Na bráně dnes bylo poněkud živo. Zatímco jindy bylo umění vůbec dokopat toho jednoho člověka, který měl držet hlídku, aby tam skutečně byl, zejména pokud ten někdo měl být mužského pohlaví (ehm, ano, týká se to Salazara a Godrica), dnes se tu sešli rovnou čtyři výtečníci.

Godricovi, který měl na hlídce střídat Salazara, se totiž podařilo kolegu vyhecovat k několika partičkám karet, a záhy se k nim přidali ještě Herpo a Eldon, přivábeni jejich hádkami. Druhý jmenovaný byl však po několika kolech, kdy zázračně vyhrával, odhalen jako podvodník a Godricem vyexpedován na službu do zvěřince, aby si tam v klidu mohl popřemýšlet o nevýhodách nečestného hraní.

Salazar, Herpo a Godric tedy pokračovali dál ve třech. Ze Žolíků přešli na Mariáš a náramně se u toho bavili. A hádali. Až do té míry, že se je musela Helga vydat umravnit, protože jejich dohadování ji vytáčelo, nemohla se soustředit na počítání ok při háčkování.

Ze situace, do které vešla, jí málem zůstal rozum stát. Salazar a Godric právě ve vzácné shodě jako jeden muž spílali Herpovi.

„Můžete se laskavě uklidnit, pánové?" požádala je Helga rázně. „Přes ten váš řev není slyšet pomalu ani vlastní myšlenku."

„To se teda nemůžeme uklidnit," opáčil Godric. „Ten mamlas hlásí dvacet, nemá krále a ještě se hádá," žaloval Salazar.

„Kdo je u vás mamlas, vy chytráci," bránil se Herpo. „Hrajete tužku a budete mi tu kázat?"

„Já ti dám tužku, ty vemeno s kapra," ozval se Godric a hádka pokračovala.

Helga si pomyslela něco o dětech, pak mávla rukou a vydala se do skleníku pro klapky na uši, smířená s tím, že tady klid dnes prostě nebude.

„Náhodou, já jsem v Mariáši mistr," kasal se Herpo.

„Tady něco smrdí," opáčil Godric.

„To asi ta jeho samochvála," poznamenal Salazar.

„No to sice taky, ale já to myslel doslova," řekl Godric, vstal ze židle a vydal se za zdrojem toho zápachu. Salazar ho následoval, protože i on to teď cítil. Herpo jim oběma rychle a nenápadně nahlédl do karet, aby mohl poupravit svoji taktiku. Tentokrát bude hrát trop. Pak se pustil za nimi, aby mu náhodou něco neuteklo.

Našel je u brány, kde se právě dohadovali s nějakým chlápkem.

„Průrva, chlape, co to z tebe jde za příšernej smrad?" ptal se Salazar s nakrčeným nosem a v duchu zuřil. Ze dvou důvodů. Za prvé se mu z toho smradu navalovalo a za druhé si nemohl ani ulevit svou oblíbenou nadávkou, označující ženu lehkých mravů a pochybné pověsti. Zapraná cenzura.

„Ty toho naděláš," opáčil chlapík, dožadující se vstupu za bránu Zásvětí. „Smrad, to je jen zahuštěná vůně."

„No, tak tohle je ale po tyči hustý," poznamenal Salazar a Godric, který přemáhal nutkání vyndat kapesník a přitisknout si ho k nosu, jenom přikývl. Bál se, že když otevře ústa, tak bude zvracet.

„Hele, ty seš mi nějakej povědomej, kerej ty seš?"zeptal se Herpo zvědavě.

„Já jsem Alberic Grunnion," představil se nevábně vonící muž.

„Ha, jasně, to tys vymyslel bombu hnojůvku," přitakal Herpo.

„Jak to víš?" zeptal se Alberic.

„Tady nahoře víme všechno," odtušil Herpo tajemně. „Navíc jsem tě sledoval, jsem tvůj fanda. Ale něco jsi na těch bombách trochu popral. To, že pokud ji ten, kdo ji odpálí, má přímo v rukách, skončí zahnojenej. To je dost blbý, ne. Pak je hned jasný, kdo to byl, a má z toho průper."

„Cože z toho má?" zeptal se Alberic. Myslel si, že se přeslechl.

„Vítej ve světě bez vulgarismů," utrousil suše Salazar.

„Si zvykneš," odtušil Godric. „Tak jak to teda je s těma špinavýma rukama?" zopakoval Herpovu otázku.

„No, to jsem trochu nevychytal. Zrovna jsem na tom makal...A najednou jsem se ocitnul tady, ani nevím jak," přiznal se a stále se tvářil poněkud zmateně.

„Klid,mladej, to se rychle poddá," ujišťoval ho Herpo.

„No, tak vítej v zásvětí," poznamenal Godric, ale ruku Albericovi nepodal.

Ani Salazar se nějak neměl ke zdvořilostnímu potřesení rukou. Navázal na kolegu a začal Alberica stručně seznamovat s tím, jak to tady chodí. Když se odmlčel, aby nabral dech, Godric si zase vzal slovo.

„Ubytuješ se prozatím u zvěřince, pokud budeš chtít jít do svojí koleje, tak samozřejmě můžeš, ale nejdřív se pořádně vydrbeš a Helga s Rowenou tě přijdou očichat. Nerad to říkám, ale smrdíš fakt děsně a já tu nechci řešit nějaký protesty ostatních. Ne každej sdílí tvůj názor o zahuštěný vůni," vysvětloval Albericovi rázně a Salazar musel v duchu přiznat, že lépe by to neřekl. Vůbec jsou dnes s Godricem nějak podezřele na jedné vlně. Svět se v sardel obrací.