Ahoj.
Vítám vás u další kapitoly. Opět takové o ničem. Ale nebojte, v některé z dalších kapitol bude akce víc než dost.😉
Pohodové čtení.💜

(Jenom, děj v tento kapitole se pořád nepřekrývá s dějem z pohledu Lily v předchozí kapitole.)
____________________________________

Lea:
Po několika minutách dohadování, jsem nakonec dospěly k názoru, že se necháme Irim zavést na místo, kam čarodějky Lilu odnesly. Co dál se domluvíme přímo tam. Ale zároveň si nesmíme dávat moc na čas, aby už nebylo pozdě.

Za chvíli se žlutooranžový ptáček vrátil. Luisa nás jednu po druhé snesla dolů na pevnou zem. Iri se rychle rozletěl směrem, kudy čarodějky odešly. Nezbývalo nám nic jiného, než se za ním rozběhnout. I když mi to zraněná noha o dost stěžovala. Za pár minut jsme už zástup viděly. Teda...jenom některé z nás. Elis s Kate se plížily někde daleko za mnou a Luisou.

To nás však v tu chvíli zajímalo nejmíň. Rychle, aby si mě nikdo nevšiml, jsem se schovala za nejbližší keř. Stáhla jsem s sebou i mou vzdušnou kamarádku.

"Co to děláš?!" ohradila se hned na mě.

"Ššš... Můžou nás slyšet," napomenula jsem ji," Jestli je chceme špehovat, nesmíme jim být úplně za zadkem. Prostě počkáme, až zase o kousek odejdou a půjdeme dál."

"A nebylo by jednodušší je sledovat ze vzduchu?" zeptala se Luisa.

"Ne."

"A proč ne?"

"Protože je takhle ztratíme. A vůbec. Elis s Kate už jsou tady," otočila jsem se směrem na přibíhající dívky.

"Vy jste mi zase daly zabrat," snažila se zrzka popadnout dech.

"Potichu, pořád nás můžou slyšet!" (Luisa)

"No jo pořád," protočila oči v sloup Elis.

"Holky, snad tu nejsme kvůli tomu, abychom se hádaly! Leo, ty jsi nas do toho zatáhla, tak nám řekni co dál!" rozčílila se Kate.

Všechny jsme se na sebe zmateně podívaly. Opravdu máloco dokáže Kate vytočit, natož aby to dala takhle najevo. Proto jsem raději vylezla zpoza křoví. Rozhlédla jsem se kolem. Zástup čarodějnic s Lilou už jsem neviděla. Naklonila jsem se zpátky k holkám.

"Už tu nikdo není. Navrhuju abychom ty čarodějky zase sledovaly. Vzhledem k tomu, že na nás čekaly tak zvláštně uprostřed ničeho, jejich cíl nemůže být nějak daleko," řekla jsem.

Holky souhlasily. Doběhly jsem skupinu tak, aby jsme viděly poslední členky, ale zároveň jsme se držely za stromy. Potom jsme zase kousek popošly a zase se schovaly za listnáče.

Takhle to šlo asi půl hodiny. Potom se průvod z ničeho nic zastavil. Vzhledem k tomu, že tady končil les a začínala louka, jsem se tomu ani moc nedivila. Čarodějky se začaly na něčem domlouvat.

Podívala jsem se na holky okolo. Všechny tři pečlivě pozorovaly výjev před námi. Z Kate šel cítit strach, zato na Elis šlo poznat, jak se krotí, aby mezi ně nevlítla. A Luisa- Počkat! Kde je Luisa!

Pohledem jsem zmateně zkontrolovala okolí. Doufala jsem, že mezi všudepřítomnou zelení, brzo zahlédnu její kadeře. Tak se i za chvíli stalo. Luisa odešla o několik desítek metrů. Kdyby se některá z čarodějek otočila, Luisa by neměla šanci se schovat.

Měla jsem co dělat, abych nevykřikla. Co se mi však nepodařilo udržet byl plamen mého temného ohně. Proletěl těsně vedle nohy mojí kamarádky. Naneštěstí trefil její kotník a ona se s tlumeným výkřikem svalila do blízkého keře. V moment co Kate zhasila můj oheň, se jedná z čarodějek otočila. Jen tak tak jsme se stihly zády přitisknout ke kmenům. Srdce mi bilo jako zplašené.

Čekala jsem, že se kolem nás vynoří blesky kouzla. Když se však ani po pár minutách nic nedělo, odhodlala jsem se vykouknout zpoza stromu. Nic. Čarodějky zmizely. Pak jsem si ale všimla pohybu na louce. Takže jdou ještě dál.

Rychle jsem doběhla k Luise, která si rukou zakrývala krvácející ranku na kotníku. Žádná spálenina ani slzy, dokonce nebyla ani moc hluboká. Jen poměrně rozsáhlá a asi s ní jen tak nepoběží.

"Proč jsi tam proboha šla!" spustila jsem hned na ni.

"Byly k nám zády. Chtěla jsem slyšet, na čem se domlouvaly," odpověděla a podívala se jinam.

I tak jsem dobře věděla, jak se červená a lituje své zbrklosti. Nic jsem ji na to neřekla. To už k nám totiž opatrně došly Elis a Kate. Blondýnka hned vymyla Luise ránu a odhalila, že jsem ji sedřela jen pár svrchních vrstev kůže.

