se svou přítelkyní nehádala, za což byla Val Val ráda a ostatní taky.

Jen Oliver se neradoval.

"A už zase ostrouhám!" naříkal. "KOLIKRÁT to mám opakovat?! Oliver TAKY potřebuje trochu lásky!"

"Od toho tu jsem já," ozval se TEPRVE nečekaně jejich spolužák, mladý wyrm Aksel, který byl rovněž na svatbě. Jeho rodiče totiž byli Hirovi přátelé, jak se ukázalo.

Aksel ihned nabídl Oliverovi spár oblečený ve sportovním saku a zeptal se: "Nechceš si zatancovat?"

Oliver nemohl být radši. "No konečně! Kde jsi byl?!" řekl, a pak vstal a spár ve spáru s ním odešel s dodatečným slovy, že si myslel, že se už nezeptá.

Jeho přátelé na ně tak koukali a Charity si nemohla pomoct a poznamenala: "Já POŘÁD nevěřím, že se s Johanssonem nakonec fakt dal dohromady."

"Co bys čekala?" pověděla Candela, a jak se podívala na své dva táty, tak dodala: "Je to vášnivý drak."

S tím se Dante ani Hiro nepřeli. A taky na ni byli hrdí...

Jakmile Candela uslyšela, co kapela hraje za písnička, pozvala i všechny ostatní na parket, a když šli, stejně jako u Olivera, i v jejich pohybech mluvila už jen vášeň a láska, a nikoliv slova. V mixu moderní hudby vzniklé spojením tradičních cóatlixických a ryuponských rytmů, jež složili na počest Nela RAINBOWz, začala mladá quetzalcóatlice v rámci svých tanečních pohybů ovládat svůj vnitřní oheň, Ran ji následovala s vodou, a nakonec se s těmi samými pohyby i kouzly přidal zbytek rodiny.

Dante a Hiro následovaly pohyby svých dcer a vyprávěli tím svůj příběh lásky, Julieta jako vždy stála za ostatními a podporovala je, Val Val zase dávala na všechny pozor, hlavně rozdivočená dvojčata, a po boku jim jako vždy stáli Lena, Charity i Oliver s Akselem, a i když oni magii neovládali, rozhodně si tanec užívali. Nakonec tancovali úplně všichni hosti, a určitě plánovali tancovat ještě HODNĚ dlouho, a to nejen na svatbě.

A tak to bylo dobře. Obzvláště, když jste žili v hrdé quetzalcóatlí rodině...

Takže ten příběh přeci jen měl šťastný konec. A nebyl to ÚPLNÝ konec. Nový, LEPŠÍ, život mohl oficiálně začít!

Avšak Candela nebyla naivní. Věděla, že vždycky to nebude jen tanec. Život pořád uměl být dost nefér. Diskriminace, žal, loučení. I v posledním půlroce to tak bylo. Ale to nevadilo. Protože věděla, že odteď už NAVŽDY bude mít svou rodinu, jako doposud. Taky věděla, že když k nim bude upřímná, bude je milovat, a STÁLE bude milovat i to, kým ona sama je, štěstí si, stejně jako ten Slunce svit, zase najde cestu zpět.

Když si tohle Candela řekla, další etapa jejího života se tak nadobro uzavřela. Mohla začít zase nová. A už se nemohla dočkat, až se do ní vydá se svou úžasnou rodinou...

I když věděla, že občas to v ní umí být pěkně na draka...