Autorka kapitoly: Barcik_1208

Když v tom Amare - teda vlastně má matka - zvedla hlavu a začala se rozhlížet kolem.
,,Musíš zmizet." Řekla naléhavě a zvedla se od stolu.
,,Proč?" Nechápala jsem to. Proč tak najednou? A jak by mohla vědět, kdy je čas zmizet?

Její tón byl ale příliš naléhavý a když se mi nedostávalo odpovědi, zvedla jsem se také. Matka mi ukázala na menší dveře na jedné ze stěn a já jsem do nich vešla.
,,Zajdi co nejdál to jde a schovej se mezi policemi. A hlavně buď zticha." Řekla ještě, než zavřela dveře.

Rozhlédla jsem se po té místnosti a zkoumala jsem ji. Zdála se mi malá, dokud jsem neodhalila zbytek, když jsem zakopla a propadla se nějakými policemi. Byla opravdu podlouhlá, spousta místa ke uschování. Ale rozhodla jsem se, že raději budu poslouchat, co se vedle děje. Přiložila jsem ucho ke dveřím a zaslechla hlas své matky.

,,Nemáš tu co dělat, odejdi." Říkala to velmi nenávistně, až mě zamrazilo. Druhá osoba se jízlivě zasmála.
,,Ale, ale, sestřičko. Zapomněla jsi snad, že mám na Lineidu větší právo než ty?" Projela mnou vlna vzteku. Mluvila o mně jako o věci!
,,Nemáš na ni ani sebemenší právo! Možná, že jsem ti ji svěřila do péče, ale to jsem nevěděla, co jsi zač! Obrátila si se na černou magii, strhla sebou mou lásku a pokusila ses vzít mi i mé jediné dítě!"

Pootevřela jsem dveře. Potřebovala jsem to vidět. Stály proti sobě, moje matka a moje teta. Kolem rukou mé tety se svíjeli černí hadi, má matka měla naopak bílé. Překvapeně jsem se na to dívala. Ovládáme jakousi bílou magii... A má teta s otcem se obrátili na temnou stranu. A ovládají ji všechny vločky? To spíš asi ne... Hodně jsem o tom přemýšlela, vyrušil mě z toho až výkřik mé tety.
,,Dost!"

Znovu jsem se na ně podívala a potichu jsem zalapala po dechu. Obě měly šrámy po boji, ale to nebylo to nejhorší. Stála tam Flog a kolem krku se jí svíjeli černí hadi. ,,Hneš se, sestřičko má milá, a zemře. Kde je Lineida?" Má matka se úzkostlivě podívala na Flog, ale přesvědčivě odpověděla: ,,Netuším, kde je." Dolores se zamračila. ,,Špatná odpověď." Flog přidušeně vyjekla, když se jí černí hadi začali utahovat kolem krku.

V tu chvíli jsem rozrazila dveře a aniž by jsem si to uvědomila, začalo se mi z rukou hrnout světlo. Zvedla jsem je proti Dolores a vyšlehli z nich paprsky. Jeden z nich byl bílý a druhý černý. Dolores to odhodilo několik metrů dál a narazila do zdi. Překvapeně jsem se na své ruce podívala. Co to má k sakru být? Moc jsem toho tady nechápala a teď se k tomu ještě přidalo tohle!

Mé myšlenky přerušila má matka. ,,Lineido, uteč a zachraň sebe i Flog. Já už ji zvládnu. Nemůže mě zabít." Nebyla jsem si tím jistá, ale přikývla jsem a podpírající Flog, která se začala trochu vzpamatovávat, jsem se vydala z domu pryč. Zamířily jsme přes vesnici do lesa, ze kterého jsem přišla, a po nějaké době jsme se konečně zastavily.
Flog si sedla zády k jednomu stromu a začala si mnout krk. ,,Jsi v pořádku?" Optala jsem se jí starostlivě.

Flog ke mně zvedla pohled plný trápení.
,,Tady vůbec nejde o mě." Odpověděla mi. Něco ví, to mi bylo jasné. ,,A o co tedy?" Zeptala jsem se jí a upřeně ji pozorovala. Povzdechla si. ,,Tady jde o tebe. Zdědila jsi černou magii po otci, bílou po matce. Když se někdo obrátí na temnou stranu, ztrácí bílou magii navždy. Ale... Ty ovládáš obojí, Flo. Jsi silnější, než si myslíš. A to přesně oni chtěli. Teď tě dostanou na svou stranu."

Ohromeně jsem ji pozorovala. ,,A-ale já se k nim přece nepřidám! Ne- nemůžou mě přesvědčit!" Flog jen zavrtěla hlavou.
,,Oni se tě nebudou ptát. Přesvědčí tě, ať už jakýmkoli způsobem."
Neměla jsem slov... Ale pak mě nějaká napadla.
,,A jak tohle všechno můžeš vědět?" Nedůvěřivě jsem se na ni podívala a ona si toho všimla. Zvedla se a přišla ke mě blíž. Couvla jsem.
,,Flo- to jsem přece já! Mně můžeš důvěřovat!" Začala drmolit a já ji jen sledovala. Nevím, jestli jí mám přestat věřit... Ale ví toho nějak moc.
,,Flo, musíš mi věřit-"
Přerušil ji hluk z hlouby lesa...