"Vy pořád aby jste si ubližovaly," řekla s uchechnutím Elis, když uviděla naše omluvné pohledy," To radši, abych šla zkontrolovat jak daleko ty zpropadené kouzelnice jsou."

Rychlým krokem došla ke kraji lesa. Vzápětí jako by ji někdo zmrazil. S údivem ve tváři se k nám otočila a naznačila nám, ať jdeme rychle za ní. Pomohly jsme Luise na nohy, ale ta se jen vznesla do vzduchu a následovala Elis. S Kate jsme za zrzkou doběhly taky.

Odhrnula jsem poslední větve. Ty odkryly louku a obrovskou stavbu podobnou hradu na ní, ke které zástup čarodějek mířil. Ta mi doslova vyrazila dech. Před námi se tyčila kamenná pevnost s nespočtem věží, které někdy převyšovaly i okolní stromy. Ty nejvyšší spojovaly důmyslně navržené mosty a ty nižší byly lemovány cimbuřím. Na zemi se potom nacházela hlavní budova. Nebyla k nám natočena bránou a tak jsme díky arkrádám měly možnost vidět trochu dovnitř. 

"Ty vogo. Musím přiznat, že pevnost čarodějnic jsem si představovala různě, ale rozhodně ne takhle," vypadlo po chvíli z Luisy. 

"Nápodobně," přitakala Elis. 

"Mě by spíš zajímalo, jak to, že je to tu tak schované. Vždy je to obrovská stavba doslova uprostřed lesa v území ovládané draky," řekla jsem.

"Řekla bych, že za tím bude stejné kouzlo, které chrání i naši školu," odpověděla Luisa.

"Cože?!" podivily jsme se všechny tři najednou.

"Vás asi nikdy nenapadlo jak vypadá naše škola ze shora, že?" (Luisa)

"Ééé, ne?" (Elis)

"No, já jednou při tréninku jen tak ze srandy vyletěla až úplně na nejvyšší bod co jsem našla, což byl nějaký jehličnan. Odsud šla škola pořád ještě vidět, ale když jsem se odhodlala podívat na ni z ptačí perspektivy, tak se jako mlha rozplynula mezi okolím. Takže ji jen tak někdo nenajde," vysvětlila nám Luisa. (Pomrknutí na jednu konkrétní osobu😉 Doufám, že víš.)

"A to jsi nám to nemohla říct dřív! Teď už se nedivím, že jsme ji nemohly nikde najít i když jsme uletěli asi tak pět kilometrů!" (Já)

"A jak jsem asi tak měla vědět, že ji budete hledat ze vzduchu!" (Luisa)

"Jakože, mohlo tě to napadnout, když nám cesta k té dračí vesnici trvala asi tak hodinu, tak nebude asi úplně nejblíž!" (Já)

"TAK A DOST!" zakřičela na nás Kate a obě jsme skončily s mokrým obličejem.

"Tak a jsme mrtvé," zašeptala směrem ke mě Luisa.

"No, je pravda, že se nám ji podařilo vytočit ji dneska už podruhé," naklonila jsem se k ni.

"Jestli jste si nevšimly, tak právě jsme na cestě zachránit Lilu a vy se tady hádáte! Navíc musíme vymyslet, jak se dostat dovnitř," vypadlo z Kate a ukázala k pevnosti. Obě jsme si oddechly, věděly jsme mohly skončit mnohem hůř.

"Já bych navrhovala zjistit, jestli tam někde nebude jiný vchod. Jak se tak dívám, tak ta brána bude buď opatřena nějakým kouzlem nebo ji dobře hlídají," navrhla rychle Elis, aby uklidnila situaci.

"Tak tam pošli toho ptáčka. Izi se jmenoval?" (Já)

"Iri a už se stalo," odpověděla zrzka.

Pak nastalo ticho. Všechny jsme upřeně pozorovaly výjev před námi. Čarodějnice zahnuly za roh, aby se dostaly dovnitř. O chvíli později se od místa, kde by měla být brána, rozzářilo tlumené modré světlo. Elis tedy měla s kouzlem pravdu.

"Takže nemáme času nazbyt. Luiso, zkus to tady obhlídnout ze shora. Zjisti jak to vypadá z jiných stran. Holky zjistěte jak moc je to hlídané. Najděte kdyžtak v blízkém lese nějaké útočiště. A já mezitím vymyslím, nějaký plán," začala jsem říkat kdo má co udělat.

"Rozkaz!" usmála se na mě Luisa a vnesla se nad stromy.

Elis a Kate na mě souhlasně kývly a rozběhly se lesem plnit svůj úkol. Vytáhla jsem z pochvy dýku, která mi nějakým zázrakem ještě nevypadla. Vydala jsem se k nejbližšímu jehličnanu. Jestli budeme bojovat s čarodějnicemi, na naše schopnosti se nebudeme moct spolehnout.
Těď začne pravý boj.
____________________________________

Tak a jsme na konci dnešní kapitoly.

Já vím, vždycky mi trvá měsíc každou kapitolu upatlat, ale slibuju, že další se pokusím napsat do mých narozenin, takže se jí pokusím vydat 23.6. Nebo alespoň, do konce června.

Jinak co vy a čtvtletí? Za mě mám nejtěžší písmenky za sebou, ale ještě nevím výsledky.

Tak jo. To by bylo za mě vše, mějte se.
Ahoj👋

Míša💜