Na bráně měl právě službu Salazar, když dorazil muž, který mu byl známý. Jednalo se o toho člověka, který učinil na cestě k nesmrtelnosti více kroků, než kdokoli před ním, a doufejme, že i potom. Salazar tohoto muže však obdivoval pro jinou věc. Jednalo se totiž zároveň i o člověka, jemuž za mnohé vděčil.

Herpo Prohnilý byl mužem, který přivedl na svět prvního baziliška a poskytl ostatním návod, čímž Salazarovi umožnil, aby měl svého domácího mazlíčka. Jak jen se mu po něm stýskalo! Kromě toho tento temný mág stvořil i první viteál, proto jeho přítomnost Salazara poněkud zaskočila.

„Co ty tady děláš? Neměl jsi bejt náhodou nesmrtelnej?" zeptal se nově příchozího Zmijozel.

„No, takovej byl plán, ale nějak se to zvrtlo," odpověděl mu Herpo.

„Jak, zvrtlo? Musím přiznat, že tohle mi uniklo, asi jsem tě nesledoval tak pečlivě, jak bych měl," poznamenal Salazar.

„Moment, sledoval?" zeptal se Herpo udiveně. „A co tady vůbec dělám? Jak jsem se sem dostal?"

„Jasně, sledoval. Jsem tvůj velký obdivovatel," odpověděl Salazar. „ A pokud jde o to, kde to jsi a co tu děláš, tak tohle je život po životě. V kostce se dá říct, že tady budeš až na věčnost. Jo, nebude ti tu fungovat magie, tak se na to připrav. Ale neboj, nudit se snad nebudeš, je tu skoro všechno, na co si vzpomeneš. A pokud by ti něco chybělo, můžeme se domluvit. Tedy, kromě magie, ta tu prostě není, tak se s tím radši smiř. Všechno ostatní pochopíš za pochodu."

„No, to potěš sardel," vyhrkl nevěřícně Herpo. „Počkej, co to melu, do sardele?"

„Jo, vulgarismy jsou druhá věc, co tu nefunguje. Poděkuj Helze, ona si myslela, že to tak bude hezčí," vysvětloval Salazar.

„To je ale míčovina," ulevil si Herpo a znovu se zamračil.

„Ty nebudeš moc bystrej," odtušil Salazar polohlasně. „Jak jsi mohl zvládnout stvořit baziliška?"

„O tom mi nemluv, nebo se naperu. Pajzl jeden mrňavej," rozčílil se Herpo.

„Cože? Teď se nějak nechytám," ptal se Salazar. ,Co to ten mamlas mele?'

„No, asi ti to uniklo, jak jsi mě nesledoval. Tak já ti to teda povím. To jsem si takhle začal hrát s myšlenkou, že už mě to vlastně nebaví, takže bych možná začal dávat svoje věci do kupy, a pak bych prostě ten viteál zničil a ukončil to. No, takže jsem si viteál přinesl ze skrýše a nechal jsem si ho doma, abych ho měl po ruce, až to přijde. No a dneska to přišlo, ale krapet dřív, než jsem chtěl. Jsem se ráno vzbudil a koukám na svýho druhýho baziliška, jak tak něco žvejká. To víš, zrovna měnil zoubky, smrad jeden pubertální. Došlo mi, že žvejká botu. Houknul jsem na něj něco jako ,Fuj je to, pusť,' a najednou jsem byl tady. Ten majzlík nekousal nějakou běžnou botu, ale můj viteál. Takhle blbě sejít ze světa, no to mě poper," zakončil vyprávění Herpo.

„Hele, nic si z toho nedělej," pokusil se ho uchlácholit Salazar. „Viděli jsme tu už i blbější způsoby, jak natáhnout bačkory. Navíc, ber to tak, že člověk může mít trochu kontroly nad svým životem, pokud má kliku, ale kontrolu nad svou smrtí má opravdu málokdo," dodal nakonec filozoficky.

Herpo přikývl a konečně se začal pořádně rozhlížet po svém novém domově. Nakonec, co mu taky zbývalo jiného?