„A co budeme dělat teď?" zeptal jsem se. Už jsem dojedl, díky hladu trvalo jen chvilku než jídlo zmizelo.

„Mám ti ukázat, kde co je..." zamyslel se, kde začít.
„Ale myslím že bude lepší když si to tu projdeš sám. Já jdu nahoru, něco tam mám, dobře?"

„Dobře..." přikývl jsem.
Když Erik odešel, ještě jsem zaslechl jak leze po žebříku ale pak už nic.

Kde začít...
Procházel jsem se po domě a prohlížel si ho. Taky jsem zjišťoval co kde je.
V místnosti ve, které jsem seděl bylo hlavně ohniště, vlastně krb.
Nehořel a proto jsem viděl prázdný kotlík, který tam visel.
Potom tam byl stůl, nějaký židle a další obyčejné věci.
Moc mě nebavilo se prohlížet po domě ale zaujali mě dveře, kterých bych si málem ani nevšiml. Rám dveří doslova splývala se stěnou a tak bylo obtížné je vidět.

Ale nešly otevřít. Zkusil jsem lomcovat dveřmi, doufal jsem že se otevřou ale nešlo to. Asi jsem byl moc slabý.

Nemám dost síly...

Povzdechl jsem si.
Prohlížet si dál dům se mi nechtělo, tak jsem se rozhodl jít za Erikem nahoru do podkroví.
Když jsem se ale podíval na ten žebřík začal jsem mít pochyby.
„Árone? Pojď za mnou nahoru!" ozval se znenadání Erik.

„U-už jdu!" řekl jsem spíše pro sebe a začal šplhat.

Jedna příčka...
Druhá příčka...
Třetí...
Čtvrtá...
Pátá...

Kousek po kousku jsem lezl nahoru a neposlouchal děsivé skřípání dřeva, kvůli, kterému bych na tom žebříku ztvrdnul už navždy.
„U-už to b-bude... Ještě kousek..."

S každým postupem nahoru jsem se víc a víc přestával bát. Začalo mi docházet že, i když skřípe tak ten žebřík není špatný, naopak byl v dobrým stavu.
A než jsem se nadál vylezl jsem až nahoru a to bez problémů.

„To ti to trvalo..." poznamenal když mě uviděl přicházet.
Netušil že jsem si teď připadal jako nejsilnější člověk na světě.

Nejsilnější a bez Síly, pche...

Moje radost zmizela stejně rychle jako se objevila. Erik si toho všiml, i když nevěděl proč.

„Co jsi chtěl?" řekl jsem. Zahlédl jsem jak něco drží v ruce.
Zažloutlý kus pergamenu.
„To je moje!" řekl jsem.
Vypadal úplně stejně jako ten, co jsem včera nechal v boudě.

„Cože?" Erik nechápal.

„To je ten můj list. Ten co jsi si chtěl včera málem nechat!" věděl jsem že mu nemám věřit.

„Uklidni se! To není on," ukázal mi ho. „Vidíš? Je podobný ale není stejný."

Neviděl jsem rozdíl. Ty klikyháky mi přišli úplně stejný.
„Dokaž to!"

Erik asi poznal že jsem v tom neviděl rozdíl a tak rychle začal hledat něco hledat.
„Ehm... Tady! Ten obrázek. Vidíš? Co jsi měl na tom svým? Ruku? Tady jsou dva lidi," namířil prstem na jednoho panáčka, který seděl.

Měl pravdu.
„Aha... P-promiň..." styděl jsem se za to. Přestal jsem mu věřit kvůli takové blbosti.
„Už ti věřím..."

„Chceš říct že předtím si mi nevěřil?" řekl a zamračil se.

„N-ne!" vyjekl jsem vyděšeně. „Tak jsem to nemyslel, já..." zastavil jsem se.

Erik začal stěží potlačovat smích. Nakonec to nevydržel a začal se nahlas smát.
To už byl druhý vtip mířený na mě. Tentokrát jsem se však nezlobil. Místo toho jsem se začal smát s ním, i když jsem nejdřív nevěděl zda mám.

Nakonec jsme se snažili přestat ale Erik se stále usmíval.
„Jsem rád že tu jsi, opravdu,"

„Budu ti věřit, už napořád..." zarazil jsem se. Až teď mi to došlo. „Heh..."

„Co je?" zeptal se mě.

„Napořád... Takže takhle to už bude vždycky? Neopustíte mě? Neublížíš mi jako ti ostatní?" nečekal jsem že to řekne. Že by byl tak odvážný, něco takového tvrdit.

Erik se mi zahleděl do očí s vážným výrazem, který k němu nepatřil.
„Slibuji že tě neopustím a že ti nikdo neublíží," nabídl mi ruku.
Nevěděl jsem co mám říct.
Přišlo mi nefér že mi něco takového slibuje a já nic.

„Slibuji že ti budu vždycky věřit," podal jsem mu ruku.

Když jsme si ale podali ruce zablesklo se a oranžová zář nám obklopila ruce.
„C-co je to?" vykřikl jsem.

Než mi však mohl Erik stihnout odpovědět, zář zmizela a odhodila nás od sebe. Erika jen natolik aby spadl z postele, mě dost silně abych se praštil zády o stůl.

Oů... To muselo bolet...
Snad se mu nic nestalo...

Tak a po dlouhé době (opravdu dlouhé a delší než jsem chtěl) znovu pokračujeme 😸
Drobnosti byly změněny, chyby opraveny a spoustu nápadů do dalších kapitol nasbíráno.
Nevím kdy budou další kapitoly, mám trochu problémy se psaním...
Ale budu se snažit to zlepšit!