Přišli mnozí, kteří dosud bloudili ztraceni ve tmě. Jasné světlo je přivábilo tak, jako noční motýly láká plamen ohně. Uposlechli jeho vábení a přidali se, vděční, že již nemusejí být sami jenom se svými myšlenkami.

Přicházeli také ti, kteří sem mířili přímo z pozemského života a zaujímali své místo v rozrůstajícím se společenství nejen kouzelníků, ale i rozličných magických tvorů, k velké radosti Helgy z Mrzimoru.

Zakladatelé pracovali neúnavně a postupně vytvářeli podobu a fungování světa za světem a každý den ho vylepšovali, aby vyhovoval požadavkům rozrůstajícího se obyvatelstva. Byl to svět, který nabízel snad vše, co si mohl každý jeho obyvatel přát, až na jednu věc. Kromě čtyř zakladatelů sem všichni přicházeli bez magie. Té si užili dost během svého pozemského života. Vzhledem k tomu, kolik lidí se zde scházelo a jaké rozdíly v názorech a smýšlení mezi některými panovaly, to bylo asi to nejlepší, co mohli zakladatelé vymyslet, ačkoli obyvatelům světa to samozřejmě příliš nešlo pod nos.

Celé to vygradovalo jednoho na první pohled běžného dne. Na pravidelném setkání čtyř zakladatelů vystoupil Godric.

„Máme tu problém, přátelé. Shodli jsme se, že zde nikdo kromě nás nebude moci užívat magii. Jak si jistě pamatujete, nesouhlasil jsem, ale přesvědčili jste mě, že je to nutné. Nicméně, někteří se začínají nudit, a věřte mi, bude to jenom horší, jak tu budou přibývat další zástupci mé koleje. Nuda a nebelvír, to je moc špatná kombinace."

„Dělám to hrozně nerad, ale musím s ním souhlasit. Znuděný nebelvír je horší, než podebraná pata. To prostě nechceš," přitakal mu neochotně Salazar.

„Co navrhujete, pánové?" otázala se Helga.

„To ještě nevím," odtušil Godric.

„To je typický. Neví, co chce, ale nedá pokoj, dokud to nedostane," rýpl si Salazar.

„A co takhle, abychom je nechali sledovat, co se děje na zemi?" napadlo Rowenu. „Tipla bych si, že většinu zaměstná, když budou moci v přímém přenosu sledovat, jak si počínají jejich potomci. A ti, kteří žádné nemají, mohou úplně v klidu sledovat cizí potomky, myslím, že na zábavnost to mít vliv nebude."

„To je nápad!" pochválil ji Godric. „Říkám to pořád, že tvé inteligenci může konkurovat jenom tvá krása, drahá Roweno," uklonil se dvorně. Rowena se zářivě usmála.

„Nepodlejzej," zahučel si pod vousy Salazar.

„To bude ale přece hrozně těžké, sledovat, jak tví milovaní dělají něco, a ty jim nemůžeš pomoci nebo to jakkoli ovlivnit," přemítala Helga soucitně. „Co jim přenechat alespoň malou kontrolu nad situací? Řekněme prostřednictvím vnuknutí, snů, intuice a podobně. Nebo prostřednictvím divoké magie u dětí?"

„Ovšem, zdá se, že i u druhé z našich krásných dam se snoubí krása s inteligencí," vysekl i druhé dámě poklonu Godric. Rovněž Helga se spokojeně usmála. Kdyby Godric a Salazar neplýtvali energií a mentální kapacitou na vzájemné popichování, podobné nápady by si k nim také našly cestu.

***

Postupně z chaosu vznikl řád, nebo alespoň něco, co se řádu při troše dobré vůle podobalo.

Vstup do nového světa střežila velká brána, u níž se pravidelně střídaly hlídky, aby každého nově příchozího přivítaly. Nejprve žili všichni tak nějak pohromadě, ale ukázalo se, že vzhledem k příliš velkým rozdílům v povaze některých obyvatel to není právě nejlepší nápad. O tom, že magičtí tvorové měli též různé požadavky na své ubytování a stravu ani nemluvě. Nikdo nechce být večeří.

Trvalo dlouho, než se podařilo nalézt funkční systém a všichni byli vděční, že Rowena má naprosto geniální mozek. Většina návrhů a zlepšováků nového uspořádání pocházela z její hlavy. Nakonec se podařilo nastolit jakýsi klid.

Na bráně teď docházelo k uvítání každého nově příchozího, k jeho seznámení s fungováním světa, ve kterém se teď ocitl, a k přidělení ubytování. Naštěstí pro všechny se rychle osvědčil starý dobrý kolejní systém z Bradavic, takže ti, kteří si příliš nerozuměli, nebyli nuceni trávit spolu čas. K dispozici měli ovšem i mnoho míst, kde se mohli setkávat a družit, což se stalo vedle sledování života na zemi hlavním zdrojem zábavy.